Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Stovka z Dubče do Dubče
Komentáře k článku: Stovka z Dubče do Dubče
iva: Vzdát ve chvíli, kdy už nemůžete, je výrazem hrdinství.
Čtu vás už nějaký čas a říkám si se směsicí obdivu, respektu, údivu a závisti: "Ježíšku, ta ženská je ale magor!" 
Ráda vidím, že nejdete až do úplného sebezničení, ale dokážete si přiznat, že tentokrát už ne.
Držím palce k dalším kilometrům a k nákupu bot 
kamila: výborný Eliško, zase jsem se nasmála
A docela se mi ulevilo že jsem do Dubče v rekonvalescenci nakonec nešla Pořád jsem nesepsala Ponitří protože můj literární talent byl v útlumu bacilem. Už je to na dobré cestě, akorát je zítra svátek a já potřebuju někam ven. A dneska nebude čas kvůli balení se na to Jsi moc šikovná jak daleko jsi v těch botách docupitala! A já soucítím jelikož pocity z chodidel která už nemůžou jít dál přestože nohy by šly..jooo ty jsou stále čerstvě v paměti 
Moje poslední uzavřená obuv do přírody (staré trekové!! celokožené!!! popraskané!!!! Salomony) se potkají za týden s Javorníky a je v rukou osudu jak to s nimi (eeh a mými končetinami) dopadne. Na tom všem závisí i má účast v Podkrkonoší. Raději ještě nejsem na startovce Ježíšek nám v říjnu asi boty nepřinese viď
evi: Já tě hlavně obdivuju za to pozitivní vnímání všech těch záludně ukrytých kontrol, protože pořád něco hledat, vracet se, snažit se to krosnout jinudy, to mi přijde jako pěkná otrava a nedivím se těm tvým spolusoutěžícím, že nadávali. Moje ideální představa je jinými slovy přesně to, co jsi popisovala v Nitře. A pak tě hrozně obdivuju za to, že dokážeš v botách s dávno prošlou trvanlivostí ujít přes 80 kilometrů. Ty musíš být duševně hrozně silnej člověk, o tom si já můžu jenom nechat zdát. Aspoň mě to ale hrozně inspiruje a díky tvému vzoru už jsme taky něco nachodili. Hrozně málo (hlavně tedy ve srovnání s tebou), ale líbí se nám to
eithne: Iva: Jé, tajný čtenář, děkuju! Na vzdávání nic hrdinského není. Kdybych byla co k čemu, zařídila bych se podle návrhu Olafa, abych se vrátila do místa, kde jsem to zabalila, v neděli ráno a s jinýma botama a ještě to došla
Kamila: Moc děkuju Dubeč byla pěkná a lehká, ale 130 km je už pěkná nálož, na rekonvalescenci by to vhodné asi nebylo. Hlavně ta zima v noci... Držím palce, ať Javorníky dojdeš nějak bezbolestně. Mně teda na Podkrkonoší Ježíšek přinese boty skoro určitě - chci ještě teď o víkendu vyzkoušet, jestli se mi nepovedlo roztahovákem provést něco s těmi achillovky ničícími, a pokud by pořád vadily, dojdu si koupit nové silničky. Silničky mi stačí levné, to se do rozpočtu vejde Držím palce na Javorníky! Uvidíme se v Podkrkonoší, přihlaš se
Evi: Však mně taky trvalo pěkně dlouho, než jsem se dokázala naladit na hledací notu, zpočátku mi nejasné umístění kontrol vadilo dost. Krosování terénu směrem na cestu je ale vždycky legrace, zavzpomínala jsem na svá komínářská léta - já už tak dlouho nikam nelezla přes plot! Jsi hodná, že píšeš, že jsem vás s Adámkem inspirovala, mám radost, když něco takového čtu. Doufám, že se zase někdy někde potkáme - budete chodit pochody i za podzimních plískanic a zimních holomrazů?
evi: Pokud zdraví dovolí tak určitě a budeme se moc těšit! Teď jsme šli v sobotu pochod Od Tábora až k nám, který měl volitelný start a cíl asi půl kilometru od domu rodičů, tak jsem naplánovala pěkný 10km okruh přes 2 rozhledny, po kterém se ještě dnes zotavuji (pravda už asi týden bojuju s nějakou hnusnou chorobou, myslela jsem, že ji tím třeba udolám, ale zhoršilo se to, bohužel) a synek doběhl do cíle a pak odtáhl tatínka na dětské hřiště, kde další dvě hodiny lezl po klouzačce. Doufám, že mu ta energie vydrží i v dospělosti 
tlapka: Wow, když to srovnám s předchozím článkem, tak je organizace opravdu nebe a dudy. Aspoň, že se organizátorovi nevybil ze všech těch hovorů mobil.
Můj běh, pokud si domyslím, že bych tolik uběhla, by skončil u popisu hvězdné oblohy, to bych se asi nemohla vynadívat a do rána konec s pohybem.
Volební agitka perfektní, ještě mohla z auta hodit další koblihu.
Boty v exilu. Příští snad poslouží líp. Kolik takové boty snesou, krom toho, že víc než já?
eithne: Vidíš, tak hororový scénář jako vybitý mobil organizátora mě naštěstí nenapadl Botky budou mít tak ke dvěma tisícům kilometrů (velmi hrubý odhad), což na původní cenu 800 Kč není špatný, já to vím. Ale stejně au. Obecně se o běžeckých botách říká, že vydrží 800 km, já od nich vždycky čekám aspoň 1500 km.
sargo: Možná to nebylo na chození, ale na esemesky jsi rozhodně slinu měla. Vyloženě jsi mi rozsvítila den
eithne: Vždycky se sama sebe ptám, jestli tě těmi esemeskami z pochodů neotravuju, ale když ony se během těch dlouhých hodin tak dobře vymýšlí! Přece si je nenechám pro sebe!
jarmik: Nad tímto článkem mi došlo, že Tvé články jsou skvělá literatura. Všechno prožité, ale hlavně nejen vlastní pocity, ale všichni ti lidi po cestě - pivoběh, agitace, autobusy.
Není to tak, že lidi, co prožili proti Tobě tak 1 %, se snaží podávat svědectví v literatuře?
Závěr: nutně musíš napsat román ze současnosti!
eithne: Díky za tak pěkný komentář! Onehdy jsem uvažovala, že jsem kdysi měla v plánu napsat před třicítkou bestseller (ten plán jsem měla zhruba od deseti let, třicítka byla nepředstavitelně vzdálená budoucnost, snad mě to omlouvá). Asi si ten plán posunu na důchod... když už si na něj při svém životním stylu nic nenaspořím, budu mít aspoň strategii výdělku!
evi: Souhlas, taky si to myslím! Tyhle články už by na knížku vydaly samy o sobě. Zvlášť, kdyby se k nim přepsaly ještě ty smsky se sargo A ještě k tomu, že boty mají vydržet 800 km, to jako se myslí, že bys v nich mohla zaběhnout jenom 8 stovek?! To teda nic moc výdrž!
eithne: Já si myslím, že málokterý výrobce dimenzuje běžecké boty na stokilometrové akce