skaut68-pise®vzpomina.cz: Tiše závidím. V Martině jsem žila několik let - nejhezší roky mého dětství. Na Martinky, a taky jinam, jsme lezli celý rok. Tehdy tam ještě nebyl vlek, všude jen po svých. Pak to tam obsadili Rusáci a my se v roce 1971 museli stěhovat pryč. Táta to dostal "befelem".
Snímky parádní. Jo, rozhled odtamtud bývá nádherný. V zimě jsme tak jednou vítali s tátou ráno sluníčko. Byl to hezký výšlap. Sníh, mráz... A slunce. A později lyžování jen v tílku, tričku... Ach.
evi: Ty fotky s inverzí se mnohem lépe koukají tady z teplého křesla, než tam být v té zimě a mlze. Ale stejně závidím. Někdy bych chtěla zažít ten moment, kdy bych se nečekaně akčně vzchopila a šla prožít to, co ty podnikáš jak na běžícím pásu
sargo: Kouká, že se šlapalo hlavně na kvalitu, nikoli kvantitu To je pořád tu se polehávalo, tam meruňkovice...
No dobrá, nebudu raději moc provokovat.
"Přestávka na oběd" nemá chybu
eithne: Skaut: S rozhledem nemůžu zrovna nějak výrazně souhlasit, protože o něm nevím zhola nic, ale jinak se mi tam líbilo
Evi a Hospodyňka: Viz komentář od Sargo, tou první větou to trefila celkem přesně
Sargo: Jaká provokace? Pouhý strožší popis mého deníkového záznamu