evi: Hele náhodou v rámci vašeho týmu jsi měla úplně v pohodě čas, ne? Tak jakýpak že se nemůžeš hlásit na běžecký závody:-D Gratuluji! Ale ta profi fotka - jako to vůbec nejsi ty, jak tě mám nakoukanou ze všech ostatních fotek a jak si tě pamatuji z našeho setkání! Kde to ten fotografi vyhrabal? Já tě znám takovou, jaká jsi na té cílové fotce:-)
eithne: Ale jasně že bych se mohla hlásit na běžecký závody, aleee... ono se tam musí běhat! Na to nejsem zvyklá! Zlatý dálkový pochody, kde člověka obdivujou, i když celou dobu jenom jde *smich*
sargo: Z tohoto článku jednoznačně vyplývá, že za většinou tvých sportovních výkonů stojí pan Alzeheimer. :-D
eithne: Nic nového pod sluncem. To muselo být všem jasné už v době, kdy jsem se podruhé přihlásila na maraton *smich*
martin d: Trochu si rýpnu - takový "mouchy, sežerte mě" report! :-D Vždy se těším, že si (i u kratších závodů) přečtu něco bojovného, z čeho by sálalo "dala jsem do toho všechno, na svůj čas jsem hrdá, ale jsou tam rezervy a příště se pokusím se zlepšit"... Tak se budu těšit příště! Protože až všechno klapne, bude to bomba výsledek!
tlapka: Mmm, nevím, co je větší úspěch, jestli ten pracovní kolektiv, zdolat takovou trasu nebo vyhrát v prší. :D
Na té cílové fotce vypadá všichni nějak podivně v pohodě, uběhnout desetinu toho co vy, jsem rudá, zpocená, mastná a kdo ví, co ještě. :D
Povzbuzení od ostatních působí ohromně sympaticky, ale asi by mi to nepomohlo. Spíš by mě to rozhodilo ještě víc. :D
eithne: Martin: To jako že bych tomu měla dát ještě někdy příležitost? Ještěže začíná podzimní sezóna stovek. Zbožňuju stovky. Závod, kde cokoliv nad 6 km/h je označováno za běh, nemůže být nesympatický *smich*
Tlapka: Kolektiv, největší výhra je jednoznačně kolektiv! :-) Díky, díky. Fotka byla pořizována až dlouho po doběhu poslední z nás, takže rudí nejsem z toho důvodu. A povzbuzení byla sice nečekaná, ale mě potěšila :-)