evi: Já ti nevím, to prokládání zmínek o úžasných sportovních zážitcích poznámkami o angíně, zvracení a bolesti hlavy tedy nesportovce k pohybu moc nepřesvědčí Pořád mi není jasné, jak se dokážeš překonat a vylézt v takovém zdravotním rozpoložení z postele, ale v skrytu duše ti tu energii závidím
sargo: Čtivý a zábavný důkaz toho, že 1) nástup do práce člověk prožívá zhruba stejně jako nástup do školky; 2) přecházet choroby se nevyplácí, což je hláška na nic, protože se o tom stejně každý znovu potřebuje přesvědčit sám.
Ale sportovní zážitky jsou taky fajn
eithne: Evi: To není energie, to je čirá zoufalost "vždyť nebudu mít o čem psát na blog!"
Sargo: Jo, nové kolektivy očividně snáším hodně špatně; když jsem měsíc učila na základce, tak jsem byla nemocná dalších deset měsíců. Což na druhou stranu znamená, že je jedno, jestli to budu léčit, nebo přecházet, ne?
sargo: Jestli ti pohled na mé beznadějné já jako důkaz toho, co s člověkem udělá přecházení nemocí a žonglování s imunitou nestačí, pak už nic. Pravda, já s tím začala o pár let dřív - ale jenom jsem je přecházela, neustovkovávala jsem to
eithne: Já to ustovkuju. Se uvidí, jestli se mnou moje viry dokážou držet tempo, když jsem teď tak děsně namakaná a dobrá!