Tréninkový deník: únor 2019

Sportování podvaašedesáté. Když pominu, že mi jeden chlapík nabořil Šrotu a že jsem aktuálně na neschopence s angínou, nebyl to zas tak marný měsíc. Byla jsem na Malohanácké stovce a na trilobití padesátce Zimou nezimou, dvakrát plavat (ale ztratila jsem tam nádhernou novou náušnici, ach jo), párkrát jsem si byla zaběhat a na krav maze jsme začali dělat obranu proti útočníkovi s pistolí. (A máme začít samopal, ale já jsem na neschopence... uááá! Jsem frustrovaná.)

Soupis bolístek:
pravé koleno - jsem trochu zmatená, že na P100 mě podle zápisků bolelo levé koleno; každopádně na Silvestru a po Malohanácké se zase ozvalo pravé;
angína - neschopenka od 25.2. do 7.3.
Což mě přivádí k úvaze, že poslední měsíc, kdy jsem nebyla nemocná, bylo září. Je to asi trochu na zamyšlení.

sobota 2. 2. 2019: běh (8 km)
5 °C, při západu slunce

Poprvé s hodinkami! (Nebýt jich, asi bych se ven nedokopala, jsem pořád ještě hrozně unavená, a to už od konce nemoci uplynuly skoro dva týdny. Jenže po pondělním běhu jsem skončila s celodenní teplotkou, takže si flákání výjimečně nevyčítám.) A podruhé s běžeckou větrovkou a vlastně nevím, ze které z těch dvou věcí jsem víc nadšená. Větrovka je boží, protože mi v ní není až takové vedro, ale po západu slunce jsem v mírném větru neprochladla. No a hodinky - kde začít? Nemohla jsem se vynadívat na svůj srdeční tep a konečně jsem vyklíčovala, že do chůze přecházím u hranice 170 tepů za minutu (běžet by ještě šlo, ale už bych navyšovala kyslíkový dluh). Družice si GPSka našla rychle a tlačítka jsou pohodlně veliká, abych mohla pohodlně překlikávat i v rukavicíh. (Jsem velký nepřítel dotykových obrazovek, protože hodně běhám i v dešti, kdy jsou zcela nepoužitelné - úplně mi stačí v takových podmínkách mapy v mobilu.) No a na ruce jsou pohodlné (říkám já, která nesnesu ani náramky, prstýnky nebo náhrdelníky), hezké a tak vůbec úžasné. Jinak - běh byl velmi pohodový, běžela jsem do Krčáku a zůstala celou dobu na asfaltu (dokocne jsem si vzala silničky!), akorát jsem seběhla mimo cestu jeden kopec, abych neskončila na Chodově, a za šera už jsem probíhala zase zpátky sídlištěm domů. Škoda, že to mám jenom ke vstupu do Krčáku dva kilometry, běhala bych tam jinak častěji, líbí se mi tam. (Ale zase tam jsou lidi - to se na mých trailech za barákem nestává.) Vzdálenost 8,63 km, tempo 6:58 min/km, čas 1 hod 0 min, nastoupáno 163 metrů, maximální srdeční tep 175 t/min, průměrný srdeční tep 156 t/min, boty Asics Gel-Phoenix 7.

pondělí 4. 2. 2019: běh (10,45 km)
0° C, před a po západu slunce, spousta sněhu

Tohle byl ten úplně nejkrásnější běh z práce domů, který jsem za ten rok na tomhle místě absolvovala.

Je vtipné porovnat sobotní a dnešní běh - všechno to napadlo v noci na neděli a ještě trochu připadlo v noci na pondělí - a neroztálo to, jupí! A mě to v tom sněhu tak baví! Tancovat na ukluzaných plochách a řízeně klouzat z prudkých kopců, kde ostatní ručkují po zábradlí. Vyhýbat se běžcům, běžkařům i cyklistům a taky dětem, které rodiče táhnou na sáňkách nebo bobech. Do toho oslepující slunce a oranžový západ slunce nad řekou. Taková nádhera. Taky jsem vyfotila asi třicet fotek, což se trochu podepsalo na výkonech (a hodnotách na hodinkách, ale who cares, uvědomila jsem si, že vlastně na nic netrénuju, takže je to úplně jedno). Potěšilo mě, že se mi kromě chvilky po tom nejstrmějším úseku mezi Prokopákem a Klukovicemi dole povedlo vyběhnout barrandovský kopec na jeden zátah, i když to stálo hodně přemáhání - tepovka byla celou dobu kolem 170 a šplhala až na 179. Vzdálenost 10,47 km, čas 1 hod 22 min, tempo 7:50 min/km, nastoupáno 264 metrů, boty Salming Trail T3.

Nedokázala jsem si z těch fotek vybrat...

úterý 5. 2. 2019: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska už to bylo zase dobrý. Zopakovali jsme veškerá škrcení a kravaty včetně prevencí, trochu potrénovali otočení přes kladivo a taky kombinaci údery s kroky + navázat údery z boxerské chůze, což mi hrozně nešlo. Údery  kopy do lapy, přičemž lapař nepříjemně mění vzdálenost i během toho útoku, aby to nevycházelo; pak upgrade, že útočník občas vezme lapaře do nějaké škrcení nebo kravaty nebo bearhugu; a pak upgrade, že má útočník i nůž, který v závěru toho vzetí do škrcení etc. vytáhne a začne ošklivě bodat. Tomu se člověk, který je blízko, prostě neubrání - párkrát se mi povedlo utéct a skončila jsem jen lehce pobodaná.

středa 6. 2. 2019: plavání
30 min ve 25m bazénu

Týjo, to byla doba, co jsem byla naposledy plavat! A chybělo mi to velice - na rozlámanost z krav magy je to úžasné. V bazénu byly bohužel dvě dráhy zabrané nějakým kurzem, takže jsme zpočátku plavali v dráze ve třech, ale tempo jsme měli sladěné, takže to nevadilo. Pak nějak všichni odešli, takže jsme si se Soňou rozdělily jednu dráhu a plavaly jsme každá na své půlce. Nechala jsem si hodinky, (vážně asi jsou vodotěsné,) takže už vím, že při kraulu se dostávám do kyslíkového dluhu při 160 tepech za minutu, kterých dosáhnu při sprintu. Jinak mě to bavilo a šlo mi to, kraul už je mi úplně přirozený - což ještě před rokem nebyl. Jo a doplavala jsem pod hladinou do půlky bazénu! Což je asi můj rekord. Uplaváno 889 metrů, čas 26 minut, tempo 3:01 min / 100 metrů.

čtvrtek 7. 2. 2019: krav maga
P5/G na Národce, trenér Honza Kobliha

Vesměs jsme hodně opakovali úplně základy, ale byl to pro mě jeden z nejpřínosnějších tréninků vůbec - Honza mi totiž opravil postoj. Já vím, že mám esovitě prohnutá záda, že nejsem zabalená v ramenou, že nemám lokty před tělem... jenže to moc nejsem schopná změnit. A Honza dneska přišel, našteloval mě - a bylo to. Byla jsem z toho úplně paf, protože Honza se holek zásadně nedotýká žádným způsobem, což pro mě, která není schopná postoje a pohyby pořádně odkoukat, je docela problém... No, takže tak. Zbytek tréninku jsem se na to soustředila a musím se na to zaměřit i do budoucna, tohle je klíčem ke všemu: dosáhnu dál, nevystrkuju bradu, nezakláním se při kopech... Jinak jsme trénovali pády na zem, pády proti zdi, škrcení s tažením a tlačením a tak, trochu jsem se šetřila, abych byla fit na zítřejší stovku. Lenka pak odcházela dřív, protože jí navazoval trénink chair dance, a tím jsme byli na sparingy sudí, takže jsem je nemohla vynechat, ale jako vždycky byly milosrdnější, než jsem čekala.

pátek až sobota 8. - 9. 2. 2019: Malohanácká stovka (102 km)
kolem nuly, náledí a trochu sněhu

Povídání ZDE. Vzdálenost 102 km, čas 23 hod 15 min, rychlost 4,6 km/h, rychlost pohybu 5,2 km/h, nastoupáno: 2808 m+, boty Salming Trail T3.

úterý 12. 2. 2019: krav maga
G1/G2 na Národce, trenér Honza Kobliha

Nový semestr začal: vidíte to G1/G2 v názvu? Tak to přesně nejsme, ale protože to máme v názvu skupiny, jsme děsně cool. Po té stovce to maličko bolelo, ani ne tak nohy, jako spíš celkově tělo není moc ve formě, takže mě třeba rozbolelo zápěstí a tak - a hodně jsem kašlala, protože mě dráždil vzduch v tělocvičně. Ale rozcvička byla jako vždycky fantastická, což byl ten důvod, proč jsem neváhala ani vteřinu, zda tam dneska jít - na celkovou zatuhlost působila zázračně. Klasicky jsme při ní dělali i nácviky na kotouly, s tím Honza furt není spokojenej. Zbytek hodiny jsme se věnovali tyči - útoky jednoruč se stahováním na zem a s odzbrojováním a nová technika z P5 - útok baseballkou (tyč obouruč ze strany). Proti tyči jdu zrcadlovou nohou (tj. tyč na levé straně útočníka = vykračuju svojí pravou) a zrcadlovou rukou (svojí pravou) mám napnutou šikmo dolů s prsty u sebe (palec nahoře, malíková hrana dole) a druhou ruku (levou) se kryju u obličeje. Vletím do něj (snažím se dostat svoje pravé rameno co nejdál do něj, jako bych protahovala ten úder jím až k jeho levému rameni), pravou rukou mu chytám ruce, levou taky, ale předtím mu dám lokýtek do obličeje. Zalomím mu ruce, odzbrojím. A ne, nešlo mi to.

středa 13. 2. 2019: plavání
40 min ve 25m bazénu

Týjo, dneska jsem sice první půlku plavala v dráze ještě s jedním člověkem, ale pak už jsem ji měla jenom pro sebe! A bylo to prima, sedlo mi to. Místo odsprintovaného jednoho bazénu jsem se tentokrát čtyřikrát hecla a zkoušela si otočky na konci bazénu, ale je to marný, děsně ztrácím orientaci. Pozitivní je, že mi přitom ani jednou nenateklo do nosu, takže mě to úplně neodradilo. Uplaváno 1079 metrů, čas 36 minut, tempo 3:24 min / 100 metrů.

DALŠĺ POPRVÉ: DOPRAVNĺ NEHODA

Ve čtvrtek jsem vynechala krav magu, protože jsme šli na pracovní pivo. První dvě hodiny jsme opravdu pracovali, pak už jsme se jen družili, a bylo to moc fajn - ale vypila jsem toho moc málo! Další den ráno jsem si totiž zodpovědně dýchla do alkoholtesteru, a když se mi ukázala čistá nula, vydala jsem se do práce jako vždycky autem.

A tak jsem se poprvé stala účastníkem dopravní nehody.

To ráno se na Radlické všichni drželi v pravém pruhu, a tak jsem si svištěla v levém a byla jsem ráda, jak to hezky jede. Obzvlášť, když jsem viděla, jak pomalu se rozjíždí řada aut na zeleném semaforu, já přitom měla vlevo úplně volno... až do chvíle, než se rozhodl z té pomalu se rozjíždějící řady aut vyjet jeden řidič do mého pruhu a nepodíval se do zrcátka - najel tam přesně ve chvíli, kdy jsem najížděla vedle něj, a musím se pochválit, že jsem to z té padesátky na délce jednoho auta stihla skoro dobrzdit.

Trefila jsem ho pravým předním blinkrem (ten zmizel úplně) a blatníkem, který se zprohýbal a poškrábal. Nárazník prý půjde rozleštit. Jeho auto skončilo jen maličko odřené, to půjde rozleštit kompletně.

Tak jsme tam hezky na té křižovatce a ještě za tmy vylezli z aut, oba v černém, já si pak vzala vestu, a jali se domlouvat, co dál. Respektive... "Já nerozumím moc česky." Tohle při nehodě slyšet prostě nechcete. Tak jsem si vyfotila jeho SPZku, jeho řidičák, občanku neměl, ale zelenou kartou na mě mával (ta ve tmě ofotit nešla) a vyměnili jsme si telefon a pak už jsme z toho extrémně pitomého místa zmizeli.

Byla jsem už kousek od práce, tak jsem tam dojela a jala se googlit, co se má vlastně v případě nehody dělat. Sepsat záznam o nehodě... tak jistě.

Tak milé překvapení, jako když mi zazvonil o dvě hodiny později telefon, jsem nečekala. "Dobrý den, tady Andrei XX, já jsem kamarád Vlada YY. On neumí moc česky, tak se chci domluvit, co je potřeba všechno udělat kvůli té nehodě. Ono ho to hrozně mrzí a chtěl by to všechno vyřešit co nejdříve."

Přijeli ke mně do práce oba dva - Andrei byl majitel auta, kterým mě Vlado naboural. Já mezitím sepsala svoje nacionále do záznamu o nehodě a jim nadiktovala, co tam mají psát oni - že je jednoznačným viníkem Vlado, jsme se dohodli už ráno na křižovatce, takže s tím problém nebyl. Neměli jsme originální průklepový formulář, tak jsem to ještě doběhla do kanceláře ofotit, abychom měli každý svoji kopii - a mně spadl kámen ze srdce. Vážně jsem nevěřila, že Vlada ještě někdy spatřím.

Odpoledne jsem událost nahlásila na Generali, kde máme povinné ručení já i Andrei, a o chvíli později mi volal likvidátor, že by přijel škodu obhlédnout v pondělí. Týjo, to to hezky funguje!

Jakkoliv jsem se cítila ukřivděně, že se to stalo zrovna mně, (jenže já teď jezdím opravdu dost,) beru to i jako výhru, protože něžnější a méně podstatnou nehodu, na které bych si celý ten princip "jak to funguje a jak se chovat" mohla naučit, asi nelze vymyslet. Je to trochu jako ta podzimní pokuta za parkování, kdy jsem se při pohledu na obálku s modrým pruhem vyděsila, v jaké rychlosti mě kde jaká kamera vzala, a pak se mi hrozně ulevilo, ale zároveň jsem přestala rychlost porušovat tak extrémním způsobem, jako jsem to dělala.

Přemýšlela jsem, jaké si vzít z téhle nehody ponaučení, když jsem udělala všechno správně a chyba byla stoprocentně na cizí straně - a našla jsem. Kde se vzalo mé očekávání, že všechno dopadne tím nejhorším možným způsobem? I když byl viníkem Moldavec, který neumí česky víc než pár vět, neznamená to přece, že se to pokusí zamést pod koberec a dělat mrtvého brouka. Díky, Vlado, za tvůj přístup.

Jinak likvidátor sepsal poškozené díly a jen za materiál by to bylo za 17.000 Kč, kdybych chtěla originální díly, zatímco moje auto má aktuálně hodnotu kolem 25.000 Kč, takže jsme se dohodli, že to nenechám fakturovat za servis, ale že co mi pošlou, to mi pošlou, a nechám si to opravit u svého mechanika v garáži.

Vlado ani Andrei nehodu nenahlásili, ale protože je v protokolu jasně napsané, že jsou viníci oni, peníze dostanu tak jako tak. Jsem na to moc zvědavá, zatím se mnou nikdo moc nekomunikuje, takže furt čekám, ale mechanik to zvládl za levno, takže i kdybych nedostala nic, netrápilo by mě to zas až tolik.

Moje ubohá Šrota

pátek 15. 2. 2019: běh
12 °C, bláto, kolem západu slunce

Dneska bylo tak krásně, že jsem vyběhla ještě po příjezdu z práce domů. V lesích bylo sice bláto, ale běželo se krásně, byť svaly po Malohanácké stovce ještě trochu protestovaly. Moc se mi líbilo, kolik lidí se venku - i v lesích - jen tak procházelo a jak byli všichni usměvaví - to jsem přesně potřebovala. Vzdálenost 7,35 km, čas 52 min 2 sec, tempo 7:05 min/km, nastoupáno 134 metrů, průměrný ST 163 tepů/min, nejvyšší ST 187 tepů/min, boty Salming Trail T3.

úterý 12. 2. 2019: krav maga
G1/G2 na Národce, trenér Honza Kobliha

PISTOLE! Chápejte mé okouzlení - konečně se dostáváme k těm cool technikám, co tak dobře vypadají, ačkoliv v praxi bych se raději vzdala peněženky i svršků, než abych se pokoušela odzbrojit člověka s pistolí. Hodně trenérů tvrdí, že považují za horší hrozbu nožem než pistolí, jenže v mém vnímání je průstřel mnohem radikálnější než pobodání; na druhou stranu, tohle moje hodnocení vychází asi především z filmů. No, každopádně: hrozba pistolí nablízko (tj. na dosah) - levou rukou chytnu za hlaveň a odkloním, zároveň se přetáčím levým ramenem dopředu a teprve pak dokročím; pravačkou jeden úder na obličej, pomazat se olejem (jakože stáhnout ruku podél těla, aby mi ji neprostřelil), chytit a přetočit tak, aby byl vidět zásobník, zalomit mu ruku, přičemž se postřelí do břicha, protože tím vznikne tlak na jeho prst na spoušti, a pak vyškubnout opačným směrem. Jinak opět nácvik kotoulů, Hozna nám dneska obšírně vysvětloval, že je považuje za jednu z nejužitečnějších věcí, kterou většina lidí zanedbádá. A na konci byl fantastický stres dril s bušením do lapy + kolena + stáhnout na zem, zadupnout ho do lapy, vzít ho do vítězky / škrcení ze strany / kravaty na zemi, on pak ofenzivně vstane a výměna rolí.

středa 20. 2. 2019: běh
10 °C, slunko, bláto, vítr

Příjemný běh z práce. Vyběhla jsem skoro celý klukovický+barrandovský kopec, trochu se kochala na Mostě Inteligence a tak. Koleno mě začalo pobolívat až na devátém kilometru. Vzdálenost 10,47 km, čas  hod 15 min, tempo 7:10 min/km, maximální ST 193 t/min, průměrný ST 160 t/min, boty Salming Trail T3.

čtvrtek 21. 2. 2019: krav maga
G1/G2 na Národce, trenér Honza Kobliha

Dneska to bylo hrozně boží. Zaprvé se Honza sjel Valetolama a Ibalginama, takže měl dobrou náladu a dokonce nás i chválil (!!!), a za druhé jsem byla ve dvojici s Tomášem a trochu jsme se při nácviku technik rozvášnili, takže jsem skončila plná modřin a vyřízená, ale naprosto spokojená. V rámci rozcvičky jsme propojili nácvik kotoulů s AB (přes levé rameno jsem v tom zabloudila, ale Honza mě odnavigoval, takže nakonec dobrý), pak jsme se zase věnovali obraně proti hrozbě pistolí a nakonec jsme se vrátili ke kontrole při kruhovém bodání nožem zespodu. Od té pistole mám modřiny kolem kloubů pravé pěsti, takže vypadám jako ultra rváč, ale přitom je to z toho, jak mě Tomáš odzbrojoval. A od nožů mám zase plné ruce modřin, protože máme s Tomášem oba kostnaté ruce, takže to dost bolí. Tomáš navíc potem dost klouže, takže je problém ho do kontroly vzít i ho v ní udržet, a navíc se snažil prát, což Honza podporoval, takže řež. Týjo, paráda!

sobota 23. 2. 2019: S Trilobitem Zimou nezimou (52 km)
od -8 do +1 °C, střídavě slunce a hrozná kosa

Povídání ZDE. Vzdálenost 50,90 km, čas 9 hod 47 min, rychlost 5,2 km/h, čas pohybu 9 hod 41 min, nastoupáno 1375 metrů, průměrný ST 129 t/min, maximální ST 187 t/min, boty Salming Trail T3.

"Dobrý den, copak vás k nám přivádí?"
"Bolí mě v krku a mám ho bílý, tak se jdu zeptat, jestli mám angínu."
"Nemluvte na mě, mluvte tam na tu skříň v rohu! ... Od kdy se cítíte nemocná?"
"Škrábalo mě v krku už v sobotu ráno, ale to jsem si myslela, že bude jenom rýma, a tak jsem vyrazila na padesátku."
"....."

A jak vycházíte se svými doktory vy?