Den a noc v jazykovém obrazu světa

Zpracovávaly jsme s Míšou na seminář "jazykový obraz světa" poměrně zajímavý referát, který se zabýval vnímáním dne a noci. Některé postřehy, které jsem se díky tomu dozvěděla, mě hodně zaujaly (hlavně finální pasáž o Bibli). A když už jsem se s tím dělala, tak proč si alespoň svojí částí nepřivzdělat čtenářstvo ;)

Nejprve se podíváme na etymologii pojmů podle Českého etymologického slovníku docenta Rejzka.

den - Jedná se o pojem všeslovanský - polsky dzień, rusky den'; staroslověnsky dьnь. Pochází z nedoloženého praslovanského *dьnь. Původ je z indoevropského (nedoloženého) kořene *dei- 'svítit, zářit' (srov. lat. diēs 'den'). Původně tedy jen 'světlá část dne'.
noc - Je to opět všeslovanský pojem. Polsky noc, rusky noč'... Staroslověnsky noštь, praslovansky *noktь. To odpovídá například i německému Nacht a anglickému night. Významově jde o 'večer', doslova 'čas noci', vše z ie. *nokṷts 'noc'.

Jiří Rejzek: Etymologický slovník

Podíváme-li se na pojmenování časových úseků obecněji, existuje vcelku logická zákonitost, že o čím kratší časový úsek se jedná, tím mladší je jeho pojmenování.
Naše jména různých časových úseků pocházejí z různých dob, a proto svým způsobem ilustrují jisté změny v chápání času. Nejstarší názvy pojmenovávají časový úsek podle existenčně nejzávažnějších přírodních situací, takže např. den a noc, a dál jsou to hlavně pojmenování nejdelších časových úseků, jména ročních období; tzn. jde o členění podle přírodních cyklů bez dělítek daných činnostmi člověka.
Třeba hodina už není obecně slovanské pojmenování, ale den (jak jsme si už řekli) ano; prasovanský je také náš název měsíc. Etymologickému pojetí slova den, tedy slunečním svitem chrakterizované době mezi dvěma nocemi, odpovídá i staročeské spojení "dnem i nocí" a taky např. odvozenina "dennicě", tj. Jitřenka. Z toho vyplývá, že slovo den původně označovalo pouze dvanáctihodinový časový úsek. Teprve později se označení "den" rozšířilo na na časový celek 24 hodin.

Němec-Horálek: Dědictví řeči

V počátku referátu bych se ráda věnovala pojetí dne a noci neuzpůsobeným člověku, tedy střídání světla a tmy. Samozřejmě že se celý jazykový obraz světa kolem člověka točí, ale den a noc nejsou jím vytvořené arbitrární pojmy (jako menší časové úseky), ale označují jasně danou přírodní skutečnost.
Střídání dne a noci tady bylo už od vzniku Země. Má svou délku cyklu (té se říká rovněž den), svou amplitudu (maxima a minima světla), i prvky proměnné (cyklicky se projevující Měsíc a méně cyklicky, často dost nepravidelně se vyskytující oblačnost). Jde sice hlavně o změny světelné, ale s tím souvisejí například i změny teploty, větru, a vůbec celého dění v přírodě, v lidských společenstvích i v jednotlivých organismech (včetně nás samých).
Tento přírodní rytmus se stovky miliónů let téměř neměnil. Měnit se začal až s příchodem moderních lidí, užívajících oheň, ovšem velice radikální změny nastaly až kolem devatenáctého století.
Svítání, východ slunce, jeho cesta po obloze, západ, stmívání a noc jsou miliardy let starým rytmem, který je základem dění v přírodě.
Denní rytmus světla a tmy má velký rozsah. Zrak lidský i obecně zvířecí se vyvinul pro adaptaci na běžnou tmu, jaká je v otevřené krajině, ačkoliv rozdíly ve světelnosti během denních a nočních dob mohou být až miliardkrát rozdílné (měřeno v luxech, o kterých nevím zhola nic). V tropech se stmívá rychle, tak hodinu a čtvrt, u nás je to ale aspoň dvě hodiny (protože slunce nezapadá svisle dolů, ale našikmo), v létě i více než tři hodiny (slunce se jen prosmýkne nehluboko pod severním obzorem), a kolem letního slunovratu se úplně nesetmí vůbec.
Zajímavé jsou noční zdroje světla. Ačkoliv nás svádí si myslet, že v noci vidíme díky jasným hvězdám a Měsíci na obloze, ve skutečnosti nám slabě svítící nerozlišitelné hvězdy dávají dvacetinásobek jejich světla. Dále je to zvířetníkové světlo (což spadá do oblasti sférické astronomie, to bych raději přešla bez vysvětlování) a vlastní záření vzduchu, ve kterém se stále ještě rozptylují sluneční paprsky, ačkoliv je kotouč Slunce již pod obzorem.
Je zajímavé, že většina živočichů je aktivní právě v noci, nejspíš proto, že jsou tehdy méně nápadní pro predátory. Samozřejmě mnozí predátoři, kteří se tomu přizpůsobili, loví právě tehdy, kdy většina jejich kořisti není schovaná jako přes den. I lovci vyrážejí často až navečer, a nejen pytláci.

Jan Hollan: Noc a den kdysi a dnes

Když se v noci vydáte do lesa, uslyšíte ho žít. Mám za to, že i proto si lidé vymysleli většinu fantastických bytostí, které v noci přepadávají lidi, kteří se zatoulají mimo světlo lidských obydlí (o kterých v referátu mluvila Míša). Strach z neosvětlené tmy v lidském vědomí přetrval, ačkoliv už věda existenci zlých příšer vyvrátila. Proč se o půlnoci bojíme víc uprostřed hlubokého lesa než na Žižkově? Co tam na nás může číhat kromě vlastního podvědomí?

(-)

Nicméně s nástupem elektrického osvětlení z přírody místy vymizely druhy, které jsou závislé na přírodní noční tmě (nebo se početnost jejich příslušníků velmi zmenšila). Platí to pro hmyz, plazy, obojživelníky. Z osvětlených parků se stávají vlastně pouště. Sice zelené, ale jinak do značné míry mrtvé.
Ochrana nočního prostředí (před umělým svícením) je obor, který je teprve na počátku rozvoje, leckdo o něm ještě ani neslyšel. Narušení noční tmy ubližuje totiž nejenom nočním živočichům, ale i lidem - vyskytuje se více nervových onemocnění (a prý to souvisí). V celém projektu se jedná o obnovení přírodního střídání světla a tmy. V zásadě jde o to, aby se svítilo žlutými světly (ne modrými, jde o vlnovou délku), protože žluté světlo živočichové nevnímají jako světlo denní. A potom samozřejmě také jde o to, aby lampy svítily na zem a ne na oblohu (což je poměrně časté, že jsou kulaté a shora nezakryté), aby ji nepřesvětlovaly, a aby se svítilo jen tolik, kolik je potřeba.

Jan Hollan: Noc a den kdysi a dnes

Teď ještě něco málo slovníkových pojmů.

Co se dozvíte, když se podíváte do Slovníku českých synonym?
DEN: dvacet čtyři hodin; světlo; noc; ráno; doba, čas (jen v mn.č.)
NOC: tma, temnota; x den

Slovník českých synonym

Dále co říká o dni a noci Příruční slovník jazyka českého:
Ten charakterizuje den jako dobu od východu do západu slunce a astronomicky jako dobu 24 hodin, tedy rozlišuje dvanáctihodinový den a čtyřiadvacetihodinový den. Uvádí některé konkrétní význačné dny (jako např. Den Páně, Štědrý den, soudný den), nejčastější frazeologismy (míti svůj zlý den, hledati včerejší den apod.). Dále pak uvádí význam slova den jako čas, věk, život (zvl. básnicky, často se užívá v plurálu), kde už jsou uvedeny pouze příklady z literatury, a jako poslední význam je uvedeno denní světlo, opět jen s příklady literatury.
Noc je uvedena jako doba mezi západem a východem slunce. Zajímavé mi připadá, že je heslo noc delší než heslo den, protože třeba ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky je mnohem více hesel, obsahujících den (ale o tom budeme mluvit až za chvíli). V PSJČ jsou u noci uvedeny jen příklady z literatury, často zase v frazematickém užití s vysvětlením.

PSJČ

Potom jaké výrazy se slovy "den" a "noc" se objevují ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky:
Zkoumala jsem dva svazky, ze kterých se daly tyto pojmy nejlépe extrahovat, a začala bych přirovnáními:
Těch je tam pro den devět, z toho je den užitý dvakrát jako dlouhá časová jednotka (bejt dlouhej jako pracovní den, nedělat něco jak je den dlouhý), dál je den užitý šestkrát ve významu něčeho jasného, průzračného (to je jasné jako den, světlo jako ve dne), zajímavé je taky užití chodí jako by hledal včerejší den ve významu "chodit zamyšleně, duchem nepřítomně".
Přirovnání k noci je tam uvedeno pět. V přirovnání liší se to jako noc a den jsou dány tyto dva pojmy do kontrastní opozice, jinak je noc braná spíš v negativním významu. Být škaredý jako noc, mračit se jako noc - tam je to jasné. To je potmě jako v noci znamená, že nějaký návrh nijak řešenému problému neprospěje, ale noc tu není vyloženě negativní, tady jde spíš o srovnání s tmou a o jejich podobu. Být černý jako noc nese významy dva: mít intenzívní a oslňující barvu (s tím já jsem se nikdy nesetkala) a být morálně odporný (to už znám). Opět tedy negativita noci, v druhém výnamu opět určitá uhrančivost, ale nevím, nakolik se toto přirovnání v daném významu ještě používá.

Pokračovat budu svazkem neslovesných výrazů, kde je hesel mnohem více (pro den jich je 27 a pro noc jich je 12).
Dny se používají k měření a případně stupňování uplynulého času (den co den, den ode dne, ve dne v noci), samozřejmě existují pojmenování pro dny, během nichž se opakovaně děje něco významného (den branosti, kdy se bere mzda, den otevřených dveří, den pracovního klidu). Šedivý a ubrečený den se vztahuje k počasí, obojí koneckonců evokují nějaký déšť a šedavou oblohu; černý den naproti tomu označuje špatný den metaforicky. Překvapily mě psí dni, které znamenají nejen dny se špatným počasím, jak to znám já, ale i parné letní období (pův. mezi 22. červencem a 22. srpnem). No a samozřejmě Štědrý den pro označení svátku v ryze kladném smyslu, a tady můžeme dodat, že ačkoliv uvidíme, že noc konotuje ve frazeologii spíše negativní pojmy, Tichá noc je také ryze kladná.
U noci je opět uvedených několik názvů konkrétních významných nocí (benátská noc, svatá noc, dlouhá noc, velká noc), potom je tu například bartolomějská noc pojmenovaná po konkrétní události (ale není tu třeba křišťálová noc a určitě by lidé zběhlí v dějepisu vymysleli ještě další). Obecnější jsou názvy různých nocí, rozlišujících se napříkad mírou tmy (bílé noci, černá noc). A potom se samozřejmě uvádějí úsloví jako dlouho do noci, po nocích, přes noc apod.

Slovník české frazeologie a idiomatiky

Dále mě zaujalo, že den jako jednotka měření času se může užívat jako dlouhý i krátký časový úsek. Hezky to jde ilustrovat třeba na úslovích trvalo mu to celý den a to máš za den hotové.

(-)

Krátce jsem se dívala i na přísloví, pracovala jsem s knihou, která je uvádí podle frekvence výskytů, a den se často užívá opravdu jako pouhá obecná časová jednotka bez jakýchkoliv postranních významů (např. není každý den posvícení, host a ryba třetího dne smrdí). Často tam je den užívaný pro dvanáctihodinový cyklus (manželstvo bez dětí, den bez sluníčka, nechval dne před večerem a ženu před smrtí). Zaujalo mě užití dnu jako něčeho nového, nezávislého na současném dění (zítra také den bude), a potom samozřejmě na upozornění, že i den skončí (každý den má svůj večer). To s tím večerem si zapamatujte, to ještě krátce zmíním, až se dostanu k Bibli. No a časté je užití plynoucích dnů pro zobrazení plynoucího času (den za dnem, a léto za létem).
Noc je v příslovích zobrazena jako magický a hříšný čas: noc je přítel zloděje; noc má svou moc; noc, láska a víno, všecko pouštějí mimo. Jinak je to velice podobné té frazeologii.

Dana Bittnerová - Franz Schindler: Česká přísloví

Dále jen krátká zmínka o pozdravech. Pozdravy říkáme v akuzativu, který je ale u těch nejběžnějších a veřejných identický s nominativem: dobrý den, dobré ráno, dobré poledne, dobrý večer. Jediný pozdrav, který s nominativem shodný není, je pozdrav "dobrou noc", který je ale už neveřejný. Souvisí to s tím, že se obvykle používá v soukromém prostředí (při cestě do postele), nebo s tím, že je tam tam zřejmý ten pádový tvar? Vezměte si, že pokud se domů vracíte po půlnoci a potkáte souseda, nemáte ho jak pozdravit a obvykle skončíte u zoufale neaktuálního "dobrý den", popř. "dobrý večer".

(-)

Cyklus světla a tmy je natolik základním parametrem našeho života, že bývá zmíněn hned na začátku mýtů, které popisují vznik našeho světa. Výchozím pojmem přitom bývá noc a den se rodí až z noci .
Určitě všichni známe stvoření světa, jak je popsáno v Bibli:
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první... 
A tady už se dostáváme k tomu, o čem jsem mluvila na začátku - všimli jste si tu také dvojího pojetí dne?
"Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí." - tady nám slovo "den" tedy označuje jen světlou část čtyřiadvacetihodinového cyklu;
a potom tu máme "den první", "den druhý" atp., které označují celé čtyřiadvacetihodinové cykly.
Dál určitě stojí za to upozornit na větu "byl večer a bylo jitro, den první" - ta naznačuje počátky kalendářních dní jako začínající večerem, jak je tomu dosud v náboženském kalendáři např. židů a muslimů (a bývalo i u nás, dosud se tak slavívají narozeniny, rozhodně pak sv. Mikuláš, který začíná s koncem soumraku, ze stejného důvodu máme Štědrý večer: tehdy vlastně začíná Boží Hod vánoční).

Za pozornost s ohledem ke dni a noci stojí i "čtvrtý den stvoření":
I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 
A tady máme další zajímavost. Bůh nejprve stvořil světlo, den a noc. Teprve čtvrtého dne učinil dvě veliká světla, Slunce a Měsíc. Den a noc byly tedy na Slunci a Měsíci podle pradávných tradic nezávislé, nepovažovaly Slunce za zdroj světla. Tak tomu bylo v mnoha starověkých kulturách. Pozorovatelům oblohy samozřejmě neuniklo, že se Slunce objevuje při svítání a mizí za soumraku. Nevěděli však, že právě Slunce je oním zdrojem světla.

Jan Hollan: Noc a den kdysi a dnes

Prameny a literatura:
Bittnerová Dana - Schindler Franz: Česká přísloví. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-440-3
Československá vlastivěda III. Lidová kultura. Praha: Orbis, 1968
Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1–3. Praha: Etnologický ústav AV ČR v MF, 2007. ISBN 978-80-204-1450-2
Němec Igor, Horálek Jan a kol.: Dědictví řeči. Praha: Panorama, 1986
Pala Karel, Všianský Jan: Slovník českých synonym. Praha: NLN, 1994. ISBN 80-7106-059-3
Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství, 1935-1937
Rejzek Jiří: Český etymologický slovník. Vozice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3
Slovník české frazeologie a idiomatiky - přirovnání. Praha: Academia, 1983
Slovník české frazeologie a idiomatiky - výrazy neslovesné. Praha: Academia, 1988
Vašků Zdeněk: Velký pranostikon. Praha: Academia, 1998. ISBN: 80-200-0650-8
Jan Hollan: Noc a den kdysi a dnes. Dostupné online na: https://amper.ped.muni.cz/noc/a_den/noc_a_den.htm