Květen: Srandy, srandy, srandičky

Vraťte mi poslední dva roky mého VŠ studia a já vám slíbím, že budu dřít jak vůl a do státnic se naučím německy. No tak! Prosím!

Historická mluvnice češtiny - 3.5.2010 14:25
(zápočet)

Baví mě tenhle předmět.
Baví mě.
Jen je občas problém si na to vzpomenout, třeba když si do hlavy snažím vrýt vývojovou dynamiku kmenového systému s přihlédnutím k dnešním feminimům.
Dr. Šmejkalové slouží ke cti, že byl test téměř identický jako minule. Jen místo maskulin feminima, místo něčeho... něco... a jiný výchozí text, samozřejmě. Tentokrát bylo něco ultrastarého a ačkoliv staročeštině nemám valné problémy rozumět, tohle jsem přeložit nedokázala. U veršů, že "prvé léto laz vzkopachu, druhého léta rádlem vzórachu" jsem pojala poměrně pevné interpretační přesvědčení, které mi bylo po nějaké době rozmetáno na kusy, když se přesně na tuhle pasáž nějaká slečna zeptala: "laz" vůbec nebyl "les". Tak asi netvořili pole na místě lesa, no...
Málem se mi tam povedlo určit místo aoristu (zaniklý druh minulého času) futurum, škrtla jsem to naštěstí včas. Aspoň se dr. Šmejkalová mohla nad testem zasmát :-) Leč cítím se nevinně! Budoucí čas čeština strašně dlouho neměla a když ho chtěla vyjádřit, vypomáhala si všelijak. Opisnými tvary s modálními nebo fázovými slovesy (začnu volati, chcu volati)... nebo třeba předponami vz- a po-. No a když jednoho léta pole vzórachu? :-D
Maximum bylo 32 bodů, průchozích bylo 18 bodů. Nejvíc měla slečna s 26 body, já se svými 22 body patřila k nadprůměru. Z 20 lidí test 7 nenapsalo.
Next station: zkouška.

Vím, jak to myslíš, chlapče...

Literatura IV (1880-1925) - 4.5.2010 18:05
(zápočet)

Nepředpokládám, že by komukoliv jinému stál tenhle zápočet za zmínku. Jenže... řekněme, že nejsem kdokoliv jiný.
Zápočet byl za referát. Jana mě předběhla v zápisu na mnou chtěné Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig od Franze Werfela, tak jsem nakonec náhodně bodla prstem do seznamu a nechala si zapsat referát na Von morgens bis mitternachts od Georga Kaisera.
Přiznávám, že jsem netušila, že to bude expresionistické drama, které v Čechách nikdy nevyšlo :-)
Na čtení to nakonec nebylo obtížné, ačkoliv niterný pětistránkový monolog na konci prvního dějství jsem vzdala už na druhé stránce. Leč porozuměla jsem vcelku dobře, čímž mi spadl kámen ze srdce. Problém spíš byl, že jsme expresionismus do mé prezentace nedělali, takže známky směru v díle jsem si dost cucala z prstu (a z netu).
Měli jsme před literaturou s dr. Glosíkovou ještě jiný předmět a ve frontě na zápočet jsem někomu říkala, že je na ten den na seminář (45 min) pět referátů a že pochybuju, že bych ho stihla odprezentovat, byla jsem v seznamu úplně poslední. Dr. Glosíková mě ovšem zaslechla, otočila se na mě a řka: "Jste ale připravená, že?" si počkala na mé přikývnutí a se spokojeným úsměvem pravila: "Váš referát jsme nestihli ani minulý semestr a já vás ještě neslyšela mluvit. Půjdete dneska první, ano?" Potlačila jsem automatickou poznámku, že o moc nepřicházela, když mě neslyšela mluvit, a jen jsem s nadšeným výrazem přikývla. Tím totiž nic nezkazím.
("Hele, Eithné, my jsme si s Maruškou akorát říkaly, že máme vždycky strašné trauma, když máme před ostatními mluvit německy, a ty jsi vypadala, že se na to těšíš!" Mám prostě dokonalé mimikry.)
Referát jsem doplnila ještě několika větami, které zazněly o expresionismu na přednášce před seminářem, a dr. Glosíková se tímto dnem přiřadila k zástupu vyučujících, kteří na mou adresu prohlásili "pěkně udělané/informace dobré/znalosti máte, ale chtělo by to ještě trochu udělat něco z jazykem".
Já už se jenom směju :-D

Literatura III - IV (Romantik - Expressionismus) - 6.5.2010 2
(zkouška)

Když máte mít index uzavřený 20. května a když semestr končí 7. května. Když je zkoušející od 13. do 19. května pryč... kolik si myslíte, že vypíše termínů k ústní zkoušce z dvousemestrální literatury?
Áno, správně, vypíše termíny tři s kapacitou přesně pro tolik lidí, kolik jich chce dělat bakalářské zkoušky v červnovém termínu.
Takže jsem šla na první vypsaný termín. Dr. Glosíková nás ještě nikdy z ničeho nezkoušela, nikdo netušil, co čekat. Na tenhle termín jsme byly zapsané čtyři a jak už se mi tak stává, byla jsem tam se dvěma stipendistkami (a ta třetí ho neměla pravděpodobně jen proto, že k nám na fakultu přešla letos).
Ten týden byl malinko hektičtější (viz předchozí dva zápočty), takže jsem přípravě nevěnovala tolik času, kolik bych ráda. Završila jsem to maratonem přes noc středa/čtvrtek a ráno odcházela sice nevyspalá, ale zato s hlavou dokonale prázdnou.
Do kabinetu jsem šla poslední, aspoň jsem si to všechno stihla ještě jednou projít a utřídit.
Tahala se jedna otázka ze zimního semestru (Die deutsche Romantik: philosophische Grundlagen, Gattungen, Autoren, Werke (Hoch- und Spätromantik)) a jedna otázka z letního semestru (G. Hauptmann – naturalistische und neuromantische Linie im Schaffen des Autors). Ta ze zimního zněla malinko jinak, tohle je zkopírované ze státnicových okruhů, ale v zásadě šlo o to samé.
V kabinetu jsme byly tři naráz a protože jsme všechny měly nějakou formou zadaný naturalismus, dostala jsem asi pět minut na přípravu a pak jsem šla do kroužku s ostatními a byly jsme s Petrou a Maruškou zkoušené naráz. Díkybohu za to! Začínala Maruška a díky jejímu preciznímu výkladu se mi vybavovalo, co jsem měla nasypané v hlavě a co bych jinak asi jen tak nevylovila. Takhle jsem mohla doplňovat, co neřekla, a doříkávat věty, když ji dr. Glosíková zarazila a dala slovo některé z nás.
Nakonec Maruška dostala jedničku (tou dobou už dovyzkoušená Martina taky) a Petra dvojku a já se ještě na chvíli vrátila na potítko, abych si dopřipravila romantismus.
K novoromantické linii v Hauptmannově díle jsem se naštěstí vracela už jen okrajově, to jsem narozdíl od naturalistické nemohla podpořit vlastní četbou a dr. Glosíková si toho byla plně vědomá, snad proto to po mně téměř nechtěla.
V romantismu po mně chtěla rozbor přesně té pohádky, kterou jsem na seminář nepřečetla, a já to neměla jak převést na tu, kterou jsem načtenou měla. Takže to, pravda, bylo lehce vaření z vody, ale teoretické základy jsem měla dobré. (Ačkoliv nedát dohromady jako definici "Sehnsucht nach der Ferne", za to bych se nejradši kopla ještě teď. Když mi to řekla ona, svým obšírným pojednání o "blauen Blumen" z Novalise jsem ji ale asi přesvědčila, že to byl skutečně jen momentální výpadek.)
"Tak to ukončíme... ale píšu si k vám mínus. Eithné, udělejte ještě něco s tím jazykem do státnic..."
"Pracuju na tom," odpověděla jsem a nevěřila svým očím, že mi píše dvojku. Dvojku? Šmarja, bych váhala, jestli se nevyhodit!
Jen více, více takových...

Dva mínus? Opravdu se na VŠ dává ještě dva mínus? :-D

Poprvé jsem se měla po zkoušce chuť jít někam napít. Napsala jsem třem lidem, jestli někdo nemá v nejbližší době v centru čas, a odpověděli mi všichni, že jo. Takže hned po Peterkově semináři (ok, nevyspalost byla trochu znát, tolik čárek nad ú uprostřed slova jsem ještě asi nikdy nenapsala) jsem do hospody vyrazila na jedno s Ivčou, která pak musela ještě odběhnout, protože jí zrovna běžely gely.
(Zrovna když jsme dopíjely, se odněkud z hlubin hospody - nejhoršího pražského pajzlu, slovutné to Kotvy - vynořila dr. Šmejkalová, která odcházela. Seděla jsem u dveří, nemohla mě nevidět, spíš mě překvapilo, že si mě pamatovala, protože jsem ji měla všeho všudy jednou na seminář a dvakrát na zápočet. Každopádně mě pozdravila první, všimla si mě dřív. Cheche :-D)
Po abstraktně impresionisticky symbolistické hodince strávené ve studovně nad Manuálem lexikografie jsem se do hospody vrátila, tentokrát s Lukášem. Ondra dorazil vzápětí a Ivča nedlouho po něm.
Čím to, že to v Kotvě vypadá i ve dne jako kolem třetí v noci?
U vedlejšího stolu se bavila společnost s Čingischánem a blondýnou, co měla džíny proklatě nízko nad... pod zadkem a ještě u vedlejšího stolu byl čtyřicátník, co mě odněkud, nejspíš ze Slovenska, zaručeně znal. Než jsem se zmohla na slovo (byla jsem nevyspalá a po několika pivech skoro nalačno!), odpálkovali ho Ivča s Ondrou způsobem, že jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Vau! To bych nedala ani za střízliva a v nejlepší formě!
Po pěti pivech jsem zodpovědně odjela domů. Nevím přesně, jak se stalo, že ostatní odjeli se mnou, každopádně mi snědli jídlo na další tři dny, co mi doma nechali rodiče, když odjížděli na víkend pryč.
Z učení toho ten večer už, pravda, mnoho nebylo.
Ani kvalita článku na Borovici na další den nebyla z nejvyšších O:-)

V pozemské sféře se ta samá scéna odehrává s osazením profesor vs. student

Syntax II (německá) - 13.5.2010 10:30 1
(zkouška)

Nediv se a neohlížej. Tahle extrémně nepravděpodobná realita se jinak zboří jak domeček z karet...

Psala jsem si o předtermín, druháci píší tenhle test až po termínu uzávěrky indexů. Prý: "Zkouška bude u mne v kanceláři na FF (Celetná 20, místnost č. 12)."
Na zkoušky chodím cca o 40 minut dřív, protože si za tuhle dobu akorát utřídím přes noc nabyté znalosti. Čertvíjak, ale tenhle systém mi funguje.
Jenže TĚCHHLE čtyřicet minut jsem běhala po FF a koukala, že dveře mají čísla od stovky výš. Vrátný: "Dvanáctka je na dvoře, to je nějakej depozitář, sklad... to bude naproti."
Je pravda, že dvanáctka naproti (PedF) patří katedře germanistiky... jenže tam nikdo nebyl. Sekretářka: "Dneska tu magistra Marková vůbec není a nebude, zkuste to ještě jednou na FF."
Vrátný: "No to vám neporadim, zkuste to v centru cizích jazyků. To je naproti výtahům, u automatů."
Paní z centra cizích jazyků: "Magistra Marková? V životě jsem o nikom takovém neslyšela."
A co udělá Eithné, když už má být deset minut na zkoušce, o které netuší, kde je? Půjde dolů do ISIC centra a napíše magistře Markové mail: "Promiňte, že tam nejsem, ale já jsem se ztratila, pomóc!" (O trochu kultivovaněji, ale ne o moc.)
Odpověď se mi dostala do minuty, magistra Marková si pro mě přijde na vrátnici.
No... na úvod dobrý :-D

Dostala jsem test, který jsem si měla připravit, odpovídat sice budu ústně, ale času na rozmyšlenou že dostanu neomezeně. Zasekla jsem se už u prvního úkolu: měla jsem tam krátký úryvek o Alence v Říši divů a měla jsem v něm určovat větné členy. A já jsem najednou zjistila, že si nejsem jistá, co je to větný člen. (Ne, ne, k TOMUHLE se Janovcovi NIKDY nepřiznám.) Jsou to druhy aktantů? Jsou to větné členy podle tradiční syntaxe? Nebo podle závislostní syntaxe? A... a...? My jsme tohle na německé syntaxi nedělali, měla jsem v zimním semestru dr. Zemana, co s námi dělal kulový a ne syntax.
Další úkoly vycházely opravdu z podkladů, co nám mgr. Marková naposílala na společný mejl, tedy z toho, co jsem se učila poslední týden. Jenže... Mňo.
Dál jsem měla na krátké větě určit opět větné členy, valenční aktanty a volná doplnění a napsat, čím je v ní daný neutrální slovosled, u věty "Neříkal jsem ti to stokrát?" určit Satztyp, Satzform a komunikační funkci, sepsat rozdíly mezi tradiční syntaxí a závislostní syntaxí a v posledním bodu pojednat o sekundárních větných členech.
S dr. Zemanem jsme prostě dělali něco jiného. Za úspěch téhle zkoušky jsem stejným dílem dlužná Janovcovi a Markové, mám ten pocit.
Co je Satztyp a co je Satzform? Ok, jedno z toho je věta jednoduchá a jednoho z toho věta tázací, jenže jsem se cítila lehce otupěle a nevěděla jsem. "Also... Satztyp, Satzform... Es geht um einfachen Satz, um einen Fragesatz, bzw. rhetorische Frage mit der Funktion des Aussagesatzes, man kann es in den Aussagesatz transformieren..." Jedna z mála věcí, kde nepřišla na to, že nevím.
No a dál to probíhalo stylem: "Sekundární větné členy? Attribut. A freier Dativ." "A dál?" "No..." "Co třeba posesivní dativ?" "No jo!" "Víte, o co jde?" "No... ne."
A taky: "Neutrální slovosled - takže je tam Zweitestellung des Verbs, není tam Ausarhmung... platí tam pravidlo, že syntaktická blízkost se rovná topologické dálce... hm..." "Co tohle?" "Jo, že je adverbiální určení času před adverbiálním určení přípustky..." "Znáte tohle pravidlo?" "No... ne."
A taky... a taky...

Na konci už mi tam prostě sama vysvětlila systém dativů (třetích pádů, nenávidím třetí pád!) a podiskutovaly jsme o pojetí přívlastku v německé a české syntaxi. Zakončily jsme to debatou o doplňku v české a německé syntaxi.
"No, tak já vám dám jedničku..."
Normálně mám dostatečný pud sebezáchovy, abych se neozývala, ale tohle mě divže nepoložilo. "Cože? Za co?!"
"Je vidět, že jste se do toho jenom zamotala... a něco se třeba ještě musíte doučit... ale rozumíte tomu, to jsem viděla na určování těch větných členů. Že poznáte ty atributy a tak..."
A tak to zas jo. Ale za to se jedničky normálně nedávají.
Ještě jsem dostala dotaz, z čeho jsem se učila. Jak to jen říct diplomaticky? "Nejdřív z přednášek dr. Zemana, pak jsem zjistila, že jsme s ním dělali něco jiného, tak z těch vašich materiálů... no a z Buschi." "A z Engela ne? ...a co jste dělali s dr. Zemanem?" "Víc teorie a žádnou praxi. Větné členy jsem na němčině nikdy neurčovala, to mám z češtiny..." "A co děláte na seminářích?" "Něco z jakési cvičebnice... on nikdo moc přesně neví, co to vlastně má být." "Aha."

A víte co? Mgr. Marková je jediný člověk na KG, který mi u ústní zkoušky neřekl, že neumím německy. Vím, že to ví. Ale je fajn, že o tom před státnicemi mlčí :-D
 

Vybrané kapitoly světové literatury - 13.5.2010 12:35
(zápočet)

Z Celetné jsem se přemístila do Rettigovky na Peterkovu poezii v moderní literatuře. Ti, co neměli referát, měli mít čtenářskou reflexi. Respektive rozbor nějaké básně... já nevím, co jsme měli dělat. Minule jsem to taky nevěděla a stejně byl Peterka unešený, tak jsem to udělala stejně.
Úspěch zaručen.
Vybrala jsem si dílo Georga Trakla, rakouského expresionistického básníka, feťáka s incestním vztahem ke své mladší sestře, vyučeného farmaceuta a ošetřovatele z Haličské fronty, kde také spáchal r. 1914 sebevraždu. Zajímavý život, zajímavá tvorba.
Všichni měli rozbor jediné básně. Neřešila jsem to, prostě jsem si tam stoupla a přečetla jsem, co jsem zplodila mezi druhou a třetí ranní, když jsem si chtěla odpočinout od syntaxe.
Pak jsem si šla sednout a Peterka seděl za stolem, bradu zadumaně opřenou o ruku, koukal se do poznámek, které si během mé prezentace udělal, a seděl tak snad minutu. "Eithné měla ve svém pojednání dva póly. Nejdřív se snažila - velmi sofistikovaně, mimochodem - popsat autorovu poetiku a potom velmi precizně popsala i svůj čtenářský prožitek. To není nic jednoduchého..."
Pak se rozvzpomínal na své mládí. Taky vyprávěl, jak žádný student neumí popsat, proč má nějakou knihu rád, že nikdo neumí podat svůj čtenářský prožitek. A potom, že to bylo moc pěkné, vypíchl tam nějaké věci a já nejsem s to zopakovat, co mi řekl, protože to jinak než z diktafonu asi nejde věrně předat dál.
No, myslím, že byl spokojený.

Řekněme, že má čtenářská reflexe má vyvážit moji zálibu v Divokých a zlých od Jiřího Kulhánka.
(Především v té krvi. A mouchách.)

Zpracování a prezentace dat na počítači - 18.5.2010 10:45
(zápočet)

Název lidově řečeno znamená práci z Wordem a Excelem 2007.
Nejsem počítačový analfabet. S textovým editorem pracuju často, jsem češtinář, žejo. Akorátže mi připadá lepší mít doma místo kradených dva tisíce sedmiček volně šiřitelný OpenOffice. Umí všechno, co po něm chci, ovládá se intuitivně a kromě toho si nevymýšlí přípony, které neumí otevřít nic jiného, zato ale umí otevřít i wordovské, ba i dva tisíce sedmičkové dokumenty.
No, ale ve škole jsme se učili pracovat s Wordem 2007 a s Excelem 2007.
Kromě toho, že mě to nebavilo, kromě toho, že jsem se snažila vnímat extrémně rychlý výklad jen proto, že se na přednášejícího pěkně koukalo, ale který na ajtýneschopné humanistky mnoho ohledů nebral, tak kromě toho všeho jsem matiku naposledy potřebovala před třemi lety a od té doby mi moje logické myšlení zakrnělo.
A opravdu mám problém vymyslet vzorec =IF(AND($D3="MUŽ";$E3>=170;$E3<=190);"ANO";IF(AND($D3="ŽENA";$E3>=165);"ANO";"NE")).
Já nejsem hloupá, vážně ne. Vzorec =IF(F22>40;"obezita třetího stupně";IF(F22>35;"obezita druhého stupně";IF(F22>30;"obezita prvního stupně";IF(F22>25;"nadváha";IF(F22>18,5;"optimální váha";IF(F22<18,5;"podváha")))))) jsem zvládla s přehledem. Ten první mi ale do seminárky vymýšlel táta.
Mimochodem, ten první zjišťoval vhodnost kandidátů na pozici letušky: výška muže musela být mezi 170 a 190 cm, výška ženy nad 165 cm. Ten druhý vzorec podle hodnoty BMI (tu jsme taky počítali, ale to byl vážně jen vzoreček) určoval slovní hodnocení člověka jako podváha, optimální váha, nadváha a obezita 1./2./3. stupně. Pak tam byly ještě nějaké prkotiny jako grafy a tak, to už nebyl problém.
V rámci seminárky byla taky práce s Wordem. Takhle jsem u Wordu ještě nezuřila. Dostali jsme dokument s nějakým skrytým a záludným formátováním, takže už jen pitomé víceúrovňové číslování kapitol mi zabralo snad dvě hodiny. Na křížové odkazy jsem prostě nepřišla, to mi pak ukázal přednášející o hodině. No a formátování, vytváření nových stylů... Jak já nenávidím dva tisíce sedmičky! V OpenOfficu by mi to zabralo sotva hodinu. (Minimálně to, co v něm jde udělat.)
Seminárku jsem odevzdávala přes net v neděli v půl jedenácté, tedy hodinu a půl před deadlinem. Dneska byla obhajoba. Nakonec byl extrémně hodný, jen jedné slečně zápočet nedal, protože zjistil, že se radila s některými jinými a neuměla vysvětlit svůj postup.
Takže pro mě vlastně dopadlo všechno dobře. To jen zkoušky z tohohle předmětu se děsím, červen bude náročný.

To jsem nebyla já, kdo tak zprasil ten excelovský vzorec!
 

No, a do státnic mám se zkouškami klid. Ty dva dny :-D