Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Malofatranská stovka 2015
Komentáře k článku: Malofatranská stovka 2015
ondra: Když mi organizátoři volali na mobil, tak jsem jim řekl, že spolu s Eliškou nejdeme, ale že se držíme pořád poblíž sebe. Že já chodím do kopce a po rovině rychleji a ona zase rychleji z kopce, že se pořád potkáváme a zrovna je na dohled (o tom jsem věděl). V druhé půlce jsme se potkali asi 7x. Na kontrole v cíli 50ky mi řekli, že mam jít s Eliškou. Ale přímo na informaci, že pokud nedojdeme do cíle společně, tak nás diskvalifikují si nevzpomínám. Chápal jsem to tak, že mám s ní jít během noci. Vazy u kolen mě boleli už od startu, pomalé tempo z kopce jsem měl celou dobu a pak taky nejsem moc velký kamarád s horkem, tak jsem se hlavně snažil, abych nedostal úžeh, úpal... což se mi kromě závěru, kdy mi došla voda, celkem podařilo. Mám zásadu, že dojdu do cíle každou stovku na kterou odstartuji (nejsem žádný šedesátkař
).
jiří l.: Eliško moc ti gratuluji a zároveň jsem na tebe celkem dost naštvaný, že jsi na mě na Křížavě víc nezatlačila a já nešel s tebou a Tomášem dál.I když byl můj žaludek na padrť a já v tu chvíli v koncích, tak bych to s tvojí pozitivní náladou možná nějak překonal, tak mě to čeká příští rok nanovo. Prostě ať si říká kdo chce co chce, tak já si myslím že dojít stovku v čase přes třicet je větší hrdinství a větší makačka, než ji proběhnout pod dvacet a k tomu ta žlutá potvora co topila a topila jako v zimě kamna. Myslím že pořadí této stovky by měli otočit, pro mě jsou vítězové ti, co si to se slunkem rozdali dvakrát, smekám a ahoj na Týništích Jura.
jarmik: Fantastický výkon, fantastické fotky, fantastický text!
Slovenský ministr turistiky by Ti měl platit za propagaci: nemyslím tím, že bych chtěl chodit stovku, ale ty hřebenovky vypadají skvěle i pro normální turistiku.
e.b.r.: ještěže na takový věci nechodim, kdyby na mě přišli s takovejma prudama potom, co sem ušel 50 km po malý fatře, tak jim z těch jejich kontrol udělám kůlničku na dříví a nějaký intineráře a diskvalifikace budou to poslední, co je bude trápit
zmrzlinka: Frajerka ! A tie kopce... Ja by som si hrozne rada dala hrebeňovku, keby ma niekto vyniesol hore i dole
eithne: Ondra: Závidím ti, že ti v cíli padesátky nebylo řečeno, že se za žádných podmínek nesmíme rozdělit - mně to tam řekli velice explicitně a důrazně, takže jsem kvůli tomu byla celou druhou polovinu trudomyslná, protože jsem si opravdu myslela, že budeme oba diskvalifikovaní. Nojo, nedorozumění. Za rok bude líp
Jirka L.: Jejda, promiň! Ale když tys vypadal opravdu nepoužitelně... Tak za rok už tě na kontrole za sebou nenechám, joo? 
Jarmik: Dík 
Malá Fatra je nádherná, o tom žádná. Vcelku věřím, že se tam dá turistovat i klasicky, byť mi to přijde krajně podivné, když se to přece dá stihnout všechno naráz...
Ebřík: Jakkoliv si stále stojím za názorem, že jsi fyzicky mnohonásobně lepší než já, pochybuju, že bys na ten padesátý kilometr došel. Možná jsem to v textu málo vypíchla, ale ono bylo OPRAVDU DOST teplo. Ty bys to zabalil po prvním kilometru, s tvojí láskou k horkům 
Sargo: Dík! I za tvé úchvatné esemesky v průběhu závodu. Sice ty o klimatizovaných prostorách, ve kterých jsi byla nucena trpět, byly trošku k vzteku, ale naštěstí už jsem byla ve stavu, že jsem příliš nevnímala, co čtu 
Zmrzlinka: Děkuju Hřebenovka je moc krásná, opravdu, to stojí i za ten výstup a sestup
evi: To byl ale nádhernej článek! Teď už jsem ale vážně skálopevně přesvědčená, že bys měla o ultra pochodech napsat knihu - ty úvodní odstavce jsem si užila nejen literárně, ale i duchovně, namlsala jsem se krásných fotek a se vzpomínkou na tvůj loňský děsuplný popis si užívala, jak sis to tentokrát užívala ty. Vlastně nejvíc napínavé bylo to dohadování na 50. kilometru, jestli tě nechají jít dál Obrovská gratulace a strašná závist - panejo, jak já bych si teď dala meloun a avokádo!
eithne: Poslušně hlásím, že jsem byla k sepsání knihy o ultra skutečně přizvaná - jenže vůbec nevím, co tam mám jako psát! Termín mám do konce srpna, tak uvidím, jestli se mi povede něco stvořit a jestli celý projekt opravdu klapne.
Ten padesátý kilometr vlastně nebyl napínavý vůbec, nanejvýš bych se sebrala a šla dál na vlastní pěst, moje osazenstvo auta by na mě počkalo. Já to tam neprožívala z důvodu, že bych se bála, jestli mě nechají pokračovat, ale protože mi bylo líto, že na mě nejsou tak hodní jako všude jinde
Děkuju, děkuju
brutally-honest: Krásné vyznání. Musí to být fakt velká láska, když ti dala sílu bojovat v takovém stavu se závodní byrokracií a vyhrát :- ))
helca: Pořád nějak nechápu, že tě tohle utrpení baví, ale fotky máš pěkný a čtení o horách je prostě super.
Jak sis pořídila zánět nártu? A jak se s tim nakládá?
eithne: Zánět v nártu jsem měla po Pražské stovce 2013, která byla děsně dlouhá. Dva dny po dokončení jsem se šla projít v prošmajdaných botách, a než jsem došla domů, skoro jsem nemohla došlapovat. To trvalo několik měsíců - když jsem chodila víc, bolelo to hodně, když jsem moc nechodila, bolelo to méně. Nakonec to přestalo a nějaké pozůstatky se ozývají jenom v případě, že si moc utáhnu tkaničky u boty. Ale to už klidně může být zcela nová bolest, která s tím původním zraněním nemá nic společného, protože to se mi stává u obou nohou.