Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Pražská stovka 2014: EKUT 3
Komentáře k článku: Pražská stovka 2014: EKUT 3
sargo: Mám pocit, že za posledních 48 hodin jsem toho naspala asi tak stejně jako ty na pochodu. Částečně z pohnutek ušlechtilejších, částečně banálnějších a částečně rozmařilejších. Zato rozdíl v míře soutěžního prvku je 100%, takže je to úplně jiný Pepa. Též jsem si při tom v žádné chvíli nepopovídala v žádném cizím jazyku, a o příštím říjnu mám úplně mlhavé představy. To chození je tak... akční!
A jsi dobrá, fakt že jo.
ondra: Přečteno 360x a jenom 1 komentář? To musím pomoct napravit!
Hezké počtení, opravdu moc pěkné a znova obrovská gratulace! Co mě ale zaujalo nejvíc (na tvoje utrpení jsem si už zvyknul 
), jsou ty Canovy akce. U všech jsem se zasnil, jaký to musí být punk se jich zúčastnit, a tak jsem se mrknul na odkazy. Že bude Everest Trail startovným mimo realitu, jsem očekával, ale přesto 2,975 € je ještě o něco víc, než jsem si vůbec dokázal představit. Ale co mi přijde úplně ujetý, je to Jordánsko: $2850. Pochopím, že v Himalájích se prodraží servis pro závodníky, ale v Jordánsku to musí být všechno za pakatel. A přitom to musí být tak úžasná akce! Mrtvý moře, Petra i Wádí Rum jsou tak neskutečná místa a v únoru je tam navíc i příjemně... Proč, proč, proč je to tak nesmyslně nedostupný?! Být to za desetinu, neváhám ani chvilku.
Cappadocia ovšem vypadá taky moc pěkně. Cenu na příští rok jsem nenašel, ale jestli to bude srovnatelný s letošními 40 €, tak jako... Nevyhecujeme se? 
eithne: Sargo: Dík za komentář, ty tvoje jsou vždycky tak... světácké! 
Ondra: Já ty akce až tak podrobně nezkoumala, ale to Jordánsko, to je fakt poplatek za ten jeden závod? Není to třeba za celou tu pouštní sérii? Protože jinak... no... tak bohatá asi nikdy nebudu. I když teda Canovy fotky z Nepálu vypadají úchvatně.
Cappadocia stojí opravdu 40 eur, to není přehnaná částka. Akorát se bojím, jestli mám šanci zvládnout limit - na 110 km je tam 22 hod 
Teď jsem to zkoumala, tak sem vypíšu ty důležité informace, ať si to neschraňuju doma na papírku:
- Cappadocia, start v centru města Urgup 25.10.2015 v 7:00
- 110 km / + 3360 m
- limit 22 hod
- registrace je možná do 15.10. (nebo do počtu dvou set registrovaných závodníků), stojí 40 eur a nelze ji na nikoho převést, ale pokud se odhlásíš do 15.10., tak ti celé to stratovné vrátí
- cestou je 9 občerstvovaček (z toho je na 3 i teplé jídlo) plus velké občerstvení v cíli
- v ceně je i startovní a finisherské tričko, pasta párty před závodem, svoz z trasy atd.
Určitě se ohledně tohohle budu rozhodovat až během roku, jestli se zlepším, abych měla šanci zvládnout limit. Pokud ne, pořád by stála za zvážení 60km trasa (té se účastnil Can), která má limit 12 hodin - to už připadá jednoduché i mně, a výhledů na krajinu si užiju stejně jako na stovce, protože to pokryje pěkně celý den.
Takže... se vyhecujeme? 
evi: Mně se na tom hrozně líbí ty občerstvovačky. A nejlepší asi je, že toho můžeš sníst tunu, konečně se pořádně nadlábnout - a stejně člověk nepřibere, co? To je sen 
Svatojánské proudy - konečně zas něco, kde to znám, to je krása. Ale Cappadocia - hele, vážně se vyhecujte, to zní naprosto suprově! Jinak gratulace veliké a... nejsou ty pochody nějak pořád čím dál tím delší?
eithne: Bylo by krásné toho sníst na občerstvovačkách tunu, ale bohužel - žaludek bude nutně protestovat. Což je samozřejmě věčná škoda, protože z tohohle přejídání - jak píšeš - by člověk nepřibral a protože jídlo je energie a energie je schopnost pohybovat se rychleji než nehybné předměty (a to je docela žádoucí)
Cappadocia vypadá docela nadějně, nejsem sama, kdo by do toho chtěl jít, ale samozřejmě kdo ví, co bude za tři čtvrtě roku. Ale moc ráda bych.
Díky! Jsi úchvatně loajální čtenářka
senegal*: Díky, úžasné čtení. Obdivuji Vaši vytrvalost, to by nedokázal ani terminátor
Zároveň mně to hodně motivuje se zase projít, čekám jen až bude trochu tepleji (na jaře).
Třeba se znovu někdy potkáme na nějaké stovce.
eithne: Nejobdivuhodnější je Jana Jindrová - s obrovským náskokem. Nikdy jsem moc nechápala, na čem může být založený obdiv pro lidi, kteří jsou na trati dlouho, protože nejlepší výkony jsou z mého hlediska posuzovány podle nejrychlejšího času, ale Jana Jindrová šla Pražskou stovku přes 76 hodin (to je od páteční půlnoci do úterního časného rána), a to je pro mě ještě větší utopie než časy běžců v čele. TO by nedokázal ani Terminátor!
Na jarní stovky se moc těším!
eithne: Prý šla beze spánku. Kde je vůle... Nejvíc mě fascinuje, že je ta paní o tři roky starší než moje máma. Ono se říká, že vytrvalost přichází s věkem, ale že až tak... všechen obdiv