helca: Hihi. Krasny dobrodruzstvi. Pravy objevitelstvi. Bourky priste se zvukovejma efektama na blog!
Dracena by se u nas libila. Priste sbirat semena pod skalou
eithne: Já mám dracénu v obýváku. Aspoň myslím, že to je dracéna, cedulka na ní chybí, ale vypadá to dost podobně tomu, co jsme tam viděli. Akorát to není subspecies ajgal, ale ssp. obi...
Nebýt v tak dokonalý soutěsce, kde do nás blesk uhodit prostě neměl jak, tak by ta bouřka byla i docela strašidelná. Jakože asi docela hodně. Já a ježdění do pouště, kde pak strašně leje, to už je pomalu na knihu
atraktivnistrasilka: Ha, největší frajeři jezdí v Mitsubishi!
Mně se strašně líbí, jak se Lukáš na jiných fotkách tváří tak jako až vážně... ale u té houby, tam se nedokáže ovládnout a štěstí z něj sálá.
A pak mě pobavila ta pasáž, kdy ti Lukáš podal hůlku. Ale ta situace, jak ses nemohla vyškrábat z vody ven, musela být hrozně stresující a úplně jsem se mi při čtení opotily dlaně, protože já bych začala šíleně zmatkovat už v začátku a zřejmě bych tam umřela. Stejně jako pak při té bouřce, to bych chcípla strachy.
Had na fotce se mi líbí, ale ve vodě bych ho potkat nechtěla, užovka neužovka.
Dracaena je taky krásná, ale bojím se na ni podívat i na fotce, protože všechny kytky, na které se jen podívám, umřou. Tak to radši nebudem riskovat.
Jak dlouho v takových podmínkách vydrží merino, aby to ještě bylo řekněme nositelné?
eithne: Kolem houby Lukáš pobíhal asi patnáct minut a štěstí z něj fyzicky vyzařovalo. Takhle jsem ho tam za celou dobu jindy neviděla
Hůlka... vina je na mých bedrech, nejasně jsem formulovala žádost Já tam byla docela v klidu, protože jsem si vyzkoušela, že se z vody dokážu dostat aspoň na druhé straně jezírka. Být tam sama a být v tom jezírku, šla bych to prozkoumat dál soutěskou - pod touhle tůní byla ještě jedna a pak tam teda asi byl dost sráz, ale třeba by tam někde šlo vylézt na skálu? Ale sama bych do té tůně hlavně nikdy nevlezla - už při vstupu jsem moc dobře věděla, že to bude problém, ale chtěla jsem si to vyzkoušet. A tím, že tam byl Lukáš, tak nebylo co řešit.
Já hadů ve vodě viděla hrozně málo. Představa, že tam někde plavu a najednou vedle mě plave užovka... týjo, já bych se TAK lekla! A měla bych z toho Vánoce do konce života
U merina bychom si měly zadefinovat, co znamená nositelné. Sama sobě jsem smrděla po jednom dni Ale to asi bylo víc mnou než tím tričkem. To tam nějak moc odporné být nezačalo, ale já ho prala (aby bylo mokré a chladilo), kde se dalo. A na oba treky jsem měla dvě, abych je mohla prát a střídat.
Díky za komentář
atraktivnistrasilka: Jako dítě jsem byla bytostně přesvědčená, že jsem viděla hada plavat tady kousek u nás v retenčce, ale teď zpětně si tím nejsem příliš jistá. Spíše bych to teď formulovala tak, že jsem tam viděla plavat něco, co vypadalo jako had. Ale byla jsem z toho hrozně v šoku a ptala jsem se mámy, jak to, že had plave?! A tehdy jsem se dozvěděla, že nějací hadi opravdu umí plavat. Dodnes nevím, co jsem to tam viděla.
Nositelné beru tak, že to není nechutně cítit a tak, ale je jasné, že když je člověk propocený sám o sobě, tak to ani merino nezachrání. Před nějakou dobou jsem koupila triko z merina Mikulášovi. Nejprve ho nechtěl, protože to neznal, ale pak si ho začal balit na každou túru, protože v praxi se mu osvědčilo. My ale nechodíme na vícedenní výpravy, takže se to tolik nenamůže. Já nad ním uvažuju už dlouhodobě, tak mě zmínka ve článku zase nakopla.
eithne: Minimálně v Česku umí plavat všichni hadi (ono tady teda moc druhů nemáme), takže bych to až tak nevylučovala. Páni. Budu chodit číhat k retenčce!
Merino trička mám moc ráda a na výlety jiná nenosím. Mám Icebreaker, Sensor a KariTraa a ty jsou skvělé, a pak mám něco 50/50 s umělým vláknem ze Sportisima, a to je taky skvělé, a taky jedno od Lastingu, a z toho už tak nadšená nejsem. (Naopak na potící sporty nosím výhradně umělá rychleschnoucí trička - hlavně na kolo a běh.) No, takže já rozhodně doporučuju
atraktivnistrasilka: Hmm, tak to se tam opravdu asi rochňala nějaká užovka. 😀 Už je to hodně dlouho, tak patnáct let určitě. Teď je to tam hrozný žabinec, tak nevím. Od té doby jsem tam nic podobného neuzřela, ale třeba budeš mít štěstí. Hadi ve vodě mě určitě děsí méně než hadi na cestě (pokud v té vodě zrovna nejsem s nimi), kde už mi pod nohy dvakrát doslova skočila užovka. To bylo ještě když jsem bydlela v Komo, u Vltavy jich je mraky! V obou případech jsem se šíleně lekla a naštěstí ani jednu chuděrku jsem nezašlápla (a že k tomu nebylo daleko). Ale jsou to hrozné sebevražedkyně.
Za tipy na merino trika děkuji! Ráda kouknu na něco osvědčeného. Každý rok si říkám, že v létě koupím… ale nikdy to neudělám.
eithne: Užovka obojková se podle Wiki dožívá 15-25 let, takže tam klidně ještě může bydlet a plavat! No, ale ty šance jsou malé, já vím...
V Praze hady vídám velmi zřídka. Hlavně na těch frekventovaných cestách všichni tak dupou, že jsou asi dost schovaní. Ale na cyklostezku k Vltavě chodím jen velmi zřídka, protože tam jsou davy a to nemám ráda. Takže tam je ani vídat nemůžu
atraktivnistrasilka: Od doby, co nebydlím v Komo, jsem tam taky snad nebyla. Já mám radši tady ten náš les, tam člověk nezakopává o jiné lidi. Ale ani o ty užovky. Jednou jsem potkala hada tady u chráněnky ve vysoké trávě, kousíček od retenčky, ale nevšimla jsem si, co to bylo. Nestihla jsem ani nastartovat Seek.
helca: Ja potkala uzovku v Troji na kanale, pod zehlickou. Malem jsem se utopila Doporucuju. Bylo to hadatko, tak 10-15 cm teprve. V mejch ocich mela samozrejme klikatou caru a hubu plnou jedu.
atraktivnistrasilka: Já bych se tedy neutopila pouze málem.
Ty nešťastné užovky člověka vylekají.
sargosargo: Fotky jsou skvělé a příhody jsou také skvělé 🤩
"Krajně nedůstojná epizoda" je samozřejmě top, promiň.😆
Marťanský dojem oné krajiny mě tam vždycky hrozně lákal, muselo to být úžasný. Taky miluju bouřky, ale zase tak úžasně to kdo ví proč nezní 😄
eithne: Krajně nedůstojné epizodě jsem se sama pro sebe pochechtávala ještě další dva dny. Ještěže jsme tam nikoho nepotkávali - protože já potkat člověka, který jde po horách a v nečekaných chvílích bezdůvodně propadá smíchu, tak se ho bojim víc než tisíce bouřek a spolusekoupajících hadů
Bylo to tam moc krásný. Marsovský bude i druhý trek, tam ta krajina byla zase jiná, ale pořád velmi pouštní a červená
Díky
e.b.r.: Hele jako pekna akce. Ale proste ze nemuzu ubranit dojmu, ze kdybych neco takovyho vymyslel ja, tak me proste posles do haje
eithne: Když ty máš hrozně zkreslený představy o tom, jak moc lpím na tom, abys nějakým způsobem naplánoval výlet. Tak to vůbec neni!
boudicca: Lézt do vymletého jezírka! Uvelebit se v korytu vyschlé řeky během deště! A vůbec, dát si podobnou túru s utrženým meniskem! A ještě navíc takhle daleko od civilizace... Ani jsem při čtení nedutala, jak jsem se bála. Hlavně, že jste to přežili ve zdraví.
V prvé chvíli mě překvapily ty normální silnice, protože já si přejezd Atlasu pamatuji jinak. Snad půlku cesty jsme měli místo asfaltu prašnou cestičku mezi horami a já se tehdy hodně modlila, abychom někde nesjeli ze srázu. Vím, že mají v Maroku i dálnice, ale tu jsme z dvou týdnů putování využili asi na dvě hodiny.
eithne: Jojo, v horách jsme zkušení pašáci, to je vidět na první pohled
Mě hodně překvapilo, jak kvalitní celé Maroko je. My mít takovéhle hory, tak tam je možná pár vyjetých kolejí a jinak nic. A po dálnici jsme do Tafraoutu jeli prakticky celý den.