hospodynka: Krásné, moc krásné. Obdivně vzdychám. Akorát mám podezření, že kam se vrtneš, letí za tebou soukromý bouřkový mrak a zajišťuje, aby sis to užila se vším všudy
boudicca: Heh, já jsem i s každých 20 metrů lenošící rodinou zvládala předbíhat tatranské rozcestníky pravidelně (pravda, s pětinovou zátěží, co ty
). Tatry jsou kouzelné, my byli na Roháčích a jeli jsme i do nízkých - mohly jsme si zamávat, termín jsme byl plus minus stejný
eithne: Nena: Děkuju, skutečně bylo
Hospodyňka: V následujícím měsíci si hodlám pořídit vlastní monzunový
Boudicca: No jo, tak ono chodit nalehko a chodit natěžko je přece jen trochu rozdíl V Roháčích jsem ještě nebyla, tam bych taky moc ráda. Kde jste byli v Nízkých? Jsem si skoro jistá, že už bych tě podle fotek poznala, takže jsme se asi nikde nemíjely
boudicca: Chtěli jsme vyjet na Chopok a pak přejít na Ďumbier, nicméně pršelo, tak jsme to po pár desítkách minut zabalili a jeli nazpátek
helča: Těch borůvek! MNĚ boty teda neuschly snad ještě teď!(sušák nesušák) Z mrakového válce přestal být válec v okamžiku, kdy se na nás vysypal, aby nás nadále mohl pronásledovat jakožto soukromé zavlažování. Těch svišťů! Tři divní byli velice divní a nevítaní :/ Myš, co mi leze do vlasů je nanejvýš nepříjemná a byla jsem rozespalá a unavená a byla bouřka a vůbec jsem měla nárok na schízování z medvědů. Rusáci se měli dobývat vehementněji, zjevně o přístřech moc nestáli, když (jestli) se tak málo snažili.
Dobře řečené. Je vidět, že máme zcela jiné postřehy.
sargo: Pěkné, moc pěkné! I s tím Bratrstvem Kočičí pracky Průběžně mě baví, jak tě fascinuje, že lidé jí. Jestlipak se i pila voda? *soukromý vtip*
eithne: Helca: Cheche Kdybych si nepsala denik, mela bych taky zas jeste uplne jine postrehy.
Sargo: Ticho tam. A posli. Na co uz s sebou mam ten mobil, kdyz mi sem nechodi zadne zpravy?
sargo: Opravdu ti mám plýtvat baterku výkřiky typu "nic nemám" a "pomoc, já chci psát"?