Sportování potřiašedesáté. V práci už mě zdraví slovy: "Jé, ahoj! Jsi zdravá, nebo ses jenom přišla podívat z neschopenky?" V březnu jsem stihla angínky rovnou dvě a začíná to být dost frustrující. Po zbytek času jsem nedělala skoro nic, respektive trochu jsem běhala a trochu kravmagovala, ale v tak pomalém tempu, že se to skoro nepočítá. Jenže já už nechci být znovu nemocná! A mám splín, protože jsem nešla na zaplacené Quo Vadis (55 km), abych byla zdravá na kravmagový wintercamp, a pak jsem na něj kvůli nemoci stejně nejela. Prý byl skvělý.

Sportování podvaašedesáté. Když pominu, že mi jeden chlapík nabořil Šrotu a že jsem aktuálně na neschopence s angínou, nebyl to zas tak marný měsíc. Byla jsem na Malohanácké stovce a na trilobití padesátce Zimou nezimou, dvakrát plavat (ale ztratila jsem tam nádhernou novou náušnici, ach jo), párkrát jsem si byla zaběhat a na krav maze jsme začali dělat obranu proti útočníkovi s pistolí. (A máme začít samopal, ale já jsem na neschopence... uááá! Jsem frustrovaná.)