Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Kudy chodili trempové 53 km
Komentáře k článku: Kudy chodili trempové 53 km
iva: Přiznávám na rovinu, že jak jsem hysterka a nervak, asi bych pánovi ty jeho hůlky zlomila a to tak, že bych je o něj přerazila. Takže asi dobře, že se podobných akcí nezúčastňuju 
A zase mě hrozně potěšilo, jak pořád máme něco společného. Tím myslim tu neuvěřitelnou schopnost najít tu jednu jedinou možnost špatně odbočit a na tý si trvat. Jupí, aspoň něco 
A samozřejmě, i bez Václava, gratuluju k prvnímu místu 
eithne: Jenže objektivně ten pán nedělal nic špatného, to jen můj mozek to nějak nezvládnul - takže se vlastně dost stydím za to, že jsem měla dvacet kilometrů chuť mu ty hůlky sebrat a zahodit do řeky. Do zenového mistra mám daleko 
Jooo, bloudění, to je moje! 
Děkuju 
iva: když on mi pán podle popisu připomněl člověka, kterého jsme si kdysi s kamarádkou překřtily na "pana profesora". Napřed Kačku sepsul, že kouří a co by na to řekla maminka, (Kačka už tou dobou měla sedmiletou Kačenku), pak měl kecy na to, že pijeme rum (čekaly jsme, až se dostanem s partou na řeku), načež se rozhodl, že on už čekat ve frontě nemusí a málem sejmul kajakem děcko na břehu...
Takže objektivně neobjektivně... dělal špatně úplně všechno
eithne: Jenže můj hůlkovej pán byl milej a sympatickej, když jsme spolu mluvili na té kontrole v potravinách. O to hůř jsem si pak připadala
iva: Odvolávám "pana profesora"
Ale musíš uznat, že to bylo od dědouška vysloveně nefér. Když už protivně klapal, měl bejt protivnej celej 
eithne: Hele, a kde jsi vzala toho dědouška? Nemohlo mu být víc než čtyřicet!
Ale jinak ano, souhlasím. Protože takhle jsem navíc ještě k hejtění klapání hůlkami přidala hejtění své nesnášenlivé povahy a celé to nabylo příliš obludných rozměrů
sargo: Jedna minihistorka lepší než druhá. Od hůlek po gely
A samozřejmě veliká gratulace - zlato se obzvlášť pěkně blejská!
eithne: Jojo, na to, že to bylo jen padesát kilometrů, se tam tentokrát těch mikropříběhů sešlo docela dost
Děkuji velmi pěkně 
tlapka: S tím pánem by stálo za to navázat spolupráci. Taková motivace k nezaplacení...
Gratuluji k výsledku i k sérii nezapomenutelných zážitků. Žluklý gel mě málem rozplakal.
eithne: Obávám se, že by navázaná spoupráce byla příliš drahá. Po každým pochodu bych mu musela platit nový hůlky, protože by ty původní skončily v řece, a tak...
Děkuju
evi: Takže za tvou výhru vlastně částečně mohla snaha utéct ťukání hůlek? Taky chodím s odpruženými hůlkami a blbý je, že vždycky někde ztratím ty gumový krytky hrotů, se kterými to neťuká, a pak to svoje ťukání na asfaltu nenávidím i já sama Gratuluju k prvnímu místu! Hodně těch lokalit kupodivu z pochodů už znám - Pepř, viadukt a ta cestička mezi řekou a kanálem vedle, přes který vedou můstky k jednotlivým chatičkám, tam nám před pár lety při pochodu s Pohodou jarní přírodou přišla úchvatná. Na FB jsem se dočetla, že jsi teď v Ekvádoru, moc se těším na reportáže - a jestli si tam najdeš čas číst komentáře svého blogu, tak ti přeju, ať si to tam ještě nádherně užiješ!
eithne: Máš pravdu, je to tak - ťukání hůlek je pro mě vždycky velice motivující Díky pochodům začínám okolí Prahy konečně trochu znát i já - sice podle názvů netuším, co kde je, ale na pohled už to většinou poznávám.
Děkuju