Birdwatchování v Praze a Milovicích

Odvázala jsem se a místo učení jsem vyrazila s Ebříky pozorovat ptáky. To je činnost, kterou jsem doteď dělala jenom v tropech, takže líp umím určovat kostarické a ekvádorské ptáky než naše české, ale ono to ani tady není vůbec špatný!

Protože i čeští ptáci se můžou třpytit, a o to tu jde. Libeňský ledňáček.
(fotili Ebříci)

Začalo to díky výrečkovi malému, který se usídlil v Libni a provokativně tam houkal, čímž vyburcoval všechny birdwatchery v okolí, protože je v Česku dost vzácný. Většinou ho ale slyšeli z míst, kam se dalo dostat jen po vodě - po slepém ramenu Vltavy. To bylo něco pro můj pohodlný nafukovací člun, který se zatím plavil pouze po Pacifiku a Karibiku a řekách, které do nich ústily. Žejo, Vltava je taky cool.

Při prvním pokusu nám nedošlo, že na Libeňském ostrově bude o víkendové noci živo - všude hořely ohně, hrála hudba a byly spousty lidí. Vlastně nebylo vůbec špatné být mezi tím vším v tichu na vodě, pozorovat nutrie a ledňáčky a povídat si, ale výreček se ani neozval. Teda ozval, podle cizího pozorování na internetu - pár minut poté, co jsme odjeli.

Nejtěžší bylo najít vlez k řece, který by nebyl obsazený rybáři. A taky teda najít výrečka, no.

Volavka popelavá
(fotili Ebříci)

Znovu jsme to zkusili o tři dny později, kdy konečně nastal potřebný klid. Tentokrát jsem si i zapisovala, co všechno jsme tu noc viděli, a přišli všichni moji oblíbenci: ledňáček, volavka, kvakoš, racek, kachna, sojka, straka, holub hřivnáč i skalní, vlaštovka, kos; ze savců netopýr, ondatra, nutrie, potkan; furt tam nad hladinu za hmyzem vyskakovaly ryby; a po hlasu jsme slyšeli budníčka a hlavně toho výrečka.

Protože jsme s sebou měli pulsar, byli jsme TAKHLE blizoučko ho i vyfotit. Měla jsem ho v ruce já, když se výreček poprvé ozval, a když jsem znovu začala pročesávat stromy v patřičném směru, na vysokém topolu na konci kanálu se konečně objevil. Hledat v pulsaru zvířata na stromech není lehké, protože proti obloze jsou všechny objekty teplé, a tak jsou červené celé stromy, pokud se v zorném poli objeví byť jen kousek oblohy, a tenhle výreček seděl na kraji vzdáleného topolu, ale jo, prostě jsme ho vysledovali, pomocí laseru si označili, kde sedí, a pomocí silného světla a triedru ho i vizuálně našli. Na focení byl ale moc daleko, a tak jsme připluli blíž do té hnusné stojaté smradlavé vody, jaká na konci slepých ramen bývá, a hledali úhel, kdy by ho nezakrývala žádná větev.

.. long story short, z blízka to byl holub hřivnáč. Myslím, že to byl tu noc nejpronásledovanější holub v celé Praze, potažmo v celé republice.

Tohle je fotka potkana, ale do popisku přidám historku o ondatře. Ivana se ptala, kam vlastně teče řeka, protože to bylo slepé rameno, takže nějak neměla téct nikam - jenže u břehu po hladině plula dost rychle nějaká rostlina. Chvíli jsme to zkoumali, než se ukázalo, že si ji táhne ondatra do nory o kousek dál.
(fotili Ebříci)

A k videu potkana v pulsaru si dáme historku o kachnách. (Ale že mi ty popisky jsou, žejo?) Až u nich jsem si všimla, že je i v pulsaru vidím odrážet se ve vodě, a málem se mi zavařil mozek, jak jsem se to snažila pobrat. Pulsar má přece snímat teplé objekty, takže jsem si myslela, že bude poctivě snímat teplotu toho, na co koukám, jakože teplotu kachny nad hladinou a teplotu vody pod kachnou - a ne že to bude zrcadlit! Uf. Pokud se chcete smát humanitnímu směru vzdělávání, máte teď skvělou příležitost.
(točili Ebříci)

Tu noc jsme se dohodli, že vyrazíme pozorovat ptáky ještě o víkendu. To bylo moje přání, protože poznám v Česku asi tak deset druhů, a to do toho počítám i labutě, a byla jsem hrozně zvědavá, kolik jich reálně zvládneme vidět, a hlavně jsem si je chtěla prohlížet triedrem a vědět, co jsou zač. Počasí nás trochu vypeklo a venku mělo být o víkendu nežitelně vedro, a tak jsem nakonec vstávala v sobotu v půl čtvrté ráno, abychom tam strávili jenom ráno a dopoledne.

Od pěti do dvanácti to bylo 54 druhů, když se do toho počítala vizuální i akustická pozorování, a 34 druhů, které jsem si v triedru měla možnost dobře prohlídnout. Ty jsem si zase psala: kos černý, linduška lesní, pěnkava obecná, strakapoud velký, budníček menší a větší, hrdlička divoká, sýkorka koňadra, strnad obecný, dlask tlustozobý, rorýs obecný, ťuhýk obecný, bramborníček černohlavý, strnad luční,  linduška luční, skřivan polní, vlha pestrá, bramborníček hnědý, vrabec polní, sýkora modřinka, stehlík obecný, pěnice slavíková, brhlík lesní, drozd zpěvný, zvonek zelený, špaček obecný, vlaštovka obecná, vrabec domácí, slavík obecný, bukáček malý, strnad rákosní, holub hřivnáč, slípka zelenonohá, racek chechtavý a konipas bílý.

Marné nahánění cvrčilek. Já myslela, že ty zvuky dělají cvrčci, ale ne.

Stehlík obecný
(fotili Ebříci)

Hrdlička divoká - tu jsme našli po hlasu, dělá hodně charakteristický zvuk. Co bych za to dala, kdyby takhle vrkali sídlištní holubi.
(fotili Ebříci)

Jako co si budeme - libeňské ledňáčky, které jsme měli skoro pořád na dohled, netrumflo nic, protože se nic tak krásně netřpytilo, ale pár druhů mě nadchlo i tak. Samozřejmě strakapoud je nádherný, ale toho jsem znala. Skvělí byli ale třeba bramborníčci, o kterých jsem do toho dne neslyšela (a vytrvale jsem zapomínala jejich jméno a snažila se pak přes bramboráčky a bramboříky přijít na to, jak to bylo) a kteří jsou krásně prokreslení. Taky stehlíci jsou nádherní.

Vždycky, když jsem někde s Ebříky, mi nejde do hlavy, jak jsou schopní ať už po zvuku, nebo na pohled rozeznat ptáky, kteří mně připadají všichni stejní. Oni pro to mají krásné označení "úhápéčko", UHP, univerzální hnědý pták. Těch samozřejmě byla většina, ale i z nich jsem měla velkou radost. Copak vy byste tipli, že za dopoledne ve čtyřech od sebe nepříliš vzdálených lokalitách uvidíte tolik druhů?

Strnady jsme viděli tři. Tohle je strnad obecný...
(fotili Ebříci)

...tohle strnad rákosní...
(fotili Ebříci)

...a strnad luční. To už je pro mě typické UHP.
(fotili Ebříci)

Z Milovic jsme se posunuli ještě kousek po okolí k zubrům a koním, které jsme neviděli, do mokřadů, kde jsme taky nic moc neviděli, a k lagunám, kde jsme po louce objeli značku zákazu vjezdu, takže jsme o ní nevěděli, ale povedlo se nám dohodnout s majiteli pozemku, že dobrý a že máme hodinu na pozorování a focení, a tam jsme toho taky moc neviděli. (Kromě bukáčka, kterého tam ještě nikdo nikdy nenahlásil, jak mě upozornil Honza. Nicméně tohle prvenství i Ebříci nechají někomu jinému, protože jim nejde se přihlásit.) Myslím, že to nebylo lokalitou, ale spíš denní dobou - v pět ráno by to určitě bylo spektakulární kdekoliv. Těch třicet stupňů pak už zahnalo i nás.

Závěrem seznam našich pozorování ze soboty. To už asi není čtenářsky až tak vděčný, ale mně to přijde hrozně zajímavý:

Závěrem pohled na superúplněk v pulsaru. I Měsíc je teplejší než obloha.

Odkaz na naše pozorování v Milovicích zde,
odkaz na naše první pozorování v Libni zde
a odkaz na naše druhé pozorování v Libni zde.