Začít studovat magisterské studium v době covidu bylo zvrácené rozhodnutí. Jsem rozpolcená mezi pocitem, že vlastně vůbec nestuduju, a  vyhořením, což je dost bizarní směska. Ještě jsem nepotkala naživo jediného spolužáka ani přednášejícího a na univerzitě jsem byla jedinkrát, když jsem nesla přihlášku na studijní. Nemůžu do knihovny a nemůžu se spolužáky o přestávce probrat to, co není jasné z hodin. Nemám se jak doptat lidí, kteří na stejné škole studovali bakalářské studium, na co a na koho si dát pozor a jestli by mi půjčili studijní materiály z předmětů, které jsem na odlišné škole a odlišném oboru neabsolvovala.

Obžalovávám epidemii, že mi tolik zkomplikovala dostudování kompletního titulu, když už jsem se k tomu po letech rozhoupala.