Eithne | Au-pair: Mezi dcerou a otrokem

Aupairky mají v platu zahrnutý i pronájem pantoflí do hlavního domu, rodina je totiž štědrá. V "mých" pantoflích ovšem stále chodila Sabrina, takže nic; a protože by na mramorové podlaze zůstávaly ťápoty od bosých nohou, musela jsem nosit takové molitanové pantofle nula nula nic, které se rozpadly už před několika lety. Vzít si Sabrininy pantofle bych si netroufla.
Pantofle nula nula nic téměř neměly podrážku a bolavé plosky nohou po túře předchozího dne v nich bolely vskutku nehorázně.

 Připravila jsem dovnitř snídani, vstala Sabrina, "Eithné, es gibt schönes Wetter heute, wir werden draußen essen," a já připravila snídani ven.
Po snídani jsem udělala takové ty všední nezbytnosti jako úklid, nádobí, přeleštění exponovaných ploch kuchyně, vymytí varné konvice jarem a vysušení, zalití kytek, vyluxování. Terka vyflaumovala a postarala se o horní patro, připravila věci na koupání (och bože, zapomněla vidličky na salát, Sabrina se mohla zbláznit, když se vrátila - museli jíst na koupání salát rukama!) a pak už N. odjeli. Odjely.
Herman pracuje.

Terka mě provedla po domě a dala mi instruktáž na další den, kdy budu dopoledne sama doma s holkama, Terka se Sabrinou budou na aerobiku. Ukázala mi Sabrinina fotoalba z Miss World 1992, Sabrinu jsem na fotkách nepoznala. Nejenže vypadala úplně jinak; tehdejší móda byla děsivá. A všechny modelky měly stejnou rtěnku, červenou. Opravdu červenou.
Celkově se mi ze Sabrininých booků líbily nejvíc fotky, kde byla upravená k nepoznání. Někde fotila i s holkama, těm to tam slušelo moc.

Myčka domyla, mohly jsme uklidit nádobí a jít.

Zamířily jsme na kolech k řece.
U splavu jsme odhodily kola do stráně, přebrodily na druhý břeh na oblázkovou pláž, rozhodily deky a nastala chvíle maximální pohody. Vody byla přemíra, což znamenalo, že se pod jezem dalo i plavat, jinak říčka bývá spíš čůrek v korytu. Číst, spát, relaxovat. Tajný deník čínské císařovny se mi stal jedním z nejzajímavějších úlovků poslední doby: z nepříliš urozené holky se stane souložnice císaře, získá postavení císařovny, protože mu porodí syna, zamiluje se do moci, postupně senilní, stává se z ní fanatik. Je to dle životopisu Cchi'-si, známé, kruté a intrikánské císařovny z konce 19. století. Kniha je psaná z její perspektivy a celou dobu četby sílila má touha o ní něco vědět, protože všechny její činy dávaly smysl.
Postupně se k nám začali trousit lidé, děti vřeštěly, psi cákali, potom lidi zase odešli, my vytrvaly do šesti. A protože je opalovací krém pro sraby, spálila jsem si za to odpoledne břicho a záda, které jsem si neměla možnost spálit už v Norsku. Yes 8-)

Zpátky jsme jely přes Koblach, je to pěkná udržovaná vesnice s hlavní silnicí uprostřed a z proudu aut bych se tam dříve nebo později zcvokla.

Terka vstávala v šest, aby stihla dojít pro chleba. Já v půl sedmé.
Terka zametla, já připravila snídani a vyluxovala. Je to rutina, tohle dělat celý rok každý den, přesně ty samé úkony, zcvokla bych.

Po snídani odjela Terka se Sabrinou na aerobik a já zůstala se třemi zvlčilými dětmi sama. Když India s Cosimou vstaly, vyčistila jsem Indii zuby, oběma poradila, jaké svršky se k sobě hodí (já! člověk bez špetky estetického cítění! a ke všemu mi dala India na výběr samé růžové věci!), obě učesala (chci dceru! jednou prostě musím mít dceru, baví mě česat cizí vlasy! 8-)) a Idnii namazala opalovacím krémem na odpolední koupání.
Vyndala a složila jsem prádlo ze sušičky, vylila vodu, vyklepala síto, uklidila prádelnu. Vygruntovala jsem ložnici, luxem, vertexem a utěrkou, je totiž pátek, den, kdy se utírá prach. Dospělou koupelnu - okenou a hadrem na sklo. Sabrinina polička s parfémy má hodnotu mnoha desítek tisíc.
Stavila se Connie a Herman a Connie mi vysvětlila, co mám Sabrině vyřídit. Překvapivě jsem jí nejen rozuměla a správně to pochopila, ale i nezapomněla vyřídit.
Vyluxovala jsem balkón (ten u ložnice), ustlala postele.
Přestěhovala jsem si úklidové náčiní do pokoje k holkám, ale už byl čas začít vařit.

Nepoznám normální olej od speciálních.
Jejich elektrický sporák má naprosto neintuitivní ovládání.

Sabrina se s Terkou vrátila už v půl dvanácté a dostala jsem vynadáno, že jsem začala pozdě vařit. Jenže já bych to do dvanácti stihla, Sabrino.

Potom odešla Sabrina nahoru a vzápětí na mě zavolala, jestli na moment můžu.
Paloma: "A jeee..."
Bylo mi řečeno, co všechno jsem udělala špatně. (Všechno.)
Neumyla a neutřela jsem po snídani varnou konvici. Zůstalo rozsvíceno v prádelně (po Connii!). Špatně jsem vyklepala síto. Nedala jsem tam ještě z balkónu koberec. U holek jsem nesklidila z balkónu (kdy asi?!), nezatáhla žaluzie (nikdo mi to neřekl) a špatně jsem naaranžovala polštáře a plyšáky.
Ještě mi chtěla vynadat za vysavač, který jsem nechala na mramorové podlaze, a já jen stěží potlačila jízlivý úsměšek, když obrátila nástavec a zjistila, že jsem ho přepnula do módu "podlaha". Che.
Z litanie výčitek nás vytrhlo Terčino  volání "Essen!" a ještě nikdy jsem nešla tak ráda na Wurstnudeln jako tehdy.

Pracuji ráda, když se mi dostane uznání za odvedenou práci.
(To se tady neděje.)

Po obědě N. odjeli a my s Terkou douklidily prach.

Vyrazily jsme pěšky do Götzes do antikvariátu, kde toho bohužel měli žalostně málo, přesto jsem si koupila Dona Quijota v nádherném vydání (nešlo odolat) a Bukolit od Elfridy Jelinek čistě kvůli zvuku autorčina jména. Když se nad tím zamyslím, Elfride Jelinek je jediná, o kom (kromě Seiferta) vím, že má Nobelovku za literaturu.

Před sedmou večer jsme zase naběhly do domu, najedly jsme holky, mit India Zähneputzen, Terka odvezla Palomu autem do Švýcarska na půlnoční koupání, já se pokusila Indii a Cosimě spravit televizi (na mou prosbu to zkusila i Allegra, jsem borec) a nastal klid.
Rozečetla jsem Bis(s) zum Morgengrauen a seznala, že je to dvacetkrát lepší než film (no, ten byl hodně špatný) a třikrát lepší než české vydání.
Sabrina s Hermanem se vrátili v půl druhé v noci.

Pokračování