Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Gruzie: Z Mestie do hor
Komentáře k článku: Gruzie: Z Mestie do hor
sargo: Juhů! Už jsem se těšila na počteníčko. Pěkný začátek 
Jak to děláte s vodou, statečně pijete, nebo máte tablety? Fotky vyšly mnohem líp, než jsi vyhrožovala, na ty bídné podmínky a vzdálenosti a všechno. Ty strážné budníky mi nejdou z hlavy, to fakt chtěl mít každý svoji, nebo je tam v zimě tolik sněhu, že tudy vylézali ven? 
eithne: Budníky stojí samostatně, nejsou připojené na budovy, takže by se do nich museli nejprve protunelovat, aby jimi vylezli ven Vodu pijeme bez úprav, i když třeba zrovna tady bylo dobytka v horách hodně; každé ráno jsme si dávali hlt slivovice, což pomáhá mnohem víc, než by nezasvěcený řekl. Historka z letiště, kdy jsme si po probdělé noci nedali, bude v posledním dílu
Díky
hospodynka: Nádhera, fotka náměstí v Mestii je dokonalá, tak bych chtěla bydlet, v krásném starém baráku s horama za zády.
eithne: Mestia je kompletně překopaná a znovupostavená zhruba před dvěma lety, takže v těch starých barácích leda mimo centrum, a tam už to zas není tak pěkný. Ale hory na obzoru tam mají taky 
boudicca: Měla jsem malou technickou k vodě, ale koukám, že už mě předběhla Sargo Já bych se strašně bála, že se přiotrávím, slivovice neslivovice
Fotky jsou moc hezké, a zvlášť ti divocí koně museli být úžasní.
jn: Nádherný blog, čtu to a závidím a závidím. Fotky rododendronů, divokých koní - to je něco pro staré snivce. Popisy pití vody z bažinky s usazeným kalem mě vracejí zpátky na zem.
eithne: Jarmik: Děkuju
Boudicca, JN: Já se třeba bojím pít z potoků v Česku, ale v libovolném necivilizovaném zahraničí (rozuměj v horách) mi to připadá v pořádku. Samozřejmě pro to nemám žádný důvod, a protože na většině cest mívám poměrně vážné střevní potíže, asi to tak úplně v pořádku nebude, ale co už s tím
hospodynka: Potok je pitný, pokud nad ním není pole nebo lidské obydlí, pokud vytéká z bukového lesa a proti proudu neleží mrtvé zvíře. Tak praví lesní moudrost. Střevní potíže jsem ještě po vodě z lesa neměla.
ava*: "Říp pod sněhem"
To jsou krásné cestičky v krásných horách!
---
ava.pise.cz
eithne: Hospodyňka: S lesní moudrostí jsem ochotná souhlasit, jenže v Česku je problém s lidskými obydlími a v horách s mrtvými zvířaty a kobylinci, o kterých se tam nic nepraví.
Ava: Děkuju
helča: To je ten Elbrus, co jsme se o něm učili, opravdu ta bílá kulatá chudinka vzadu? No to je teda zklamání. Je to jenom optickej klam, nebo je všechno kolem daleko větší a hornatější?
V předchozím článku na mapě bylo Georgia-anglicky se Gruzie řekne takhle? Kdo by to byl řekl..
Od dobytka můžete chytit nějaký pěkný červíky. Ségra by asi věděla Lesní moudrost má samozřejmě pravdu, žeano. Jednou jsem pila ze stojatý louže uprostřed lesa obklopenýho dobytkama. Byla to otázka života a červů, tak jsem zvolila červy. Stačilo odehnat vodoměrky a přecedit mezi zubama ostatní havěť. (Kupodivu jsem přežila zcela bez následků.)
Moc se mi líbí průvodcovskej úvod k zemi. Já to asi nikdy nevyužiju, ale líbilo by se mi hledat zoufale na netu jakýkoli informace a pak padnout na takovej souhrn. 
A ještě jsem si říkala, že určitě nějak jde nastavit upozornění na nový články, žejo? Jestli jste tam byli, když jsem měla přijímačky, už to tu musí viset nějakej pátek.
eithne: No že jo! Úplně stejnej pocit jsem z Elbrusu měla já! Nejvíc bych byla asi zklamaná, kdybych na něm už byla a teprve potom ho viděla z dálky
Gruzie je Georgia, za patrona mají sv. Jiří, vcelku to dává smysl
O červíkách nechci nic slyšet ani od Zuzky, ani od nikoho jiného. Dost na tom, že jsem teď byla s bandou biologů na vandru. Jak tihle lidi vůbec můžou cestovat?
Díky díky Upozornění na články jde určitě nastavit přes RSS, to jsou ty čtvrtkružnice v adresovém řádku. O jiném způsobu nevím.
jirka b: Tak hlavne Elbrus, jestli je to teda vazne on, je tak dvakrat az trikrat dal, nez ty kopce pred nim. Ale jinak jo, je to takova divna obla dvojhomole, ktera ma ale o dobrejch pul kilaku vic, nez druha nejvyssi hora na Kavkaze a za vyssi horou uz by clovek musel az nekam do Pamiru/Hindukuse
evi: Nádherný fotky - já to věděla! Ani mě na nich ty strážní věže nepřestávají fascinovat - představa, že někdo něco takového postavil tam v těch opuštěných horách... Ale nad tvým zamyšlením, jak dobře jsi se narodila - to já si taky často říkám, že si nemusím stěžovat, i když pravda, většinou to srovnávám s místy, kde je hladomor, nemoci nebo tam provádějí ženskou obřízku. Skoro bych si tipla, že v horách v Gruzii to snad tak hrozné zase není, bez vzdělání, kultury a sprchy bych pravděpodobně přežila, kdybych je od mládí neznala Ale že je znám, tak jsem ráda, že je mám
eithne: Jasně, místo svého narození jsem nejvíc oceňovala při cestě po Indii - a pravděpodobnost, že by se člověk narodil TAM, je přece hrozně vysoká. Uf uf... zlatá Praha! Ale jako dítě jsem hrozně chtěla bydlet na opuštěném ostrově, protože jsem se bála lidí a chtěla mít klid na čtení. Už mě to přešlo