Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Pohádka o ubohé Emmě
Komentáře k článku: Pohádka o ubohé Emmě
lentilka®sdeluje.cz: Jak nacpat dítě do kočárku... U naší dvouleté Batolíny používám metodu "hrubá síla" a velmi často se mi vybavuje věta z knížky Deník špatné matky: "Máte sto chutí praštit je pěstí do břicha, aby se aspoň zlomily v pase". A ještě jedna poučka z manuálu pro nastávající rodiče (byla dělaná na oblékání, ale na nacpání vzpouzejícího se tvorečka do kočáru se dá aplikovat taky) - jak se připravit na oblékání dítěte: vezměte chobotnici a nacpěte ji do síťovky tak, aby nikde žádné chapadlo nečouhalo.
Když Batolínu konečně narvu do kočáru a zapnu jí kšíry (absolutní nutnost!!!), jsem zpocená jak kdybych přeskládala vagon uhlí a stejně potřebnou cestu většinou absolvuje ve visu za hlavou... 
sargo: Jistou pasáž nechám bez komentáře, slova jako "hrubá síla" se už v komentářích taky objevila, tak co dodat... přeji pevné nervy
eithne: Lentilka: To s tím praštěním do břicha zjevně problesklo hlavou nejen mně... prozatím jsem zkusila jen odlehčenou, tj. lechtací verzi, která ale bohužel nefunguje. O oblékání mi nemluv, chobotnice je dobré přirovnání, to jen ten horor s kočárkem všechny ostatní boje dost upozadil. Díky 
Zlomený meč: To si ještě povíme, není všem dnům konec...
Sargo: Díky, budu k vám chodit po hlídání na skok na uklidnění nervů, joo?
lentilka®sdeluje.cz: A kdybys toho měla málo, stav se někdy u nás, taky bych uvítala tak aspoň hodinku týdně 
bez dcerušek... A kafe v termosce s sebou.
eithne: Když mi spoje dobře navazují, mám to k tobě hodinu a půl. Bojím se, že TAK málo toho zas nemám 
hospodynka: Nejlepší je začít rovnou s celodenním hlídáním, dítko si zvykne nejrychleji, první týden probrečí a prohladoví a pak už je klid
eithne: V jednom roce? Já bych zase dost nerada narušila ten proces, kdy se dítě učí důvěřovat světu a vlastní mámě, že tu pro něj pořád je. To probíhá právě v tomhle věku a je to pro život dost důležité. U starších dětí to možná může fungovat, ale jeden rok je hodně specifický věk.
hospodynka: I u mladších to funguje. A přestože jsou celý den s chůvou, vždycky vědí, kdo je jejich máma a večer k ní nadšeně ručičky natahují.
sargo: On pak člověk zjistí, že každý věk je tak nějak specifický a děje se prostě, co se dít musí Naštěstí dítka jsou přizpůsobivá a pokud nejsou nějak moc přecitlivělá, vlídným zacházením újmu neutrpí
eithne: Nikdo mě nepřesvědčí, že utváření vazeb na rodiče není jedním z nejdůležitějších procesů při vytváření osobnosti dítěte. Strčit v jednom roce na celý den dítě někomu úplně cizímu, koho v životě nevidělo, mi skutečně nepřipadá jako šťastný nápad. Sice tu jako jediná v diskuzi nejsem matka, ale zrovna to patří do toho mála, co nám říkali ve škole a co jsem ochotná přijmout po úvaze za svůj názor.
Od dvou let to beru, i když se mi to taky úplně nelíbí. Ale - v roce! ...
sargo: Ale já souhlasím - v zásadě Jen mi až teď plně došlo, že děti jsou ještě mnohem víc různé, než jsem si myslela. Hodně prostě záleží na osobnosti dítěte. Sama bych do toho nešla jinak než v nouzi nejvyšší (a i v těch dvou mi to připadá brzy), ale můj komentář směřoval hlavně k tomu, že když ta nouze je, a vede se to jen trochu rozumně, tak to to dítě zvládne líp, než se zdá. Pokud samozřejmě není vrženo do nějaké smečky ála jesle. Má-li někoho pro sebe a všichni se chovají dobře, není důvod, aby byly vztahy a vývoj nějak narušené. Naopak bych řekla, že náš současný systém, kdy je dítě jenom s matkou, málo se tu nosí (kdo by to taky sám zvládnul), a pak rovnou v kolektivu, je dosti nepřirozený.
Nebo ještě jinak: nejoptimálnější by mi přišla širší rodina, i když samozřejmě na matce by dítko mělo viset, obrazně i doslova, nejvíc. A dítěti by mělo být poskytnuto maximum fyzického kontaktu a přiměřeně pozornosti.
V našich podmínkách, kdy je hlavně matka, otec večer na chvíli a o víkendu babičky, je holt asi vážně nejlepší napumpovat do dítěte maximum jistoty sólo. Ale rozšířit rodinu o chůvu, pokud všichni vychovávají podle zhruba stejných zásad a věnují se mu hezky, to dítě prostě zvládne dobře. Jen to nechce trefit všechny ty nové příbuzné do některého z těch citlivějších období, která ale nebývají dlouhá...
eithne: Tohle už víceméně beru.
Já se jen nemůžu smířit s Hospodyňčiným názorem, že je nejlepší šoupnout dítě hned napoprvé na celý den cizí chůvě. Přibrat chůvu do rodiny je podle mě v pořádku, (ačkoliv se mi nelíbí, že chůva po roce nebo dvou vymizí beze stopy, což dítěti taky jistoty nepřidá,) ale musí se po menších krůčcích. Nejprve hlídání společně s mámou, aby dítě vidělo, že je chůva kamarádka, a potom po krátkých časových úsecích, které se prodlužují.
Samozřejmě je to něco jiného, než to bylo třeba u Jáši, který mě znal už předtím, než jste mi ho nechali o samotě.
hospodynka: Oni rodiče většinou také nejdřív chůvu párkrát vidí - a vidí, jak se má k mimču a podle toho vybírají.
sargo: No jo. Ale v praxi, když na to přivykání nemáš dva měsíce, je to prostě nejefektivnější a ve finále i méně bolestné, než nějaké protahované přicházení a odcházení. Ve školce taky brečí víc děti se srdcervoucími rodiči, kteří ob den vyměknou, než ty, se kterými se máma v klidu rozloučí a řvoucí ho strčí tetě Ale pořád je tu samozřejmě to, že když to není třeba, je to nejlepší...
eithne: Ve školce není dítěti jeden rok.
Znovu zopakuji, o jaký názor se tady biju: je hodně špatně svěřit jednoleté dítě na celý den člověku, kterého dítě nezná, z hlediska jeho dalšího vývoje.
To je celé
sargo: No my máme mateřskou čtyři roky, ale jsme rarita! No já zase neochotně potvrzuji zjištění, že když se to vede rozumně, že to je horší pro matku než pro dítě.
hospodynka: Myslíš že pět proplakaných dní (průměrná doba, za kterou se mimčo stihne s chůvou skamarádit) nevratně dítku poškodí psychiku?
sargo: Tak to by musel být Jáša nezvratně poškozený, protože v ještě zásadnějším věku těsně po narození byl samotinký řadu dní v daleko horších podmínkách 
A že nejskalnější teorie říkají, že když ho na tebe nepoloží rovnou, ale napřed odnesou na vyšetření, už je škody naděláno navždy. Naštěstí jsou děti opravdu mnohem odolnější, než se zdá
Ale stejně bych na to neměla nervy, kdyby tyhle věci snášel špatně...
boudicca: Směju se, já jsem naštěstí měla na hlídání jen holčinu od sousedů, která mě znala od mimina, takže nikdy nebyl problém
Opravdu se ti malé děti nezdají úžasně roztomilé?
djová: zajímavý článek, jak mi mohl uniknout? Za sebe můžu říct, že si nedovedu představit dát Danielku někomu cizímu na hlídání...bez Máji jsem poprvé byla, když jí byl rok a půl, byla u babičky, trpěla jsem víc já než ona, jak to bylo s Terinkou si nevybavuju, u Danielky netuším, kdy to nastane...a to vždy hlídaly jen babička nebo teta...(myslím i přes noc)
eithne: Poprvé jsem se s Emminou maminkou viděla, když byla s Emmou venku v době, kdy byla Emmina starší sestra ve školce (asi potřetí). Maminka to nesla dost těžce - v bytě prý bylo najednou strašně nepřirozené ticho, proto šla s Emmou radši ven, aby ji tak nedusilo.
To hlídání si ale nepořídila, aby si měla čas dát nohy na stůl. Nedovedu si představit, jak dokázala dodělat školu s dětmi, a chápu, že na psaní diplomky aspoň ty tři hodiny týdně v denní době prostě potřebuje. Nedovoluji si hádat, jaký má z toho hlídání pocit. Emma se jí ale vždycky vrací spokojená, tak to snad není zas tak strašné...
djová: jééé, to neměla být kritika, ani náhodou! já bych taky někdy uvítala klid (i když diplomku už dělat nemusím 
)
eithne: Spíš jsem chtěla vysvětlit, že to, že si mě maminka pořídila, byla opravdu nouze. Jinak by se od Emmy asi taky nehnula na krok, matka je opravdu nesmírně vzorná, taková velmi příkladná, i mně velmi sympatická
lentilka®sdeluje.cz: Tak to já jsem bezpříkladný lajdák, ale přiznávám - naprosto bez výčitek občas holky někam vylifruju (nejčastěji ke tchýni), abychom si s Chlapem mohli taky vyjít sami... A nemyslím, že by byly poškozené, naopak, mám dojem, že po návštěvě Batolečny je velmi poškozena babička a děda snad ještě víc...
djová: aby to bylo správně pochopeno, já jsem taky ráda za chvilky klidu, dvě starší holky byly několikrát u babičky (nebo s babičkou) na víc dní...
jen jsem chtěla říct, že si nedovedu představit nechat hlídat Dádu někomu cizímu, ale tady jde o mě,já si musím zvykat(čím dřív, tím líp), Dáje by to nejspíš nevadilo
zmrzlinka: Tiez pozeram, ze som clanok minula.
Moja skusenost zo zahranicia / v Britanii materska pol roka, v Slovinsku rok. Babicky nie su, ludia sa stahuju, babicky pracuju...pre nich je uplne normalne ist do prace, ked chodia vsetci a deti idu do day care. Ja jedina som bola doma s dvojrocnym dietatom a nemala som kam chodit, lebo ziadne kruzky pre deti doobedu neboli, vsetci su v praci a jasliach, ihriska doobedu prazdne. A vsetky miestne matky lutovali Elisku, ze musi byt doma (a ja s nou ) a ze jej urcite chyba kolektiv. Nezistila som, ci maju inu psychologiu dietata ako u nas, kde sa tvrdi, ze do troch rokov je pre dieta klucova matka a pobyt doma. To by predsa vsetky mali z toho depresiu, nie ? A vsetky zapadne deti by mali trauma ? Ale davaju ich po porode na brucho, tak to mozno vylepsuju tym
Deti chodia do jasli chore, s teplotou, lebo ziadne take socialne platene pobyty doma s dietatom neexistuju. Jedine, co teba nam akoby zavideli bolo, ze vraj nase deti musia byt zdrave, ked nastupuju az v troch rokoch. Vyviedla som ich z omylu.
Ja som sa samozrejme od dietata nehla, lebo sme nemali nikoho blizkeho a tiez sa nam priecilo dat dieta cudziemu cloveku. Ale, ja som do prace nemusela a proste som zvyknuta na iny system. Pritom Eli nijako naviazana nebola, ziadne mamankovske obdobie nemala a s kazdou navstevou u nas bola spokojna a sla von, nikdy sa nebala.
V Anglicku napr. deti musia do skoly v styroch rokoch, a su tam cely den. Vydate Cesky z toho maju hrozne nervy, Britkam je to normalne.
Tak hlavne, nech nemas trauma Ty ani Emma
eithne: Teda, díky za komentář, který je pomalu delší než článek 
Slovinsko jsem zachytila, ale že jsi byla na mateřské i v Británii, to jsem netušila. Zajímavé zkušenosti...
Jasně, jiný kraj, jiný mrav. V Indii zase pro většinu dětí nic jako školky nejsou a děti od mala makají nebo žebrají. Pak samozřejmě vyroste ale psychicky úplně jiný člověk, zcela zapadající do své kultury a vychovávající stejné děti, protože to pro něj je normální. Samozřejmě na to ale musí být zařízený onen kulturní systém a taky už tomu člověku pak bude líp v onom systému, kde sám vyrostl. (Pak se divíme, že jsou u nás menšiny nepřizpůsobivé, když jim ale necháváme jejich výchovný systém v jejich ghettech, není se co divit - pro ně je to normální.)
Mně to v Česku dost vyhovuje
Díky
kaci: Taky myslím, že tím hlídáním nijak extra nestrádají. Teda pokud to není od 6 do 19 hod Já bych dala našeho hned někam, ale nikdo ho nechce. Čekám, až mu budou dva a půjde do miniškolky, co chodila Lupita. Jakože na dvě dopoledne.
Normální "velká" školka má u nás naštěstí asi nějakou kouzelnou moc. Když jdu třeba jenom na záchod, tak Lupiťajs hned hučí, kam že to jdu a kdy přijdu (fakt 
ale ve školce bývá až do zavíračky a když jsem ji tuhle brala výjimečně po o, tak doma hlásila, že se nudí a chce do školky. Takže spokojenost
---
kaci.pise.cz
eithne: Celá debata začala právě tím hlídáním od 6 do 19 hod Jinak samozřejmě nestrádají, to si myslím taky
Jaktože Míšu nikdo nechce? Lupita hlídání měla? To je škoda...
kaci: Lupita bývá od roku věku u babiček. O jednu jsme loni o Vánocích bohužel přišli (((, takže ta nám móóóc chybí. Nejen na hlídání, samozřejmě. No a ta druhá prostě obě děti nechce, ach jo. Míša to tam vždycky všechno obrátí vzhůru nohama a oni si tam dost potrpí na pořádek, no jo.
---
kaci.pise.cz