angie*: Do září máš čas. Třeba se to ještě nějak vyvine. Ale rozhodně je blbost přijímat pocit povinnosti k jiným lidem. Rozhodni se podle sebe a toho, co je dobrý pro tebe.
boudicca: Šla bych za perspektivnějším. Snad se to do září nějak vyřeší samo. Držím palce.
radus: Mohla bych k tobě na kurz poctivé, efektivní a dokonalé práce? Já prostě miluju lidi "dříče". Já to tak nemám Jak není bič...
Naprosto chápu tvé rozpolcení. Jako kovaná kariéristka (já si tak teda nepřipadám, ale říká se to o mně) bych byla rozhodně pro nákupčí, která tě naučí a vytvoříš si tak dobrý základ pro postup. Jako srdcařka bych těžko opouštěla chorého původního nákupčího...
Blbý je, že to konečně rozhodnutí bude opravdu na tobě. Tak nám to zase napiš. Tyhle články mě moc baví!
markéta: Mě tyto články taky moc baví, škoda jen, že k nim přijdu jak slepý k houslím, nebo ještě lépe řečeno jak rukojimí do sídla mafiánů (se zavázanýma očima).
P.S.: HESLOOOOOOOOOO PLÍÍÍÍÍS
sargo: Vcelku bych řekla, že se člověku nemůže stát moc lepších věcí, než když se o něj v práci přetahujou - paráda Rozhodnutí nelehké, ale jak píšou ostatní, rozhodni se podle sebe. Ta na půl úvazku - jak dlouho ještě bude na půl úvazku? A návrat z nemocenské je definitivní, nebo se to potáhne dál, jenom v mírnější formě? Otázky, samé otázky.
helča: Jsem si říkala, proč to řešíš, když to přijde za půl roku. Ehm. Já bych šla po půlúvazkový, protože práce má bavit. Nepochybně se i další asistentka vycvičí stejně jako ty, možná to bude chvíli trvat, ale půjde to.
evi: joj, těžké. Já coby člověk loajální bych volila původního nákupčího. Jestli je to teda v pohodě člověk, o kterém víš, že by byl stejně tak loajální k tobě - protože "nevpohodě" člověka ani choroba neomlouvá. A jestli bude ochotný ti poskytnout taky nějaké pracovní výzvy, po kterých zjevně bažíš. Jenže hlavním bodem asi je otázka, jestli se chceš jednou stát nákupčí - no a pak zvážit, s kým z těch dvou se ti to může podařit líp. Jestli tě třeba jeden z nich (nebo oba) nebudou držet zpátky, aby si tě uchovali jako asistentku. No hlavně ať na tebe nezbyde ta mlíkařská nána
eithne: Hablina: Přehodit odpovědnost za rozhodnutí na kousek kovu? To snad ne
Angie: Nojo, zvenku je snadný tohle vidět a rozhodnout. Ale máš pravdu, já vím že ano, jenom prostě... to budu muset vysvětlit nemocnému nákupčímu... a do toho se mi nechce. Hm.
Boudicca: Dík
Lentilka: Taky dík
Raduš: To je osobností, já mám ráda, když mě mají lidi rádi, a tak se snažím pracovat hodně, abych byla i za oblíbenou zaměstnankyni. A navíc mám ráda čistý stůl (a mail (a šuplíčky a kastlíky (a seškrtaný sešit s úkoly))), takže to tak nějak vyplývá ze situace
Kolegyně Markéta: Otěhotni
Sargo: Máš velmi nestandardní náhled na situaci. Je to osvěžující, povznášející stanovisko, ale nejsem si tak docela jistá, že máš pravdu. Víš, jak mě stresuje, že nemocnému nákupčímu svým rozhodnutím ublížím? Uáá!
Helča: Zatím to vypadá, že nemocného šoupnou ke zcela nekompatibilní asistentce, která není moc sympatická ani mně, a to já jsem oproti nemocnému nákupčímu extrémně tolerantní. He he. Bude to zajímavý.
Evi: Právěže nemocný nákupčí si nenechává koukat pod ruce, protože práci trochu šmelí, takže je pro mě výhodnější být neloajální. Už jsem i rozhodnutá... a jak to bude s mlíkařskou nánou, se neodvažuju hádat, bojím se, že ta mi zůstane nafurt. Třikrát cha chá, jak by řekl Sirius.