Běžecké čtení potřetí

Ultramaratonec - Zpověď nočního běžce (Dean Karnazes)
Můj dlouhý běh (Daniel Orálek)
Vlastík Zwiefelhofer - Legenda českého běhu (Jiří Šoptenko)
Můj čas (Bradley Wiggins)
+ beletrie: Cesta (Cormac McCarthy) a Dlouhý pochod (Stephen King)

Ultramaratonec - Zpověď nočního běžce (Dean Karnazes)

Výborná knížka s příšerným překladem do češtiny. (Ale jako vážně, nesmyslný překlad tam často mění význam celých vět.) Mně se knížka četla dobře, Karnazes mi z ní byl sympatický, ale už jsem se setkala i s opačnou reakcí, že se příliš chvástá na to, že nepatří ke světové špičce. Když ale mě spolehlivě dostaly popisy jeho běhů i závodů, nejvíc asi jeho první účast na stomílovce Western States, kterou dokončil hodně dobře, ačkoliv tam popisoval všechny různé stavy, které mám u dálkových pochodů tendenci popisovat ve svých blozích taky. Z knížky se sice nic světoborného nedozvíte (tj. ani jak žít po vegansku, ani jak běhat jako Keňan, ani že je autor dobrý a skromný), ale čte se velice dobře a mě hodně motivovala k běhání.

Můj dlouhý běh (Daniel Orálek)

Letošní novinka, ke které jsem přistupovala skepticky - zaprvé Orálek (ačkoliv ultramaratonec) běhá něco jiného, než baví mě, a zadruhé jsem nevěřila, že by to mohlo dopadnout dobře po spisovatelské stránce, když jde přece jen o malý český rybníček a Orálek není spisovatel. Ale je to vynikající! Hodně jsem si užila pasáž Orálkových běžeckých běžeckých začátků v osmdesátých letech za socialismu, vidím v tom skrytou hodnotu, že je to nejen o něm a o běhání, ale i o tom, jaké bylo dělat v té době vrcholovou atletiku. Knížka pak chronologicky postupuje přes osobní krizi k tomu, jak neslavně s ultramaratony Orálek začínal a jak se v nich zlepšil až na úplnou českou špičku, a v závěrečných kapitolách popisuje svoje nejzajímavější zahraniční účasti - Badwater (217 km v létě v Údolí smrti, startoval jako první Čech), Spartathlon (246 km z Athén do Sparty) a závod v Měděných kaňonech, o kterých je mj. knížka Born to run. Celé je to napsané čtivě, lehce a svižně a zhltla jsem to za jeden den - vřele doporučuji, i v rámci všech těch profláknutých světových bestsellerů o běhání to řadím k naprosté špičce.

Vlastík Zwiefelhofer - Legenda českého běhu (Jiří Šoptenko)

To je vám taková zvláštní knížka, kterou napsal dobrý český běžec o výtečném českém běžci a která je psaná formou rozhovoru. Jejím plusem je, že se o Vlastíkovi Zwiefelhoferovi dozvíte úplně všechno, a to bez nadsázky: v jakém motorestu zastavoval při cestě ze závodů v Praze a co si tam dával, kde v domě pokládal dlaždičky sám a kde mu pomohli spřátelení důchodci, jakou měl naměřenou maximální spotřebu kyslíku a co mu maminka jeho budoucí ženy balila s sebou za jídlo na závody.

Jejím mínusem je ovšem to samé; asi nejsem až takový fajnšmekr, ale mě to nezajímá. Mít ta knížka třetinový objem, užila bych si ji. Takhle jsem se do čtení nutila a byla jsem ráda, když jsem se dostala na konec. Samozřejmě tam jsou zajímavé věci, vždyť Vlastík Zwiefelhofer drží už 35 let traťový rekord na Velké kunratické a 39 let na Běchovicích a má historicky nejlepší umístění českého běžce na mistrovství světa v přespolním běhu - obecně čtení o závodech je zajímavé, ačkoliv mě i tehdy ubíjela jeho neuvěřitelná bezelstnost a naivní projev. Knížku bych si netroufla doporučit, ačkoliv jako zevrubná biografie poslouží výtečně.

Můj čas (Bradley Wiggins)

Nejsem fanoušek cyklistiky, ba co víc, nikdy jsem ji v televizi neviděla - a čtěte knížku o nějakém prý docela slavném britském cyklistovi, když i pojmy jako 'časovka' vám někdo musí vysvětlit. Když ale Martin na tom trval... No ale jo, je to zajímavé čtení, ačkoliv jsem si z toho vzala spíš menší část, vlastně jenom to, co bylo přímo o Wigginsovi a jeho tréninku, a tedy jsem vypouštěla všechno o cyklistice jako takové. Ale samozřejmě je to strhující příběh o tom, jak chlapíka, co skončil v r. 2009 čtvrtý na Tour de France, vybrali jako lídra britského národního týmu, aby pro ně Tour de France do pěti let vyhrál. A on v r. 2010 úplně propadl, skončil vzadu, tým ho zpochybňoval, on sám sebe zpochybňoval... v roce 2011 spadl z kola a zlomil si klíční kost... a pak nadešel rok 2012, jeho čas, a on vyhrál všechno, kde se objevil, mj. i Tour de France a olympijské zlato v časovce. V knížce popisuje svoji dráhu v těchto letech - co způsobilo propadák z roku 2010, jak to pro něj bylo obtížné, co musel udělat, aby se zas dostal na vrchol, a pak samozřejmě všechny důležité závody, které postupně vyhrál a kterými si vydobyl roli favorita na Tour de France... a strhující dlouhý závěr o tom, jak ji vyhrál, a týden na to jak vyhrál i časovku na olympiádě. Cyklistika je, myslím si, hodně profesionální a drsný sport, který lidi mění ve stroje, ale Wiggo knížku napsal velice čtivě a hodně dal nahlédnout do zákulisí, o čem to opravdu je. Takže i pro necyklistu - dobrý!

beletrie

Víte, ona existuje i beletrie na téma dálkových pochodů. Já četla třeba Cestu (Cormac McCarthy) nebo Dlouhý pochod (Stephen King) - v Cestě jde stařík a klouček pořád dál a čtenář čeká, kdo z nich umře dřív, a v Dlouhém pochodu jich jde na začátku sto a čtenářovi se dostává detailního výčtu, jak jich devadesát devět umře.

Asi zůstanu u biografií běžců, je to mnohem příjemnější čtení.

Možná mám jen slabou povahu.

Ale zase si teď myslím, že moje strádání na dálkových pochodech je vysloveně dětské čtení, a to mě těší.

- - -