Leden v únoru: Únor v lednu. To všechno ve škole.

S blížícím se koncem bakalářského studia se škola pomalu přiostřuje. Teď už není další rok, ve kterém bych některé ze zkoušek mohla opakovat, tady už jde o titul. Zkoušek mi do čtvrťáku zbylo málo, ale jsou to ty nejtěžší.
Jenže já jsem mocinky moc hustá, víme? ;)

Tak to stejně dopadne, až ten titul získám

Úvod do studia kulturní historie -7.1.2011 14:25   17,5/30
(písemný test)

Nedlouho před státnicemi nebyla šance se na přípustný test nějak významněji připravovat. Dala jsem tomu den a doufala v zázrak.
Posuďte sami:
1. Vyjmenujte 3 vyšší jazyky středověku a raného novověku.
2. Vyjmenujte 4 jazyky středověké bohemikální literatury.
3. Popiště typický život pobělohorského studenta + jakou práci nejčastěji vykonával.
4. Jak jsou řazena hesla v Jungmannově Historii literatury české?
5. Zaškrtněte jména biblických knih Starého zákona.
6. Jaké starozákonní knihy nejvíce ovlivnily středověké kronikářství?
7. Co symbolizuje číslo 12 a červená barva?
8. Vysvětlete pojmy: tropus, hagiografie, filipika, Parimejník, kustod, homiliář, breviář, graduál, interludium, beatifikace.
Byla jsem přesvědčená, že jsem nemohla projít, a dost mě překvapilo, že jsem se bodově ocitla nad osudovou hranicí čtrnácti bodů. Přednášející byl při opravování zrovna asi humorně naladěn, když ho nepopudily odpovědi "středověké kronikářství bezesporu do jisté míry ovlivnily všechny starozákonní knihy" nebo že je graduál matematický pojem.

Státní závěrečná zkouška bakalářského studia z německého jazyka - 24.1.2011 9:00  3
(ústní zkouška)

O téhle haluzi jste tu už četli.
Jen dodám, že mě to čeká ještě jednou, snad na jaře, a to z češtiny. Krásy dvouoborového studia. K bakalářskému titulu mi taky chybí bakalářská práce.

Úvod do studia kulturní historie - 27.1.2011 16:00  3
(ústní zkouška)

Pohovor nad testem.
Šla jsem tam dobře naladěná s pevnou vírou, že mě nemůžou vyhodit; něco jsem se naučila a kvůli Bibli se střílet nebude. Až před kabinetem jsem ze své euforie trochu vystřízlivěla a začala se sama sebe ptát, jestli má cenu tam vůbec lézt.
"Zrovna u vás jsem čekal, že s tím testem dopadnete líp," řekl mi na úvod. No jasně, zrovna u mě.

Zrovna u toho jednoho člověka (ze sta), který byl na třech přednáškách? Nebo si mě pamatuje z doby před dvěma roky, kdy jsem na přednášky chodila a byla s ním na exkurzi? Občas nenávidím výjimečnost svých krátkých vlasů.
Pojmy jsem věděla.
Bibli jsem nevěděla.
"Zrovna vám jsem chtěl dát dvojku," povzdechl si, "ale... ne, to nejde. Je mi to moc líto."
Moje sebeovládání za ta léta studia už dospělo tak daleko, že odolávám touze zkoušejícím sdělit, že mi mají dát trojku a nezdržovat to, protože si na průměr nehraju.

Dějiny české literatury III - 2.2.2011 9:00   24/50
 (písemný test, třetí pokus)

Ááá!
Test už jsem sem dávala.
Byla nás narvaná učebna a mě deprimuje pocit, že v ní byli i lidi, kteří dosáhli třeba 52 bodů (maximum bylo 50 + bonusové za rozeznání autorů a ukázek) nebo nějaké podobně absurdní výše. Já chtěla třicet! Hrozně moc jsem chtěla svých třicet!
Na téhle zkoušce je absurdní můj bezdůvodný optimismus. Jako vždycky jsem i tentokrát odcházela s pocitem dobře vykonané práce a s převažující jistotou, že jsem se přes 30 určitě přehoupla. A ono ne, ono nikdy.
Nenávidím písemné testy katedry české literatury.

Dějiny české literatury III - 14.2.2011 9:00   44/50
(písemný test, čtvrtý pokus)

Já z těch testů jednou vážně chcípnu.
Co na tomhle testu bylo dobrého? Otázka č. 6 - poznat podle životopisu Jakuba Arbesa. K tomu mi stačila první věta, TOHO opravdu poznám. Aspoň někoho.
Co na tom testu nebylo dobrého? Zbytek.
Když mám v testu na poznávačku tři ukázky, všechny jsou o opuštěné babě s outěžkem nebo o babě chtějící se vdát a všechny si jsou podobné a reprezentují tři různé literární směry, z nichž dva mám chronologicky seřadit a jeden zařadit do směru a určit dobu vzniku, LEHCE panikařím.
 Když doma přes Google zjistím, že jedno z těch děl napsala biedermeierovsky Rettigová (vy jste věděli, že napsala něco kromě kuchařky?) a jedno moderně Růžena Svobodová (zkoušeli jste od ní něco číst?) a že to třetí nedokážu dohledat, mám před distribucí výsledků (osm hodin) životní apetit sebevražedného lumíka v blízkosti skály.
 Tahle varianta testu byla skutečně zdaleka nejtěžší, kterou jsem vyplňovala. Tak mi někdo vysvětlete, jaktože mám třetí nejlepší test. Snad je to tím, že Markéta vedle mě měla nejlepší a že jsme měli všichni stejné oddělení, ačkoliv jsme seděli ob jedno místo?
NENÁVIDÍM písemné testy katedry české literatury.

Dějiny české literatury III - 15.2.2011 9:00  2
(ústní zkouška)

Zkoušet se mělo od devíti a mohli jsme si vybrat, jestli půjdeme k prof. Mocné, vedoucí katedry, nebo dr. Brožové, kterou jsem už měla třeba na literaturu pro děti a mládež. Protože jsem měla nevyvážený seznam přečtených knih (neholduji poezii, dramatu ani lyrice), musela jsem k Brožové, u Mocné by mi to neprošlo.
Brožová přišla do školy v jedenáct.
 Vydobyla jsem si na zkoušení první místo, protože později prý ztrácí dobrou náladu, a na potítko jsem dostala jenom deset minut. Cítila jsem se trošku ukřivděně, i když jen do doby, kdy jsem si poslechla otázky na slečnu za mnou.
Já jsem měla Karla Havlíčka Borovského a impresionismus.
Ona měla Svatopluka Čecha (spisovatelskou a organizační činnost) a druhou, nerealizovanou vlnu české moderny.
 Otázky jsem jen těžko mohla dostat lepší. Jenže jsem byla první a tak se v tom potřebovala ještě trochu šťourat, šla hlavně po Havlíčkovi-novináři a těch periodik bylo tehdy hrozně moc... a mě nebaví... a potom se od Krále Lávry dostala až k Tolkienovi... a tak.
 Bylo ale fakt hrozné, jak jsem byla vystresovaná a ještě bez času na přípravu, některé hlody by se daly tesat.
"Takže Král Lávra... Hlavní postavou je král Vukašín, který... ne? Cože? Lávra? Ježišimarja, no dyť jasně, já jsem- ...zmatená. Pardon."
Nebo:
"Kritiku na Tylova Posledního Čecha napsal v roce 1839... jaktože ne? Vždyť umřel 1856, takže se narodil 1821, protože vím, že umřel ve 35, a taky vím, že to napsal v šestadvaceti, takže v roce... 1839? Ne...? Moment... Jahááá, 1847! Pardon, matiku jsem neměla od gymplu..."
 No bylo to fakt hrozný, chvílemi jsem se hluboce styděla. Dvojku mi pak dát moc nechtěla, nakonec jsem ji dostala za pojednání o impresionismu v malířství, ale zasloužená skutečně není.
Ale devatenáctka zdolána, největší předstátnicový postrach je konečně - napočtvrté! - za mnou! Juch! :)

 Spisovatelé to nikdy neměli jednoduché ;)