Dvanáct let v jednom článku

Pomalu musím začít shánět další sešit v krásných tvrdých deskách - dvanáctý deník mi stránku po stránce ubývá a brzy ho založím na poličku k ostatním. Mám dvanáct sešitů, které mapují dvanáct let mého života. Je to dva tisíce stránek, které jsem popsala vlastní rukou.

Dneska se vysmívám nadměrnému užívání smajlíků, vypatlávání češtiny, používání zdrobnělin a rádobydrsnému jazyku, který používají patnáctileté blogerky. Je dost hrozné zjistit, že jsem v tom věku nebyla jiná.

Styl zápisů se s lety proměňuje, i když rukopis zůstává stejný. Zážitky jsou jiné, stejně tak vnímání světa. Já jsem se změnila.

Přepsala jsem z každého sešitu první zápis, který v něm byl. Je psina číst, co jsem psala, když mi bylo jedenáct, i když pochybuju, že by to dokázal celé přečíst někdo jiný než já.
Přepsala jsem to i se všemi chybami, které v zápiscích byly, a samotnou mě překvapilo, jak málo jich bylo.

Narodila jsem se v roce 1987.

pátek - 9. 4. 1999
Dnes po škole jsme hráli fotbal. Vyhráli jsme 4:2. Když se vrátila máma, šli jsme dát tátovi do opravny boty. Zdrželi jsme se u Zdeny a já jsem dostala tento sešit "na deníček". Asi za hodinu jsme šli na kol. bruslích s mámou dát věci do bazaru. K večeři byly syrečky. Dnes bylo krásné počasí.

Deník disponuje i stylovou výzdobou

pondělí - 6. 12. 1999
Ze zeměpisu jsme brali nížiny - roviny, pahorkatiny, vysočiny - vrchoviny, hornatiny a velehory. Tento týden máme s Lenkou službu na třídnici. Z matematiky jsme dobrali znaky dělitelnosti. Na přírodopisu mě paní učitelka vyhubovala, že nesedím vepředu. Na atletice byla: rozcvička, atletická abeceda, pak přišla Zuzka, trénování startů a opičí dráha. Mám 3. nejlepší čas. (Zuzka 1.) Bylo tam přelézt tři švédské bedny, na čtvrté se postavit, zhoupnout se na laně, přelízt žebřiny na jedné stěně, podlézt kozu, přeskočit kozu a vylézt nahoru na žebřiny. Čas mám 38 s, Zuzka 27 s. Mám dvojku z matiky, a tak táta v Softronicu, kam jsme šli po atletice se Zuzkou, zuřil. Také jsem vyděla, jak se zuří při práci na počítači (a jak se má shazovat počítač ze stolu). Doma mi táta sekáčkem na maso vštípil do hlavy přikázání, jak se mám chovat, když mi vysvětluje matematiku. Večeře byla dobrá (různé druhy tvrdých sýrů). Právě usínám.

úterý - 18. 6. 2002
Dneska jsem vstávala v 5:53. K snídani jsem měla jenom čaj s mlékem. V jídelně jsem našla dopis od SUDOPu (od mého tábora). Mají hezkou legendu. Poté, co vstal bratr, jsem psala jeden z příběhů o prolínajících se realitách. Ve čtvrt na osm vstala máma. Odcházela jsem o půl. O F jsme brali něco nového a já si s Lenkou psala runama. Při ČJ jsme dostali do ruky testy. Mít o 1,5 bodu víc, dostala bych 1. O velké jsme byli venku a já ve třídě zalila kytky.

Při M jsme opravovali písemku a 1 mi utekla o 1 bod. Při chemii jsme třídili chemikálie. O AJ jsme byli nahoře a dělali jsme názvy a vznik jiných jazyků. Při OV jsme dělali náboženství, posledních půl hodiny jsme měli volných a šli jsme dřív na oběd. Byla čočková polévka a špekové knedlíky. Domů jsme jely s holkama 198. Chvíli jsem hrála na počítači GTA a došla jsem asi ke 200 000. Ve tři jsem odcházela. Na deskovky jsem přišla o 10 minut dřív. Vzhledem k tomu, že bylo zamčeno, jsem čekala před vchodem. Minutu po celé přišel Velíšek s Lucinkou a měli zmrzlinu (!). Za chvíli přišla ještě Šárka s Pavlem. Hráli jsme Aktivity. Já jsem byla ve dvojici s Pavlem, Lucinka taky a Šárka byla s Velíškem. Bylo to dost vyrovnané. Jenže na konci jsme se zasekli 2 políčka před koncem a stáli jsme tam asi 4 kola. Ostatní jím prošli asi 3x, my nakonec jen jednou. Tentokrát tam byly věci jako mořská panna (Pavel Lucince, pantomima, ano); obnaženost (Pavel Lucince, ne, pantomima), snoubenci (Pavel Lucince, kreslit, ne); motorový letoun (Pavel mně, kreslit, ano); koupěchtivost (já, pantomima, ne); pupeční kýla (Lucinka, kreslit, ne); žaludeční šťáva (Pavel Lucince - asi, kreslit, ano); computer (Lucinka, pantomima, ne); bylinkářka (já, pantomima, ne); závodník (Lucinka, kreslit, ano); divoženka (Velíšek, kreslit, ne) atd. atd. Končilo se o čtvrt hodiny dřív, aby si mohl dojít Velíšek s Pavlem do hospody. Když jsem přišla domů, byl tam brácha a Petr. Pustila jsem si nahraného MacGyvera a když skončil, Petr odešel. Chvíli jsem hrála GTA a udělala jsem půl miliónu. Pak jsem se šla dívat a nahrávat tátovi Dempseyho a Makepeacovou. Jedla jsem při tom polévku a kakaové kuličky (máme každý 0,5 kg balík) a byla pohoda. Táta je totiž ve Švýcarsku a máma na hvězdárně. Pak jsem šla spát. Dnešní rekordní teplota: 33°C. A zítra má být 34°C. Já se snad upeču! PS: Velíšek mi dluží kyselé rybičky!

Ano, byla doba, kdy jsem si nepřipouštěla, že neumím kreslit

úterý - ZACHOTÍN - 19. 11. 2002
Dneska jsem se vzbudila v jedenáct a vstávala ve dvanáct. K snídani jsem si dala rohlík se šunkovým sýrem. Pak jsem dočetla knížku Čaroděj Zeměmoří od Ursuly K. Le Guinové. Nic moc. Pak jsem dělala oběd a referát na literaturu (Město a hvězdy - A. C. Clarke). K obědu byly přírodní řízky s bramborama. Matka na nás nečekala a vzala si Martinovu porci, aby prý "stihla dojet na nákup". To zrovna. My jsme obědvali deset minut po ní. Když odjížděla, hrozně rozryla trávník a stejně ji brácha musel zatlačit. Chvíli jsem dělala referát a chvíli hrála Unreala. Matka se vrátila kolem půl sedmé. Udělala velice namáhavou večeři - chleba se syrečkama. Po večeři jsem opět byla na počítači a v Unrealovi mi zbývá pouze finále (to se mi podařilo 1X prohrát). Pak jsem dopsala minulý deník a začala psát tenhle. Nakonec jsem četla Dunu a ve čtvrt na dvanáct jsem si šla lehnout. Dneska, když jsem se dívala na les, jsem zjistila, že mi dost splývá realita s nereálnem. Co kdyby vyběhl z lesa Aragorn a přenesl mě do Středozemě? Tak tím směrem se mi ubíraly myšlenky a doopravdy mě nenapadlo, že to není možné. A ke všemu jsem hrozně líná. Já, i když po tom celým svým já toužím, se prostě nezvednu a do toho lesa za svými imaginárními psy, za svojí Anti a Vetou, a za svými koňmi (Ilčim a Ríhem) prostě nejdu. To mě na sobě rozčiluje ze všeho nejvíc - že mám moc slabou vůli.

Je to hrozný, ale je to tak, fakt jsem to já - léto 2002

úterý - PRAHA - 2. 9. 2003
Dneska poprvé na gympl! Vstávala jsem v pět. Oblékla jsem se, namalovala a připravila si do tašky věci. V 6:50 jsem odcházela, před barákem mě filmoval táta. Na 253 jsem šla s Peťou Sieklikovou, která byla ve škole už včera, zatímco u nás učitelé stávkovali. Školu jsem našla hned, třídu téměř hned. Bylo tam pár lidí, kteří se vzájemně znali. Sedla jsem si do prázdné třetí lavice u dveří. Když se třída začala zaplňovat, sedla si ke mně Simona Pelikánová, která si nevšimla, že tam má kámošku Moniku Königsmarkovou, která si pak sedla za nás k Davidovi Polánkovi. Přede mnou sedí jedna ze tří (včetně mě) Elišek. Za třídní profesorku máme Pavlu Otčenáškovou a je super. Budeme ji mít na NJ. Pak nám diktovala různé informace, učitele apod. Taky tam přišel tělocvikář kluků - Zámečník (Zazův táta) a říkal nám o seznamováku: máme se tam dopravit sami, kuchař tam je, takže když mu pomůžeme, možná dostaneme najíst apod. Po druhé hodině se šlo domů, jen já, Tomáš a Bára jsme tam museli zůstat. Jelikož se NJ bude brát úplně od základů, řešilo se, co s námi. Tomáš měl totiž NJ od 3. třídu (při rozřazovacích testech měl 60/36), Bára od 4. (60/25) a já od 6. (60/58). Když jsme odešli, učebnice, které prodávali čtvrťáci, už byly rozprodané. Doma jsem se flákala a v jednu jsem jela na polikliniku, kde jsem měla sraz s Karolínou. Přivezla mi z Itálie nádhernou svíčku. Pak jsme jen tak chodili a jely do antikvariátu v Myslíkově a pro NJ ke Kotvě. Domů jsem se vrátila v šest. Pak mi volala třídní profesorka, ať počítám s tím, že mě možná přeřadí do jiné třídy, poskládané z ostatních němčinářů. Jinak (to se nám omlouvala ve škole) bychom sice museli psát testy s ostatníma, ale dostávali bychom vlastní práci do hodin. Pak jsem se šla osprchovat a asi ve čtvrt na deset jsem šla spát.

Každým coulem fantazácky deníček - po otevření

pátek - PRAHA-KÁCOV - 17. 9. 2004
Tak jsem nový deník zahájila první dřevárnou ve svém životě. Vstávala jsem v půl páté (tenhle týden si spaní moc nedávám, třeba včera jsem šla spát o půlnoci,) a rovnou se osprchovala. Pak jsem se lehce předpakovala a před sedmou jsme s bráchou jeli k zubařce. Byli jsme objednaní na čtvrt na osm, doktorka přišla až po půl. Nejdřív tam byl brácha a protože se mu už klubou osmičky, šel s tím ještě někam na rentgen. Mně dávali plombu :-/.
Do školy jsem přišla přesně na druhou hodinu. Z NJ jsem prý ze slovíček dostala 1 (10/10 bodů). O Z jsme brali podnebí, o AJ jsme psali z osmé lekce (že by další koule?) a o D jsme psali z čehosi. Já si tahák zapomněla založený doma ve Faustovi, takže mi to celé nadiktoval Vašek a já to posléze poslala dozadu Jindře na opsání. Končili jsme asi o deset minut dřív a protože M odpadla, šli jsme domů.
Ještě jsem si v Delvitě koupila nějaké jídlo, doma se dobalila a udělala si olověnou hlavici na meč (odlévala jsem to do víčka od deodorantu). Když jsem chtěla seškrábat ukáplé olovo ze sporáku, vzala jsem do ruky tu lžíci, na které jsem to odlévala, a perfektně se spálila.
Ve čtvrt na čtyři jsem vyrážela. Měla jsem problémy ten batoh nandat na záda, jak byl těžký. Mám tam stan, spacák, čtyři a půl litru pití... Na Labi jsem potkala Irenu, která letos přestoupila na Písnickou, tak tak říkala, že to musí být bomba takhle někam jet - já ji nepoznávám!
Na Hlaváku jsem potkala další lidi, kteří jeli do Kácova (díky zbraním jsme - my maníci - nepřehlédnutelní), takže jsem se k nim přidala na hromadku. To, že mě pak zapomněli apočítat, nijak nevadilo - měla jsem to zadarmo a průvodčí si myslel, že patřím k nim.
V Čerčanech jsme přestupovali a v Ledečku jsme museli do jiného vagónu, protože tenhle odpojovali. Tam už to bylo plné ostatních žoldáků, normální lidi zírali :-)
Vystupovalo se v Kácově-zastávka, kde jsem  konečně potkala Ageolite. Pak se šlo (místo slibovaného 0,5 km) 6 km na tábořiště, kam jsme za hodinu (v osm) za tmy dorazili.
S Agi jsme si postavily stan, převlékly se do kostýmů (ona má bývalé plesové šaty) a za hrozné zimy jsem se šla zaregistrovat. Agi ne, zítra v poledne odjíždí :'-(.
Tam byl i Durin (zde Saruman), takže Agi přemohla odpor (měla ho ráda, jenže pak zjistila, že chodí s Pelleron, její další sestřičkou) a pokecali jsme.
Poté se tam šli zaregistrovat lidi od ní z klanu, takže jsme s nima šly k ohni. Je vážně hrozná zima! Tam se kecalo, já mlčela :-) a Nyemi (sultánka Haradu) hrála na kytaru dobře vysmažené písničky :-).
Někdy v jedenáct jsme odešly a ve dvanáct opravdu šly spát.

Štítaři dopředu!

středa - PRAHA - BUKOVINA U ČISTÉ - 23. 3. 2005
Vstávala jsem asi ve třičtvrtě na pět (a to mi, prosím, budík zvonil až za 10 minut - nechápu se :-)), provedla jsem úkony svého modrého života, předpřipravila jsem si věci na Velikonoce s oddílem, kam jedu odpoledne, a pak jsem hrála Heroesy.
Ve škole o VV jsem si dopsala deník a pak jsem se zčásti učila slovíčka z NJ, z části jsem dělala linoryt. O NJ jsme nakonec nepsali a jen opakovali. O Z (místo chemie) jsme měli nějakou samostatnou práci, o AJ jsme mluvili o Velikonocích a o ČJ jsme ztroskotali na tom, že Segi holkám zabavila Maxim a Cosmopolitan, předčítala názvy článků a pak rozebírala jejich smysl a úroveň.
Po cestě domů jsem si koupila nějaké věci s sebou, doma jsem mrkla na net a pak se horečně balila. Nakonec jsem tedy (!včas!) odjela a na Černém mostě už čekala Jájinka. My tam byly už před třičtvrtě, poslední dítě dorazilo v 16:08, tedy osm minut po srazu.
Vybrala jsem peníze, Dogha prodal 3 přebytečné jízdenky na autobus (mám u sebe 13 190,- :-)) a šli jsme nastoupit. Některé bágly se nevešly do kufru, taky jsme přišli dost pozdě, takže nás hafo lidí nemělo rádo, když jsme je s místenkou v ruce vyhodili ze sedadel.
Jedeme v sestavě dětí Míša, Poly, Helča, Tomášek, Pepa, Radan a Bambi a vedoucí já, Jája, Zuzka, Zuzka II. (od Doghy), Dogha, Lambert a Pepa jede autem, Drobeček kvůli škole dorazí až zítra ráno.
V autobusu jsme hráli hafo her, taky tam byli nějací dva týpci, kteří s náma budou bydlet v té škole (a jsou to skauti ;-)).
Po výstupu šli ještě na pivo, takže my jsme tu budovu školy úspěšně (asi o kilometr až dva z kopce) přešli a museli se vracet. Ale co, klíče mám já, muhehé :-)
Tam jsme se ubytovali, děti pohromadě a my + Bambi (Helča se k nám nevešla - je mi jí fakt líto) pohromadě, taky přijel Pepa.
Pak jsme k véče namazali housky, byly nějaké organizační věci, my řešili hry a tak, v deset jsme děti hnali spát, v půl jedný už u nich (dětí) přestal být bordel, já si dopsala děník a šla špinkat :-)

O den později

středa - PRAHA - 2. 11. 2005
Dnešní škola se celá nesla v duchu toho, že z dějáku jsme psali z baroka a ze socek z politologie. Kromě toho, o dějáku tam seděl na náslech ten student, co nás má teď na socky, a docela se bavil pohledem na ty šedé učebnice ze socek, ze kterých jsme se učili =)
Mno, děják budiž, socky peklo. "Poznali jste autory obou ukázek?" - "Ano, poznali."
Hm.
Anglická konverzace byla také fajn, nuda, tak jsme aspoň kecaly s Káťou vedle. A když Rob dal otázku, co bychom si vzali na Hawaii, Káťa suverénně: "Hezkýho kluka a šprcky." Chudák Rob =)
Po škole jsem jela domů, byla jsem na compu a četla (a dočetla) Acháju 2. Pak na trénink, počkat na pozdě příchozí Čírtě a Funnyho, zjištění, že Čírtě tu přednášku připravenou nemá, takže mluvila o dřívější kultuře, bitvách a odívání z fleku a bez obrázků, krom toho tam kouřila... :-/ S Fejí jsme zdrhly už v šest.
V čajovně byl zatím jen Dan, já odešla asi ve čtvrt na osm, zatím tam byl jen Michal navíc. Dan mi od neděle chyběl...
Doma jsem s mámou do půl dvanáctý šprtala matiku , zítra je čtvrtletka... Peklo.
(První dva zápisy z tohohle deníku jsou z osobních důvodů vynechány.)

úterý - MAUTHAUSEN - 2. 5. 2006
Haluz. Dneska sraz v 5:30 na Hlaváku, jedeme se školou na exkurzi do koncentráku v Mauthausenu. Jsem strašně unavená.
V buse jsem seděla vedle Marušky a spala.
Místo 4 hodin se jelo 5 a půl (je to v Rakousku pod Alpami). Bylo vedro, slunko, stromy kvetly a tráva byla hustá a zelená. I z toho důvodu jsme všichni odjížděli s pocitem, že jde spíš o turistické centrum než o koncentrák.
Krom toho to bylo všechno strašně opravené, upravené, načančané a s kytkama obětem války, Židům, mrtvým a všem. Prostě... výpovědní hodnota = 0. I ten pán, co nás tam provázel, vypadal v pohodě - zatímco v Praze, když nám o tom vyprávěl, se rozbrečel.
Pak mě ještě ze slunka rozbolela hlava a bylo to totálně v loji. Maruška mě i po cestě z5 nechala sedět u okýnka a spát - děkuju, ale stejně to bylo na pytel.
Mě to prostě neoslovilo. Lom, kde se těžil šutr a umíraly tisíce lidí vypadal jako krásné zákoutí s jezírkem. Tak co to má být?!
A vůbec. Ráda bych třeba do Terezína, tam je to prý autentičtější. Toto je na nic.

PO/ÚT - P. - 6./7. 11. 2006
Taková klikařka... Fakt jsem si strašně přála, abych nemusela na semináře - a taky že NJK odpadla a DXX mám nepovinně, takže jsem ho zatáhla =)
Tudíž jsem to stihla domů, sbalit se a na volej. Baví mě, i když nám to strašně nešlo ;-)
Pak jsme s MiXem a Viktorem odjeli na kopec, počkali na Alfa a Kláru (mezitím jsem skoukla mezivýsledky hlasování fotek na výstavu v čajce - teda moc se neshoduju... a taky nový web SČK) a hurá do P.!!
Dorazili jsme tam dost brzy. Dlouho jsme obcházeli areál a protože se nikdo k ničemu neměl, u megalofóbií ztratil Viktor trpělivost, přelezl plot a tak jsme šli =)
Na první objekt jsme zvolili megalo 120/1. Odpočívadla jsou cestou jen 3, ale převis moc není a je to celkově v pohodě.
Nahoře je to náderný! Miluju chladící věže...
Mlha všude kolem, díra, ve které jsou oblaka čisťounké páry, jen a jen se položit... Enem ty brejle by se mi mohly mlžit míň =)
Zmáčení jsme slezli dolů a jak jsme si dodali tutím dodali odvahu, ke tříkilu doprostřed areálu jsme došli bez problémů.
Já nevím, připadalo mi to celkem nizoučký... Jen všechny ochozy kromě posledního jsou ty mobilní drátěné a že by nějak moc držely... Rez, uhnilé spoje, poklesnutí o centimetry po došlápnutí... Pěkně pěkně =)
Cestou jsme zdlábli jesenku a na předposledním ochoze olivy a korbáčiky =)
Nahoře se moc existovat nedá. Uhelná elektrárna a silnej vítr (haluz v těch klecích na žebříku!), fuj...
Už cestou dolů Viktor prohlašoval, že se těší už rovnou do auta a domů... Ale zase podle MiXovy mobilighorze je to menší, kilové, megalo nelezené; a tak že bysme to pokořily. A jestli ostatní nechtějí (podle výrazu), nemusí, zatím můžou dojít pro auto ;-)
MiXe pak napadlo, že čistě babský prvovýstup určitě ještě nebyl (natož RU v elektrárně!) a že on si to klidně napíše nepříčetně =)
Nakonec jsme šli všichni. S Klárou jsme nahoru vylezly jako první ;-)
Je na kraji a proti větru, takže tam aspoň nešla pára z ostatních. Potěšitelné ;-)
Ale ručičky i nožičky už bolely fest.
Pak jsme teda přelezli plot ven z areálu, Alf a MiX omylem padli do pangejtu, kde neuvěřitelným štěstím bylo sucho (žádná močka ani potok =)), a tam se nám všem tak zalíbilo, že jsme si tam zarelaxovali asi čtvrt hodiny.
Jelene, přijeď za plot.
Cesta do Prahy byla pekelná. Snažila jsem se nespat (Alf to vepředu zabalil už zezačátku - obdivuju Viktora, jak to mohl uřídit...), i když to příliš neklaplo =)
Na kopec jsme dojeli v pět ráno.
SPÁT!
Vstávala jsem v 6:50 a to jsem ještě "večer" nemohla dlouho (čtvrt? půl hodiny?) usnout.
Ale školu jsem přežila v pohodě, i tu chemii jsem nějak dala (test).
A proto hurá!
Teď už jen T. ;-)
(Názvy elektráren jsou krácené na první písmena z pochopitelných důvodů.)

Foto Viktor by FZ7

úterý - KOPEC - 11. 9. 2007
Služba úderné squadry - jak jsem se na ni těšila  ;-)
Úterý bylo trochu hektičtější, na kopec jsem se dohrabala jako první (jen Ondra tam už měl první várku věcí). Jak je v září služba od dvou jen do šesti místo do sedmi, uteklo to jako voda =)
O pauzách tam Goofy držel Ondru v míďárně a programovali spolu hodiny do kopulí, moc zábavy s nima nebylo. Večer se pak šlo prostě spát.
Další den. Čtu od Huxleyho Konec civilizace, je to dost zajímavá knížka. Je to utopie, nebo antiutopie?
Služba už se zdá o trošku delší, Slunce je čisté jak lilie, ale aspoň jsou krásné protubky.
Italové neumějí anglicky.
K večeři se plánovalo, že Goofy udělá kantonské maso. Před pauzou vyjeli s Ondou do Carrefouru, vrátili se deset minut před koncem pauzy - tak dneska ne. Aspoň jsem měla možnost ochutnat čínské nudle, co jsem si koupila, co mají čtyři barvy (žlutá, oranžová, červená a zelená) ;-)
Večer jsem krájela hovězí na to kantonské maso na nudličky a úspěšně jsem tak zazevlila asi půl hodiny. Zbytek jistí chodba.
Před večerem razila už Péťa pryč, po službě my zbytek vyrazili do čajovny. Se Stoupou, hraboškou a MiXem jsme jeli do Dobříše, kde je u pivovaru lešení, po kterém se dá údajně až na komín. No, nedá :-) Na střechu sice ano, ale ta je kluzká, mokrá a strmá a komín je uprostřed hřebene téhle střechy, bilighorze z druhé strany.
Tak zase dolů.
Našli jsme nějakou 24m kotelničku, kterou jsme tedy slavně pokořili místo pivovaru, prošli jsme se kolem rukavičkářských závodů, které byly zamčené a lenost příliš veliká (podruhé se na ně minimálně mně a Kláře prostě nechtělo), pak kolem cihláku ze střechy, až jsme skončili u cihláku v Příbrami. Dvakrát jsme na něj šli přes plot, ač je volně přístupný... aspoň byl fakt pěkný.
Cestou z5, tentokrát přes trať, jsme si ještě vylezli na semafory a pak už hurá ku Praze.
Venku je strašná kosa. S Goofym v autě se bojím. Goofy celou dobu haluzil narážky na vzájemné zahřívání - co blbne? MiX s Klárou mě zrubli, že jsem zajistila málo lidí na páteční ryby - strašně mě to otrávilo.
(zápis pokračuje zápisem dalších čtyř dní této služby)

I já jsem byla blonďatá, kdysi!

čtvrtek - ZACHOTÍN - 13. 8. 2009
Kvůli Rakousku jsem byla na MAE až od čtvrtka. Dojela jsem ebřím autem s Honzou, Ivanou, Myšákem a MiXem, přes Prahu jsme jeli snad dvě hodiny - na Jižáku byl koncert Madonny.
Na MAE bylo těch lidí strašně moc. Stanuje se na severní louce, když jsme přijížděli, minuli jsme kytarový kroužek ve stínu stromů. Táta u stanu čistil houby, které začaly růst až teď, ostatní krafali kolem vyhaslého ohniště - bylo sedm.
Můj stan už stál, bydlel v něm Kožich. Náhradou za něj si potom postavil Viktorova Jurka, Viktor spí se Zuzkou ve svém megastanu z Tesca. Jejich chyba, rozešli se další večer.
K večeři bylo kromě rizota sushi, osm kousků na osobu. Šéfkuchařem byla Blanka, šlo o korejský recept. Výtečné.
Ebřík měl večer přednášku "kvantová teorie v obrazech". Že prý to pojal jako leporelo... Šlo o rozpad částic a pravděpodobnosti takových rozpadů, elektron=1/k a foton=1/k² nebo taky ne, nebyla jsem sama, kdo se ztratil v prvních pěti minutách. Leč Ebřík přednášel (naprosté haluze) s takovým zápalem, že se bavili všichni; mrzelo mě, že jsem s sebou neměla diktafon, některé hlody by stály za zaznamenání.
Oblohu pokrývala beznadějná deka, zapálili jsme oheň. Tuhle MAE se ještě nepozorovalo - jednou byl pokus o vizuály, ale díra to byla desetiminutová. U ohně jsem vykládala o Rakousku, potom MiX a Alf hráli a kolovala whisky, Metaxa a griotka; za dnešek už mám dvě čárky u piv, je tu Bernard, humpolecká jedenáctka.
Spát jsem šla v půl druhé.
(zápis pokračuje dalšími dny a shrnuje celou akci, kterou jsem na blogu už popisovala zde)

Blanka a její sushi

To je všechno.
Jsem ráda, že mám svoje deníky. Dokážu v nich najít, proč jsem dnes taková, jaká jsem, v dobrém i zlém.