rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Terapie háčkováním

pise.cz/img/423084.jpg" alt="2022_03_13 usinacek 2" width="352" height="400" align="absMiddle">

 Díky želvě se rozjela moje dealerská aktivita. Ukázala jsem na plavání fotku Soně a té se hned rozzářily oči, že mají doma živou želvu od září a jestli bych nějakou suchozemskou holčičí želvu neuháčkovala pro její dceru. Že jako s nožičkama místo ploutví a v zemitých barvách, ale s růžovou.

Co vám budu, zhostila jsem se toho se ctí a sama jsem byla z výsledku nadšená. Nadšená byla i Soňa, která hned další plavání přinesla objednávku od syna, že ten by chtěl ledního medvídka.

V mezičase přišla i Sargo s tím, že by chtěla Sashu, což je postavička ze hry River Crossing. Internet je naštěstí všemocný, a protože si zatím netroufám na vlastní vzory, koupila jsem si návod za pár korun na Etsy. Bylo to o to zábavnější, že se na Sashu detaily jako oči nebo uši neháčkovaly, ale plstily, a tak jsem si koupila začátečnickou sadu na plstění, po dvaceti minutách a jednom probodnutí prstu zlomila jehlu, pak si koupila náhradních deset jehel a voilá, netrvalo mi ani pět hodin, než jsem všechno dodělala.

Na základě Sashy si řekl Garíšek o robotickou chobotnici, kterou jsem zkusila bez vzoru a podle výsledku usoudila, že na takovéhle machrování mám ještě dost času a že návody nejsou ostuda; ale výsledek prý udělal radost, takže dobrý.

Po Šumavě jsem ještě dělala pro Ladu lachtana, který mě taky hrozně bavil. Nevěřili byste, jakej rozdíl je mít zvířátka a zvířátka v oblečení - ťuťu level obyčejnou šálou a čepicí vystřelí o milión.

Tenhle víkend jsem měla úplně poslední školní přednášky ever - teď už mě čekají jen zkoušky, seminárky a diplomka. Vyrobila jsem si tak poprvé něco pro sebe (nepovedená velryba se nepočítá): spící lišku. Původně to byla znouzectnost, protože jsem kdysi nakoupila žinylkovou přízi, se kterou se mi hrozně špatně pracuje, a tak jsem ji chtěla spotřebovat, ale postupně jsem se do té lišky úplně zamilovala. (Takže mi ani nevadilo, že navzdory "zbavování se" žinylkové příze jsem musela jedno klubíčko oranžové dokupovat.)

Je obrovská, hodlám ji mít na gauči místo polštáře a je úplně k sežrání.

Na objednávkovém seznamu mám teď ještě sovu pro Klárku, želvu pro Elišku, berušku pro Pavla a méďu pro Kláru. Příze mám nakoupené tolik, že tím rozhodně neskončím, a už teď se na to těším. A kdo ví, třeba jednou dojde na vlastní vzory.

Jo a kdybyste chtěli vidět někoho, kdo to opravdu umí, sledujte Lucii Poulovou na Twitteru. Ta je mi největší inspirací, ach a och.

Zpět na hlavní stranu blogu