sargo: Vida vida, konečně vzrůšo! Jen mě z toho krapet rozbolely kotníky. Jsem citlivá sugestibilní dívka.
zmrzlinka: Krasa, tie zelene luky s kvetinami, take hory sa mi pacia, ze sa nejde hodiny po sutroch. i ked mohlo to byt bez snehu. A keby boli cely cas vyhlady, len by ste sa kochali a nikam nedosli
eithne: Sargo:
Zmrzlinka: Zvláštní, zrovna v téhle části jsme moc těch zelených luk s květinami neviděli Zelená je na pohled pěkná, ale stejně mám asi raději kamenité hory, holt moje nadšení z Himalájí už asi těžko něco přebije. O výhledech mi nemluv, z téhle části mám fotek nejvíc, protože je mlha hrozně fotogenická, takže tolik k zdržování
helča: To vypadá jak Středozem. Už jsem to říkala?
Ten sráz by mě zabil. Po prvním kroku bych jela až dolů a tam pak těch šest hodin čekala, až mě vykopete
Ležet v noci ve stanu na hřebeni ve vánici, to je nějakej adrenalin. Fascinuje mě kvalita fotek focenejch na takovym šudlátku.
eithne: Helča: Ohó, rdím se tu nad chválou fotek, díky. Nicméně to šudlátko je skoro nové a fotí výtečně, navíc hodně pomohlo, že nebyla světlá obloha, to pak jde fotit skoro čímkoliv. Podobnost se Středozemí mě nenapadla, ale jak jsi to zmínila, tak to tam taky vidím, hlavně jasnej Hobitín na první fotce No a sráz, to bylo hrozný, naopak teda "vánice na hřebeni" je silně hyperbolované spojení, vítr příliš nedul, a kdyby přišla bouřka, pořád byl vedle nás ještě kopec, takže by třeba neprásklo do nás. Díky
jarmik: Super. Přidávám se k obdivovatelům fotek; trojka, pětka, všechna panorámata, potom už jsem nepočítal - i na fotce je vidět ta krása údolí částečně zahaleného v mracích.
Co do sněhu náhe ráno, 6 hodin na srázu atd., to registruju, ale nejsem schopen se s hrdiny ztotožnit, neb se to příliš vzdaluje mé zkušenosti...
evi: Kruciš, z těch fotek ta zima, déšť a sníh přímo čiší - a to je mi celý týden hrozný vedro. Díky, sem budu chodit, až se budu chtít zchladit aspoň pohledem Nebo až budu toužit po bolesti kotníků
eithne: Týjo, úplně se mi vybavila ta bezmoc na hřebeni, jak bylo ošklivo, nevěděli jsme, kam máme jít, a nic nebylo vidět... jak se tím díky tobě znovu pročítám, celé se mi to vybavuje