Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Do Prčic trasou Karla Kulleho
Komentáře k článku: Do Prčic trasou Karla Kulleho
sargo: Pěkný, no. Hezkou chvíli jsem dumala, co jsou pětiprsťáky, pak mi na to google kupodivu hladce odpověděl (byť se mi při prvním pohledu udělalo skoro nevolno při představě, že to mám na noze - uá! Ale tak když je to někomu pohodlné...), a pak už se četlo pěkně samo dál. Pěkný. (To už jsem vlastně říkala.) Jen jako by tomu něco... ahá! Chybí tam nějaké to utrpení, krize, bloudění a určitá várka zoufalství. Takhle hladce to prostě není ono. 
jn: Pořád vzpomínám na blog o Tvém prvním pochodu do Prčice, ten vstoupil do dějin, alespoň naší rodiny - jak vás vezl řidič k nádraží, zastavil 50m před budovou a váhávě se ptal, jestli to dojdete 
eithne: Sargo: Vždyť to tam píšu, že je to moc krátké a rovné, než aby to bylo zábavné
JN: Dovedu si představit lepší věci, jimiž bych vstoupila do dějin, ale tak budiž, taky jsem tam na to vzpomínala velmi - tentokrát mě až další den po pochodu trochu rozbolela stehna, a to je podezřívám z toho, že je to ještě dozvuk po maratonu
Zmrzlinka: A to jsem cestou ještě ujídala ze svých zásob, které byly více než bohaté 
Utrpení a hlad bude zase příští víkend, to už půjdu regulérní stovku, tak prosím vydržte, moji milí a přejícní čtenáři
imperatrice: Počasí jste měli opravdu nádherný.
Asi o to lepší pocit se dostavil v cíli. Taky jsem se cítila jak hero, když jsem dojela na kole ve větru a mrazu. Jsem si připadala jakože jsem fakt dobrá.
jarmik: Jak to čtu, tak si uvědomuju, že Karel Kulle je docela můj sen. (Zní to celkem perverzně... mno... čistému vše čisté...).
Asi bych si měl dát cíl, že jednou ho ujdu.
Bohužel nikdy ho asi nebudu mít až takto euforicky, že bych cestou potkával přátele. Veliká nádhera! Grande bellezza (2013)!
Karel Kulle ve mně vzbuzuje filmové asociace. V osmdesátkách to musela být meditační záležitost vhodná ku smutnému bilancování ve středním věku (Kam pánové kam jdete - 1987).
eithne: Imperatrice: Ne, v cíli se dostavil pocit strachu, jestli dokážu takhle promáčená a promrzlá přežít cestu do Prahy a do Modřan, protože pohyb byl jediný zdroj tepla, který byl do té doby k dispozici
Jarmik: Myslím, že když nepřestaneš běhat, tak že je velice reálné, že to ujdeš. Mně pořád připadá fascinující, že jsem to jen před pár lety nedokázala ujít a že teď mi to přišlo jako hodně triviální záležitost. Lidský organismus je úžasně natrénovatelná věc 
(Velikou nádheru jsem viděla před dvěma týdny a Prčice byly lepší. Asi tak stonásobně. ) O tom Kam pánové, kam jdete jsi mi psal i u předchozích reportáží z Prčic a mám to od té doby ve watchlistu, čekám na nějakou slabou chvilku, kdy poleví můj odpor k českým filmům
jn: Přesně tohle jsem chtěla říct předchozím neobratným komentářem - ten veliký pokrok, co jsi od prvního pochodu udělala, je neuvěřitelný a následováníhodný.
eithne: JN: Nevím, nakolik je ten pokrok následováníhodný, tohle už asi nemůže být zdravé, co se svým tělem provádím, ale přitom neznám šetrnější způsob, jak dosáhnout téhož; ale ano, veliký je, o tom žádná. Díky
Sarushef: Odpadávání nohou je ošemetná věc, válelo se jich tam kolem cesty dost. Ale to dopředu nikdy nevíš...
hospodynka: Bláto je mi povědomé - v Beskydech máme to stejné. Jako barvu měly původně tvoje boty?
marek: Hezké čtení
Já to odešel za 12:41 a závěrečný tříhodinový bažinatý úsek na mě udělal opravdu dojem Šel jsem desátý ročník a kromě toho, že byl pro mě zatím nejrychlejší, tak musím poctivě přiznat, že i nejnáročnější. Tak vydržte a za rok na to znova vlítnem.....
lentilka®sdeluje.cz: Pro čtenáře, zvyklého i tebe na popis hrůz a utrpení, příliš selankovité.
Ale jako relaxační pohyb asi dobrý...
eithne: Hospodyňka: Boty fialovou, kalhoty modrou. Copak to není poznat...?
Marek: Desátý ročník, páni, tomu říkám odhodlání! Chodit po pořád stejné trase mě nebaví, ale kdoví, třeba se tam ještě objevím
Lentilka: To je hrozný, jak mám hrozně zhýčkané čtenáře! By mě zajímalo, jestli existuje ještě jiný blog, kde kdyby se objevila reportáž ze 70km pochodu, byl by autor nařčen z toho, že je to přílišná selanka...
lentilka®sdeluje.cz: 
Na jiném blogu by se asi óchalo a nevěřilo a plácalo po ramenou. Ale jak sis své čtenáře vychovala...