Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Sedm bodů z manažerských kurzů
Komentáře k článku: Sedm bodů z manažerských kurzů
sargo: Moc pěkné. Emoční účet mi přišel zajímavý, coby PJ v jeskyni tím pádem asi nemám šanci dosáhnout toho, aby si hráči přišli úspěšní 
(Pokusím se raději nepřemýšlet nad tím, že nejen jako PJ 
)
A test NASA se mi líbil velice. Byl tím správným způsobem iritující i podnětný zároveň 
eithne: PJ není manager a dračák je od toho, aby postavy trpěly 
Souhlas! Oba testy byly skvělý 
epona: Tak tohle je přesně můj šálek čaje! Miluju tyto rozbory, přemýšlení nad lidmi, záludnosti ve způsobu komunikace, proč někdo jedná zrovna tak, jak jedná......to všechno mě neskutečně zajímá a ráda bych tomu porozuměla. Každý je jiný a to je na tom to krásné.
Podle DISC jsem DNA typ, což sedí přesně a NASA test byl hodně zajímavý.
Ten poslední citát znám už hodně dlouho a snažím se jím řídit. A kůň je nejlepší!
eithne: Taky to zbožňuju, ten psychologický aspekt jednání s lidmi. Tyhle kurzy o tom pojednávaly opravdu zajímavě, jsem moc ráda, že jsem se jich mohla účastnit.
Děkuju za komentář!
helca: To je cely strasne zajimavy a skvely a testy si udelam. Tyhle komunikacni dovednosti potrebuju jako sul. Ale zase jsem si ted overila, ze jak se blbe vyjadruju ja, tak mnohem lip rozumim jinejm lidem, co se vyjadrujou uplne stejne blbe, nez ty, ktery se vyjadrujou dobre. Aspon k necemu to je. Tentokrat jsem tlumocila, co autor myslel a ze teda neni nafoukanej idiot, jen neumi mluvit. A anglicky. 
Pan lektor ma rad indiany a jejich prislovi, koukam
eithne: Povídej mi o tom. Já bych ještě potřebovala kurz rétoriky+logopedie v jednom, protože moje větná melodie a vyslovování jsou tristní a občas už vnímám, že to omezuje, jak moc mě lidé slyší, resp. poslouchají, co říkám. Vždycky myslím na Démosthena, který si trénoval proslovy u příboje a dával si do pusy oblázky
Ten kurz byl vážně skvělý, jsem moc ráda, že jsem na něj mohla jít.
U testů jsem moc zvědavá, co ti vyjde za osobnost
Mrtvej kůň je nejvíc Jak jsme si tam různé manažerské dovednosti trénovali a konzultovali svoje postupy, tak jsme se k tomu párkrát dostali, že nám bylo řečeno, že už jsme zkusili všechno a že je dotyčnej mrtvej kůň bez budoucnosti na dané pozici. Bylo to hrozně užitečné, protože ve skutečnosti, i když vím, že někdo nedělá svoji práci, tak mám pořád tendenci zkoušet nějak udělat, aby se to změnilo. Vědomí, že už to možná z mojí pozice nejde nijak udělat, je osvobozující.
helca: Ja mam vzdycky pocit, ze kameny v puse ma Tacheci.
Ty uz jsi zvladla tolik tak tezkejch vyzev, ze verim, ze treba retoriku a vyslovnost, az budes mit cas, das jako prd.
Hele, treba jak ted Pavel mluvil v Muzeu, on se tak hlasite nadechoval nosem, kdyz skoncil odpoved. Nadech v pulce vety nebo odpovedi byl normalni. To se nedalo vubec soustredit na slova, kdyz sis toho vsimla. Jen cekas na dalsi zasyceni.
Zejtra se otestuju. Ja uz teda prosla strizlivenim. Vzdycky jsem myslela, ze jsem flegmatik a v poslednich letech jsem objevila, ze jsem prachobycejnej cholerik. A v ty mbti typologii jsem si kdysi napsala presnej opak toho, co bych napsala ted. Snad az na thinking, protoze za feeling bych se nemohla povazovat ani s tema nejruzovejsima brejlema. Schvalne jestli ty zapisky jeste nekde najdu.
To me vubec nenapadlo, ze se to da takhle pouzit. Ja to vzdycky videla moc doslovne s tim konem. A ve vztahu k sobe - uz proste s tou snahou zpivat a tancovat sekni, protoze je to uplne marny. Pouzit to ve vztahu k nekomu dalsimu, ze je mrtvej kun, me vubec nenapadlo.
helca: Jo, a nesnasim svuj hlas! To musi bejt tak strasny me poslouchat. Celej den me poslouchat 
Jesteze sobe neznim tak hrozne.
boudicca: Článek jsem četla hned když vyšel a musím říct, že na teorii předávání opice si od té doby často vzpomenu - nejen v životě pracovním, ale je to dobře aplikovatelné i na jiné životní situace, kdy je zodpovědnost uměle přesouvána na někoho jiného. O emočním účtu jsem se zase nedávno bavila s kolegyní a zmiňovala, že i když jí 100x nadřízený řekne něco pěkného a jednou má výtku, stejně si zapamatuje jen tu výtku... Jsem ráda, že nejsem její nadřízený
Skvělé postřehy, díky za ně!
eithne: Opice se vžila i u nás v práci - občas slyším z kanceláře vedoucího, jak tam někdo strčí hlavu a zahlásí "mám pro tebe opici, chceš?", než začnou řešit nějaký problém
Můj emoční účet je taky lahůdka. Loni jsem po vedoucím chtěla, aby mi při ročním hodnocení řekl aspoň nějaké negativum, a pak jsem se tím užírala dalšího půl roku. Letos už byl poučený a neřekl mi žádné Já si pamatuju i to dobré, ale výtky ve mně probouzejí touhu se zlepšovat, takže zatímco pochvala mi impuls nepřinese, výtka s sebou nese popud k akci, takže je výraznější.
tlapka: Diky za tenhle článek. Něco z něj si určitě ukládám do hlavy pro použití v práci, je vidět, že management a učitelství jsou v některých ohledech docela podobné činnosti.
Emoční účet už jsem znala z dřívějška, ale stejně s ním neumím pracovat. I deset pozitiv je pro mě na jedno negativum málo, já chci prostě odvést nejlepší práci a perfektní výkon. Takže ano, odtud asi prameni i ta moje chuť jít si opravovat céčko ze zkoušky, místo abych byla ráda, že ji mám prostě z krku. A na "výborně, ale..." jsem taky dost citlivá. A ještě si to zpracovávám jen tak v sobě, takže druhá strana si myslí, kdovíjak mě nepotěšila svým hodnocením.
IQ s emocemi, ufff, tam se poznávám taky až hrůza. Jsem ráda, že je to vseobecne platný fenomén a neplácám se v tom sama.
Hrozně ráda bych si zkusila s někým ten test NASA, takhle z mobilu bez zapisování jsem dala první tři místa správně, ale dál by to bylo asi horší. Zkusím ukecat muže a uložím si to třeba na nějakou třídnickou hodinu.
Díky moc za inspirativní článek! 
eithne: Jsem ráda, že to zaujalo. Přirovnání managementu k učitelství je docela trefné, ty soft skills tam jsou skutečně velice podobné 