Když ráno v půl šesté zvoní budík, vztekle ho zamáčknu a zůstávám dál ležet v teple pod peřinou. Potom zazvoní ten na stole, melodie hraje dvacet vteřin a po pěti minutách znovu a znovu. Poprvé, podruhé, potřetí... ještě naposled... už vážně naposledy... půl hodiny!

Ve čtvrtky jsem se naučila odejít z domu, aniž bych předtím zapnula počítač. Zjistila jsem, že to šetří čas.

Do školní