hospodynka: Dobře se to čte. Zejména obdivuji Tvoji vytrvalost, že to ani v chladném depresivním podzimu nevzdáváš.
jarmik: Zajímavý psychologický efekt je, že osobně nejsilněji prožívám těch 10 km tempem 6:28 po Stromovce - "společenská událost", "prokecáno", "pomalu", "kyslíkově v pohodě".
Na to říkám jenom "uff, uff" (jsem trochu ovlivněn, že poslední dny jsem poslouchal při uspávání dramatizaci "Vinnetou".)
eithne: Hospodyňka: Chladné depresivní počasí přišlo až v druhé polovině měsíce, a to jsem běhat už nebyla, takže nic k obdivu. Ale doufám, že to tak nezůstane!
Sargo: Nu ano, je dobré si připomenout, že má nesmrtelnost není totéž co nezranitelnost
Jarmik: Žádný div, když je to skoro jediný opravdový běh, a vlastně jediný běh toho druhu, který podnikáš ty Za což máš pořád ještě můj neskonalý obdiv, protože si nedokážu představit, že bych šla dobrovolně běhat na asfalt něco jiného než intervaly.
Díky za komentáře, věrní čtenáři - teprve u takovýchto článků se skutečně pozná čtenářská loajalita!
hospodynka: Loajální čtenář bude s mírnou škodolibostí čekat, až se v prosincovém deníku objeví klouzání po ledovce
evi: Uboze krátké?! Tak jasně, ty se srovnáváš s těmi dalšími sportovci, ale když se s tebou srovná průměrný věrný čtenář, jehož pohyb se omezuje jen na běh za vyjícím dítětem s výkřiky: "Cos to tam zase (na sebe) shodil?!", tak si nutně musí připadat jako největší lůzr. Ale já mám zas dobrou představivost, tak to s tebou při čtení s chutí prožívám aspoň v duchu. Jako všichni ti chlapi co "sportují" v hospodě při koukání na fotbal
eithne: Nojo, tak já nemám dítě, že ano Navíc považuju sport za svůj největší koníček, to taky udělá hodně.
Díky