helča: Oni jako nepočkaj, když skáčeš za keř? To si říkaj kamarádi?
Jména by měli mít všichni napsaný nad hlavou, aby bylo vidět ze všech stran. Zároveň ale, zapamatuju si zapamatováníhodný lidi, kdo neutkví, nezapůsobil dostatečně, a tudíž se jím zabejvat nemusím.
Ne že by mě teda něco takovýho lákalo, moje chromý klouby začínaj trpět u dvacátýho kilometru a od pětadvacátýho nemám jiný myšlenky. A s jídlem bych měla opačnej problém, já bych toho nesla, že bych nakrmila lidi celý duhy.Bez jídla se nedá chodit, proto se akce se mnou provádí v hobitím stylu. Svačin není nikdy dost!