sargo: Pečená žebra! Ta miluju. Hned jsem začala přemýšlet, kam na ně zajít - zatím jsem se utěšila alespoň cuketovou polévkou (což ovšem, jak račte uznat, není úplně to pravé). Ach, pečená žebra, básně by se na ně daly skládat... že bych šla příště taky?
jarmik: 75 km bez hludbšího zamyšlení nevyděsí. Ale když si člověk uvědomí, jak rychlé rázování je 6 km/h a kolik hodin se tak musí pořád jít, tak je to peklo...
Jinak tedy žebra mě nechávají chladným, ale děsně se mi líbí heslo zážitek nemusí být příjemný, hlavně když je silný - s tím se pokusím někde chlubit.
eithne: 75 km čtenáře nevyděsí. Hm... Zrovna jsem uvažovala nad tím, že tyhle akce stejně absolvuju jenom proto, abych měla co psát na blog, takže asi nastal čas najít si nové zaměření? Jen nevím, kterým článkem mám začít - Sůl, pochoutka labužníků, Klasická estonská vína nebo Vlámští tkalci, stará tradice?
zmrzlinka: Mňa teda 75 kg vydesí stále. Ale je pravda, že u Teba už človek ani nehltá tie kilometre, ale aké ďalšie nástrahy k tomu boli Raz sa tá stovka musí podariť !
eithne: Díky Já vím, že se stovka podaří (na 5BV jsem ušla 104 km, safra!), jen už aby to bylo, no...
heji: Tatranku, botičku, nashledanou!
Že by to byl konec přátelství s novejma tatrankama s ještě lepší recepturou? Já ještě pořád nemůžu lískooříškový čuchat, je to skoro jako s chlebem. (téměř)
eithne: No vždyť já taky ne, Tatranky nejím. Ale tyhle staré ve mně nevzbuzují nežádoucí vzpomínky, takže dobrý, on je to prostě jenom psychický blok