Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Granada: Sama v horách II.
Komentáře k článku: Granada: Sama v horách II.
iva: Čím dál víc mi připomínáš Cheryl Strayed, minimálně tím, jaký jste obě vlastně klikařky 
Jen jsem přesvědčená, že tvoje motivace k cestování jsou na hony vzdálené od Cheryliních 
A neštvi mě, laskavě, jo?! Při eskapádě s batohem jsem málem nedýchala a držela jsem se pevně stolu, abych tam neslítla za tebou, což tedy vzhledem k tomu, že trávím víkend v zaměstnání, vypadalo trošku divně 
eithne: Na to jsem nedávno koukala - bylo to mnohem snesitelnější než poprvé, kdy mi ta holka byla strašně nesympatická - a vyvolalo to ve mně touhu přejít PCT. Akorát těch deset měsíců dovolené... jsem to holt prošvihla, když jsem měnila povolání - teď jsem v práci, ve které chci zestárnout a umřít, tak už asi nic.
A samozřejmě jako vždy velice oceňuji tvoji empatii 
iva: Divočina je hezkej film, ale doporučuju přečíst knížku. Přece jen je tam větší možnost vysvětlit, proč se Cheryl chovala jako múú. Aspoň já jsem jí pak trochu líp chápala. A Reesinka jí zahrála skvěle, věřila jsem jí každej puchejř. Na ČSFD v zajímavostech psali, že prý režisér nechtěl dát Reesse návod na postavení stanu, aby prej její frustrace byla opravdová
Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybys jednou PCT dala. Alespoň část 
Já bych se bez tý empatie i obešla, ty to vzdycky popisuješ tak věrně, že pak volám holčičkám, jestli dorazily v pořádku domů
eithne: Knížku zkusím. Na filmu mi vadily v podstatě jen flashbacky, které jsou předpokládám v knížce zpracované mnohem líp - tak třeba... Veškerá literatura podněcující cestovatelské touhy je u mě vítána 
iva: Souhlasím, ve filmu mi ty flashbacky přišly ulítlý, úplně zbytečný a dost mě obtěžovaly. V knížce je čas na vysvětlování, dokonce jsem zjistila, že preskakuju putování. Protože to bylo ve filmu naprosto perfektně vyobrazený a hlavně hodně věrně. Takže ve filmu jsem si vychutnávala přírodu a Reesinku (já jí miluju, babu krásnou) a v knížce události před.
Jo a víš, že ten most na konci už si minimálně v jednom filmu zahrál?
helca: Uplne chapu, jak ses octla, kde ses octla. Ja se takhle treba prodiram (nebo spis se prodirala) na zlomkovejch skalkach a kaminkach tady u nas. Takze batoh leti vterinu. Dokud to dobre dopadne, tak super.
Tak presne vypada Ben Nevis! Uplne jako Mulhacen! Teda ta kamenna bouda je trochu jina, ale ty mraky, ty tam maj uplne stejny.
Ta mizejici cokolada, takhle jsme ztratily s kamaradkou cokoladu hned v prvnich minutach po startu, kdyz se cvakla. Mely jsme obe pocit, ze to je konec, ze bez ni nemuzeme prezit. Jely jsme straslivou reku Otavu, nas prvni kajakarskej zazitek. A prezily jsme i bez ty Milky
eithne: Tak to ne, bez Milky by to nešlo, pro tu já si dolezla - bez batohu už to na té skále nebylo tak obtížné - a rovnou ji celou spráskla, aby mi náhodou zase někam nespadla. Koneckonců, byla to jediná věc, ve které byl cukr, kterou jsem s sebou měla; když jsem omylem koupila dietní sušenky...
Z Ben Nevisu si pamatuju, jak jsme koukali do mraků pod námi a kolem hlavy jsme měli kruhovou duhu. Ten jev se určitě nějak jmenuje, ale hlavně je to hrozně pěkný A to na Mulhacénu bohužel nebylo.
eithne: Vidíš, to mi prorokovali, už když jsem začala lézt na komíny. A pak když jsem na ně jezdila s kamarády na motorce. A pak když jsem jezdila na nákladních vlacích. A pak na stovkách v horách. A ve vysokých cestovatelských horách.
Myslím, že je nevyhnutelné, že mě jednoho dne v Praze přejede tramvaj. Ale babička tvrdí, že se o takových věcech nevtipkuje, takže jako bych nic nenapsala 
sargo: Taky jsme rádi, že jsi v těch horách neumřela Příště už raději nebudu říkat, že to chce trochu čtenářsky vděčného adrenalinu do blogísku, protože nejsi žádný troškař a bereš to příliš doslova a ve velkém.
eithne: Čím už má člověk taky čtenáře zaujmout, žejo. Já to vlastně dělám všechno kvůli vám!
sargo: No jsem zvědavá, čím překonáš vlastní laťku na příští výpravě. To už budeš patrně psát z medvědího žaludku
eithne: Na selfie s medvědem netrpělivě čekám, byť selfie s liškou taky není k zahození. Trochu mi to kazí fakt, že na medvědy nevěřím - ale třeba budu jednoho dne příjemně překvapená
boudicca: Já to vždycky čtu se zatajeným dechem a jen se uklidňuji, že když jsi dokázala sepsat článek, tak jsi to pravděpodobně přežila v relativním pořádku. Sesuvy kamenů v Turecku, válečné ostřelování v Izraeli, teď sama na Mulhaucénu. Dávej na sebe pozor, ať má kdo psát články!
evi: Neuvěřitelný - tak nádherný fotky a přitom tak dramatický, strašidelný vyprávění. Ta tvoje ztuhlost po upuštění batohu, to jsem fakt úplně cítila (když má někdo takovej pisatelskej talent, tak by měl prostě pořád jen psát a psát, to mi nevymluvíš - a ne se učit třeba portugalsky). No teda ale dobře, že jsi doma, tohle už bylo dost o strach!
eithne: Psát tyhle dramatický zážitky mě dost baví, to je fakt. Jenže to mám jasně daný, co mám psát, a dějová linka má jasnej konec, naštěstí zatim vždycky šťastnej Což je to, v čem jinak selhávám
Děkuju