A do třeťáku mě, prosím, vezmete?

Poslední zkoušky, poslední boje. A budu třeťák :-)

Syntax (NJ) - 25.8. 19:00

Jó, syntax. Už jsem zmiňovala, že miluju syntax? Bezpodmínečně. Opakuju německou i českou, při množství pokusů a bezesných proučených nocí ji nejde nemilovat. Je zajímavá, tajemná, hluboká. Zcela vážně - mám ji ráda a českou syntaxí bych se do budoucna chtěla zabývat. Pokud ji třeba někdy udělám.
Se Stáňou jsme se sešly na víkend 22.-23., že se budeme učit. Rodiče byli pryč a prázdný byt byl výzvou! A mejdan se syntaxí stál rozhodně za to. Začaly jsme druhým semestrem, což je něco málo k elementárním věcem jako dělení vět a souvětí a něco víc k dependenční gramatice, kterou si v padesátým letech vymyslel Noam Chomsky a která je úplně divná a napytel, protože místo podmětu a přísudku klade do jádra věty jenom sloveso (tedy s traditionelle názvoslovím přísudek). Zdá se to být malicherné, ale tím naprosto vylučuje větné členy vztažené ke jménům, například tedy přívlastek. Takže věta "táta je hodný" není tradiční "podmět - přísudek - přívlastek", ale "hodný táta" je Subjektergänzung a "je" je prostě sloveso. (České ekvivalenty k německým termínům si teprve chystám dohledat, zatím moc nevím, kam se pro dependenční gramatiku obrátit.)
Prostě je to podivné.
Stáňa u nás byla v našem rozestavěném bytě přes noc, snad do dvou jsme se učily, dost jsme to přepálily, druhý den se nám do toho ukrutně nechtělo.
Po obědě (moje oblíbené špagety s kuřecím a pórkem, pochvala mě potěšila) a kafíčku jsme vyrazily s dekou a skripty do rokle k potoku, kde jsme strávily odpoledne. A učily se...
Na učení ve dvou je příjemné, že na vás ten první dohlíží a vy se fakt nemůžete flákat a zírat do blba.
Sešly jsme se ještě v úterý ráno, v den testu. (V pondělí jsme na to svorně nesáhly ani jedna, fakt jsme to s tím víkendem přeťáply.) Projely jsme to celé, byly jsme u Stáni na koleji a v přilehlé hospůdce, potom jsme se přesunuly do kavárny divadla Kašpar hned vedle školy, kde nám Marienka s Katkou vysvětlily Satzfelder a ještě něco, co jsme v poznámkách neměly.
Testy se psaly zároveň ze syntaxe, morfologie a lexikologie, bylo nás tam jako malých pejsků.
Tradičně jsem měla po dopsání dobrý pocit. A tradičně jsem to neudělala. Opravit ty testy mu trvalo 15 dní.
Ještě před výsledky jsem si dala další učební maraton, měla jsem snahu naučit syntax Magdu, která v náš termín syntaxe psala jen morfologii. Zcela neskromně podotýkám, že co je ve skriptech už umím vážně dokonale. Pozdě.
Tak za rok, aspoň to do státnic nezapomenu :-D

V pondělí jsem dokoukala Dr. House :-)

Stylistika (NJ) - 7.9.

O seminářích německé stylistiky jsme nedělali vůbec nic. Na konci jsme dostali za úkol napsat esej na jedno ze tří témat (já si vzala "Aufnahmeprüfungen an Gymnasium: Ja, oder nein?") a udělat stylistickou analýzu libovolného textu.
Ona miluje pohádky.
Esej nám všem napoprvé omlátila o hlavu kvůli štábní kultuře, tak jsem dodělala titulní stránku a nechala to tak. Analýza byl ale problém a protože jsme vážně nic neudělali, muselo se to řešit.
Se Stáňou jsme šly do městské knihovny najít německou dětskou knížku s nepříliš dlouhými texty, které by se daly rozebírat. Nakonec jsme se podělily o Märchen der Völker der Sowjetunion, ze které jsem já měla pohádku Der kluge Bauer a Stáňa Der aufmerksame Mann. Společně jsme si to přečetly a jen tak zpatra rozebraly, já si to odnesla domů a následující dva dny jsem pomocí své seminárky na českou stylistiku, naprosto pitomých skript Sandry Dudek (doporučovala nám je právě přednášející na německou stylistiku, ale horší jsem v životě neviděla), Peterkovy knihy teorie literatury a Příruční mluvnice češtiny dala dohromady svoji analýzu.
Tu jsem poslala Stáně, ta podle ní udělal svoji analýzu a jednoho dne jsme se vypravily do školy.
Přednášející nás nechala čekat asi půl hodiny, kterou si povídala se známou. Potom si nás vzala do kabinetu, prohlídla letmo práce a že prý "vy jste z Prahy? přijďte si ve čtvrtek, ať si o vašich pracích můžeme popovídat." Stáňa na ni vrhla psí pohled: "Já jsem z Aše..." Přednášející se zarazila. "No... tak já vám to zapíšu do indexu i Erudia dneska a popovídáme si o tom během semestru."
Vsadím botky, že k tomu nedojde.
Tak zapsala naše práce a štos jiných, dosud nepřečtených, do Erudia a nám do indexu a hurá, další restík splněn. Tři kredity.

Přesně tak. Vykládala nám o jejích nejoblíbenějších dětských knížkách.
 

Kritické čtení a myšlení II - 16.9.

Nemám ráda tenhle předmět. Je to strašlivý předmět. O ničem. O nezábavném ničem.
Fakt napytel.
První semestr jsem na něj měla jinou přednášející a pro její fanatismus jsem zkusila Staňkovou, protože horší už to být nemohlo. Nehledě na to, že Košťálová vyžadovala stoprocentní účast (přestože bylo KČM ve středu do osmi do večera), zatímco Staňková povolovala dvě absence. (U Košťálové jsem měla dvě. U Staňkové šest, tvrdí ona; já tvrdím, že jen čtyři.)
Metoda řízeného čtení, metoda diamant, metoda rohy, metoda EUR, metoda kostka, metoda RAFT, metoda myšlení s šesti klobouky, pětilístek, podvojný deník, metoda volného psaní, myšlenková mapa, čtení s předvídáním, tohle jsme se učili jako nesmírně užitečné způsoby, jak naučit číst děti na prvním a druhém stupni. Nejde o čtení jako poznávání písmenek, jde o schopnost třídění informací, schopnost vnímání, schopnost pracovat s obdrženými informacemi, schopnost nazírat věci z různých úhlů. Zní to pěkně, ale to, co jsme se učili, je z devadesáti procent nepoužitelné.
Poslední hodinu, kdy jsme měli odevzdávat resty z půběhu roku a psát test (jen ti, co měli moc absencí), jsem měla jet na exkurzi a být nepřítomná... tak jsem byla nepřítomná, i když jsem na exkurzi nakonec nejela. Ten den jsem měla mít hotovou zápočtovou seminárku z české stylistiky, zápočtový referát z německé literatury a zápočtové práce z německé stylistiky, takže jsem ranní školu prostě nestíhala.
Čas plynul, přešel zbytek května, červen, červenec, srpen, začátek září... až nastaly poslední konzultačky ve zkouškovém. A já měla 109 kreditů a potřebovala jsem 110 k zápisu do třetího ročníku. Nastalo dilema: přesvědčování proděkanky, aby mě pustila dál se 109 kredity, nebo KČM? Proděkanka vyhrávala na plné čáře, až se mi ozvala Magda, že se bude celou noc učit fonetiku, a mě to nějak nakoplo a tak jsem byla celou noc vzhůru a dělala KČM.
Dopsala jsem zápisy z učení, z každé hodiny měl být jeden: obsah hodiny; nejdůležitější myšlenky a informace; jak jsem porozuměla problému, co mě při učení napadlo; moje tři otázky k tématu; jak můžu tyto myšlenky/informace použít v životě; jak a čím jsem se podílela na práci v semináři. Prostě samé lepší. Některé jsem opsala od spolužačky, bohužel většinu jsem vařila z vody. Zábava.
Nevzpomněla jsem si na tři úkoly, které jsem měla dodělat, a tak jsem jen zpracovala závěrečnou reflexi seminářů metodou šesti klobouků. S bílým kloboukem na hlavě se pracuje jen s fakty a ověřenými domněnkami, se žlutým se popisují pozitiva, zelený klobouk je kreativita. Černý klobouk dává konstruktivní kritiku a varování, červený vyjadřuje pocity bez nároku na jejich obhajobu a modrý to celé plánuje, určuje pořadí klobouků, organizuje. S lehce hysterickým smíchem jsem ve čtyři ráno listovala google image a hledala nějaký slušivý klobouk coby ilustraci své práce: našla jsem Boba a Bobka a v Microsoft Paint jsem vytvořila výsledek, s nímž jsem byla spokojená nejen já, ale i učitelka, ta skoro nadskakovala radostí.
No a zbytek rána jsem se učila o metodách, jupijé.
Konzultačky měly být od desíti, ale na dveřích visel lísteček, že je u souborek a bude až od půl dvanácté. V půl dvanácté jsme na ni čekaly tři. První slečnu vyhodila, slyšely jsme akorát, jak jí říká, ať přijde za týden, pak jsem šla já. Podívala se do archu a pokývala hlavou. Ať jí ukážu záznamy z učení ze čtenářské dílny a z řízeného čtení, že na ty hodiny jsem nebyla. Trochu udiveně jsem jí ukázala příslušné dva. Ona se mě zeptala na rozdíl mezi čtenářskou a informační gramotností, což jsem nevěděla, ale víceméně jsem se odpovědí trefila. Zeptala se na rozdíl mezi řízeným čtením a čtením s předvídáním, což jsem předvídala a svým instinktem se při učení řídila, takže jsem to věděla přesně. Nakonec se zeptala na taxonomii čtenářských otázek, u které jsem lehce zaváhala, ačkoliv jsem si to pak vybavila - a to mi dokonce dovolila použít portfolio se vším, co v něm mám.
Nakonec si řekla o reflexi, že je to prý to jediné, co jí dlužím, zajásala, zapsala mi do indexu zápočet... a já najednou měla 111 kreditů, jupijeu!

Zápis mám 30. září :-)

Já ho nedonesla O:-)

.
.....
.........
..............
Malý bonus na závěr
..............
.........
.....
.

Zpětná vazba na semináře metodou šesti klobouků

Kritické myšlení je nástrojem pro pěstování nezávislého myšlení. Klade si otázky a řeší problémy, pídí se po rozumných argumentech, shánění informací je východiskem kritického myšlení, ne jeho cílem.
Naučit se kritickému myšlení je pro člověka dnešní doby nesmírně důležité, jen tak se může stát plnohodnotným členem společnosti a mít vlastní názory a schopnost jejich zdůvodnění a obhajoby.

Možná neuskutečnitelným, možná reálným přáním do budoucnosti je, aby byli všichni lidé planety schopní samostatného uvažování a rozhodování, aby byli všichni lidé planety schopní kritického myšlení. Je věcí učitelů, aby tomu tak bylo, protože je škola po rodině nejmocnějším nástrojem pro formování dítěte v dospělou osobnost.
Semináře kritického čtení a myšlení jsou místem, kde se mají naučit budoucí pedagogové metody a postupy, které posléze uplatní ve škole na dětech.

Ať už bude pedagog uplatňovat ve škole libovolný postup, musí tak dělat s citem. Nesmí být za klauna, který si stále vymýšlí nové skopičiny a nutí děti číst statě o stylistických postupech formou podvojného deníku nebo čtením v rolích.
Různé hravé metody kritického čtení může dětem dávkovat jako odměnu, aby děti místo "to zas bude pruda" říkaly "a budeme moci zase psát metodou volného psaní?". Škola hrou, říkal Komenský, jehož busta nebo alespoň obraz je dnes snad v každé české škole. Zahájit výuku něčím, co děti baví a přitom to pomáhá utvářet jejich vnímavost, pozornost a objektivitu, je šťastným tahem. Nehledě na to, že se děti budou na výuku těšit a o to více budou dávat pozor.

Jak už ovšem bylo zmíněno, učiteli hrozí katastrofa, že neodhadne správné dávkování při předávání potřebných znalostí a praxe pro schopnost kritického myšlení.
Sama vím, jak mi připadalo přehnané diskutovat každé pondělí o uměle vytvářených tématech, hrát si se slovíčky a hádat se o ně, psát na papír "nic mě nenapadá, nic mě nenapadá," protože jsem nebyla ochotná a schopná vymýšlet další asociace na téma "jídlo".
Bylo to tak dobře, já jsem budoucí pedagog a ne dítě, já mám za úkol poznat to, co budu předávat dál, ne si tím sama projít. Ale bylo zajímavou reflexí, co se stane, přežene-li se míra. Nešlo o nějaké znechucení nebo neochotu, spíš únavu vlastní kreativity a tvořivosti.

Přesto nyní, po skončení seminářů obou semestrů kritického čtení a myšlení, můžu říct, že nešlo o promarněný čas. Ať už jsem kroutila očima sebevíc, mnohé z metod mi přijdou užitečné, šikovné, použitelné.
Cítila jsem radost, když jsem na videu viděla, že čtenářská dílna opravdu může fungovat a že snad má nějaký smysl. Myslím, že to byl zlom, kdy mi přišlo smysluplné pondělní rána vstávat a chodit do školy.
Jediné, z čeho mám obavy, je vstřícnost škol pro tuto formu výuky. Jenže kritické myšlení učí člověka prosazovat své názory, věří-li, že jsou dobré, a já věřím, že i s řediteli ze staré školy se dá rozumně diskutovat o nových metodách výuky.

- Ty, Bobe, necítíš se tak trochu odstrčeně?
- Co blázníš, Bobku, vždyť my jsme vytvořili celou osnovu!