eithne: Na nejistotu, že možná jdu blbě, jsem zvyklá z běžného života. Před dvěma týdny jsem zabloudila pět set metrů od baráku, například. Nebo včera při jízdách prý: "a odtud už domů... kam jedete? doleva přece!" Jenže na pochodech mám GPSku, která mi radí, takže jsem vysmátá, ahá!
Rumu jsem vypila málo, takové tři panáky to byly. Ve stavu, v jakém jsem v cíli byla, jsem ho spálila, jako by to byl cukr. To mě taky baví, že to moje tělo při pochodech (když není moc vedro) umí.
No a o hypoglykemii jsme se bavily. Krajní stavy prožívá každý jinak. Kdyby to nebyla taková pecka, tak bych ještě něco snědla, jídlo mi nedošlo