Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Leden v únoru: Únor v lednu. To všechno ve škole.
Komentáře k článku: Leden v únoru: Únor v lednu. To všechno ve škole.
et: Seš mocinky moc hustá! A tvé zkouškové reporty mě děsí, nemyslím si, že by FF byla v něčem lepší než PedF, už se moc těším.
Benešovou Růženu vůbec neznám, pro jistotu. Jen Boženu a od té jsem četla takovou tu trhlou knihu Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová a nějaké tragické povídky. I když zrovna Don Pablo a spol nebyli tak zlí, znovu bych to už číst nepotřebovala.
---
et.pise.cz
eithne: To je z nevyspání, jdu to opravit. Lehce jsem zesyntetizovala Boženu Benešovou a Růženu Svobodovou 
et: Ale ne, Růžena Svobodová, milostné povídky. Ty mi dáváš. Ani jsem neměla tušení, že jsem toho tolik četla. S četbou tvého blogu mi vyvěrají na povrch má literární traumata
---
et.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: Tam z té první popisované zkoušky mi něco matně (velmi matně) vytanulo pouze u pojmů filipika a breviář. A ano, máš pravdu. Netušila jsem, že Magdaléna Dobromila vyplodila i něco jiného, než kuchařku. 
anuska: HLAVNĚ, ŽE TO VŠECHNO MÁŠ! 
a že máš ty stresy za sebou. počkej ale, jak se ti po tom bude stýskat
a gratulace, samozřejmě že Rettigová napsala něco ještě jiného než kuchařky vím úplnou náhou z Profituho, kde byl o ní článek a přítel ho nechal na wc, jinak by mi to bylo utajeno snad navždy
evi: Red meat geniální
Jaký byl typický život pobělohorského studenta?
Rettigová psala něco jiného než kuchařky?!
Výpočty ohledně K.H.Borovského nemají chybu
Gratulace ke všem úspěchům!
chels: Teda to je horor, se vůbec nechytám, co to jako studuješ... ježiši to bych se nikdy nenaučila... seš teda fakt hustá!
eithne: Lentilka: Breviář je modlitební kniha katolických kněží. Připadá mi, že se ale dneska vymezení toho významu hodně rozvolnilo, že už se to používá ve smyslu jako "příručka" nebo tak, no. Třeba moje babička napsala Breviář společenského chování
Anuška: Knihovnu na záchodě nemáme, tak jsem to nevěděla Ale směrovým zařazením jsem se trefila, takže to nevadilo... Dík 
Evi: Díky! Že jseš to ty, tak ti pobělohorského studenta překopíruju ze zápisků. A humanistického, toho mělo druhé oddělení
Humanističtí autoři většinou pocházeli z měšťanského prostředí, jen málokdy z venkova. Po absolvování partikulární školy (bývala v každé trochu větší lokalitě), což byla přípravka ke studiu na univerzitě, většina autorů odcházela na univerzitu v Praze, přičemž si své vzdělání doplňovali v cizině, nejčastěji na luteránských univerzitách v Sasku a v dalších zemích, např. ve Wittenbergu nebo v Lipsku. Jenom zlomek z nich, což byli ti, kteří se narodili v zámožnějších rodinách, si mohli dovolit delší cestu za vzděláním. To jezdili studovat do Itálie nebo do Francie, např. BOHUSLAV HASIŠTĚJNSKÝ Z LOBKOVIC. Dál se stali utrakvistickými faráři nebo zůstávali na univerzitě, kde se ovšem nesměli ženit. Daleko nejčastěji se ubírali do nějakého města, kde získávali funkci městských písařů. Funkce městského písaře ale pro ně pochopitelně představovala přestupní stanici → vyhlédla si je měšťanská dcera nebo vdova, se kterou se oženili a stali se úctyhodnými měšťany, dostávali se do čela městských rad apod. V tomto jim hodně pomáhalo, že psali knihy nebo verše, což je v očích sousedů povyšovalo. Do manželství si sice nepřinášeli žádné peníze, ale přinášeli si exkluzivitu vzdělání. Humanitně vzdělaný člověk nebyl vnímán jako někdo nepraktický, ale jako někdo, kdo má o mnoha věcech velký přehled. Mívali i kontakty v zahraničí apod.
Většina pobělohorských autorů pochází z města, malá část z venkova. Studovali obvykle jezuitské gymnázium, které takřka výhradně nahradilo partikulární školy. Ještě existovala gymnázia piaristická a benediktinská. Způsob výuky byl všude podobný. Po absolvování gymnázia studovali na pražské univerzitě, popř. obešli několik dalších univerzit. Poté vstupují do nějakého řádu nebo se stali duchovními. Pokud působili jako duchovní ve farnostech, neměli čas na literární tvorbu, protože farnosti byly obrovské. V řádu jsou lepší možnosti pro literární tvorbu, zejména u jezuitů. Ti ale procházejí „kolečkem“, takže vlastní literární tvorba je pro ně také okrajová.
Mezi autory této doby nacházíme daleko méně lidí, kteří by nebyli duchovními. Po pol. 18. stol. se objevují učitelé (VÁCLAV FRANTIŠEK KOCMÁNEK), nebo varhaníci (ADAM MICHNA Z OTRADOVIC). Později měšťanům bylo vymezeno několik okrajových žánrů jako lékařské knihy, knihy o poutních místech nebo kramářské písně.
Chels: Ale jasněže naučila, kdybys musela, ale některé věci připadají vtipné i mně, že je musíme umět. Teda, vlastně, většina
zmrzlinka: Tie pojmy by som az na vynimky dala a Retigovu dnes tiez, pretoze vcera som zacala citat o zenskych vzdelavacich spolkoch v 19. stor. a tam o jej literarnej cinnosti bolo Ale aj tak si dobra ! Hlavne dobre, ze clovek studuje a trapi mozog, aspon po rokoch ma naco spominat.Co vsetko vedel, co vsetko sa ucil a k comu mu to vlastne bolo
eithne: Hospodyňka: Jj, to od nich bylo strategické. Trochu mi to připomíná můj nakonec nezrealizovaný plán vdát se za multimilionáře
Zmrzlinka: Páni, to teda smekám, já se to předtím neučit, tak bych těch pojmů zvládla hodně málo.
Mozek samozřejmě trápím ráda, aspoň hned nepozbudu schopnosti se učit, ale od úterka stále nejsem schopná neprospat odpoledne Konečně si teď vybírám to volno, které by normálně mělo přijít hned po státnicích... a je to super 
evi: Hm, žít v době, kde psaní veršů člověka v očích sousedů povyšovalo až tak, že si člověk mohl vzít měšťanskou vdovu a dostat se do městské rady - to zas není tak zlé
boudicca: Zní to tak děsivě, až chvílemi vtipně, nechci vidět za pár let na vejšce sebe
eithne: Každé studium je jedinečné. Tvoje bude hrozné, směšné a skvělé úplně jiným způsobem 
sargo: Jo, jsi mocinky moc hustá, vše ostatní už tu bylo řečeno, tohle sice taky, tak ale ať aspoň něco řeknu...
eithne: Zjistila jsem, co je nejobtížnější na dosáhnutí učitelského vzdělání. Ne zkoušky, ne státnice! Pochopení, jak se přihlašuje na navazující magisterské studium! Až jestli se mi TO povede, budu mocinky moc hustá!
Ale děkuju, drahá