Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Stovka Podkrkonoším, krásná a hořká
Komentáře k článku: Stovka Podkrkonoším, krásná a hořká
matěj: Hezký. Není co vysvětlovat, já se o to trochu pokusil, dopředu tuše, že to nemusí být všeobecně pochopeno, ale z větší míry jsem se o to ani nepokoušel. Cítil jsem se najednou komfortně s tim pocitem, že mi to za to nestálo a že jsem si to dokázal připustit bez zbytečnýho sebepranýřování. Přesto, nebo právě proto, že jsem obecně perfekcionista, to bylo osvobozující.
Jinak to vážně vypadá, že se naše zážitky z trasy prolínaly. Tvoje zjištění ohledně aktuálního vztahu ke stovkám mi silně připomíná to moje zjištění o tom, že Lavaredo, ze kterýho jsem si udělal hlavní cíl prvního pololetí příštího roku, vlastně mym cílem momentálně vůbec není, a směřoval jsem k tomu v hlavě jenom ze setrvačnosti.
Každopádně ti přeju, ať se ti daří v tom, co je pro tebe aktuální, a rád tě potkám na nějaký padesátce.
Mimochodem, jak to teda momentálně ve světle tohohle článku vidíš s Pražskou? 
eithne: Jo, tebe pranýřovali, mě utěšují a přemlouvají, ačkoliv vyznění článku je podobné 
Je pravda, že tohle DNF mě netrápí, i zpětně si stojím za tím, jak jsem se rozhodla, ačkoliv tam nebyl žádný objektivní důvod. Asi to fakt chce pauzu.
Nad Pražskou ještě váhám. Buď půjdu nějakou ultrabatolecí trasu (stomílovka ani stovka nepřipadají v úvahu), nebo se Olafovi nabídnu jako dobrovolník na kontrolu. Mám pocit, že to trochu pochodům dlužím, a tenhle zážitek ještě v portfoliu nemám. A ty?
matěj: No jo no, jsi ženská. 
Mně zas nikdo nepíše jakej účes mi při stovkách sluší víc. V prosinci to zatim vidim buď na stovku, nebo padesátku se ženou.
eithne: Komentáře účesů mi taky nikdo nepíše! Teď nevím, jestli se necítím ochuzeně...?
Tak se třeba na Pražské potkáme. Budu pro vás mít extra porci horkýho čaje navíc, nebo tak něco 
iva: Tak tohle byla dost hustá kombinace kladů a záporů. Skoro jako kdyby ti vesmír říkal: "Vyvážím poměr hezkejch a hnusnejch zážitků a ty už se, holka, rozhodni. Ale udělej to sama!"
Fotky jsou nádherný, jídlo zní skvěle, ale jinak dost zoufalství. A vzhledem k tomu, že ty jsi můj doping a můj úplně nejvíc oblíbený reportér, vůbec se mi ta deprese nelíbí.
Jako ne že bys neměla nárok bejt utahaná, přešlá nebo zklamaná, ale tak nějak si říkám, že život je moc krátkej na to, abychom si nemohli dát oraz od činností, které nás nedobíjejí. Takže ty ses velice správně rozhodla dát si od stovek na chvilku pauzu, abych se já mohla dál těšit na tvoje články
Děkuji, Ó Obětavá 
eithne: Jako směs kladů a záporů to působí jenom takhle kumulovaně v jednom článku. Ve skutečnosti to bylo šestnáct hodin krásných zážitků a pět hodin špatných.
Ale aspoň se konečně přestanu muset rozhodovat mezi skvělými stovkami a skvělými krav maga semináři, protože tady mě nadšení neopouští. Takže... každý mrak má svůj stříbrný okraj!
(Což je úsloví, kterým nás iritovala celý gympl naše třídní. Naposled mi to řekla, když jsme si obě myslely, že mě vyhodí kvůli dějepisu od maturity. Ehm. )
lentilka®sdeluje.cz: Takže končí tvé úchvatné reportáže z pochodů, nad kterými jsme my, neschopáci (co ujdou max 10 km v kuse a zdechají) závistivě óchali? Fňuk.
Ale zase se můžeme těšit na úchvatné reportáže z krav maga seminářů, viď? 
No jo, každý mrak... Jo, už jdu.
eithne: Nojo. Asi jsem chtěla zapadnout do komunity neschopáků A jak píšu... pořád tu jsou kratší trasy
Jdi. Aspoň deset kilometrů, prosímtě
petr h: Matěje (někteří trochu) pranýřovali, protože je chlap. Ty to máš, Eli, zase horší, že jsou k tobě lidé víc přítulní, i když o to nestojíš
A propo - říkáš, že si zkusíš užít kratší trasy s tím, že už budeš večer doma. - Ti nebude právě chybět ta noc, kdy chceš být sama? - No možná právě ani ne, když tě stejně ostatní moc samotnou nenechají. Ale ty si dokážeš vyrazit do přírody přes noc v pohodě sama, takže k tomu ten závod asi ani nebudeš potřebovat.
Aby ty dlouhé tratě nebolely, tak to chce mít hodně natrénováno. Já stejně koukám jak moc jsou lidí zdatní. Já docela běhám, ale 100 km mě zatím vždy hodně bolelo. Pokud mám dobrý den, tak je opravdu příjemných jen 50 km.
Tak ať jsi případně příště na něčem podobném spokojenější
eithne: To je ale dobrá poznámka, s tou nocí! Asi to budu muset vyzkoušet. Ale jak správně píšeš, do noci můžu vyrazit i mimo organizovaný pochod. To zjistím. Ale vůbec mě to nenapadlo
Natrénováno... to jsem neměla asi nikdy, a přece jsem měla dva krásné roky, kdy mi stovky pěkně odsejpaly a fungovala jsem na pozitivní pocity. Tohle má asi každý jinak, já to skutečně táhnu z velké míry hlavou. Na běhání mi čas nezbývá - což není výmluva, mám jiné priority, a ačkoliv mám běh ráda, není den a týden dostatečně dlouhý, abych ho měla kam zařadit - jiné aktivity mě baví víc. Nojo. Ukáže se, až si to jednou budu zase po pauze chtít zkusit
Děkuju, Petře. Ať ti to běhá!
eva*: Vidíš,Eli, já na to přišla už o prázdninách - všechny akce na pohodu, jen občas a klidně i kratší. Prostě když není dost času (a vůle, a motivace, a bůhvíčeho ještě) do tréninku, je třeba zvolit kompromis A víš co, zase mě to baví! Budu se těšit někdy zase na viděnou!
eithne: Jo, u tebe to musí být ještě o to větší změna, že tobě to běhá opravdu skvěle a běhala jsi stovky hodně často - tvůj kompromis musel být o to větší. Ale je to inspirativní Díky, Evi. Těším se na viděnou
evi: Podzimní fotky vážně moc krásné, akce se švédskými stoly vypadá fantasticky, tvoje zážitky už méně, ale tak třeba z toho alespoň pro nás supermegaultrabatolata vyplývá, že tě někdy opět potkáme na nějakém pochodu jít kratší trasu? To by se mi v podstatě hodně moc líbilo a ostatně tvé reportáže i z kratších pochodů jistě budou neméně zajímavé. Jsem nicméně fakt zvědavá, jestli tohle je jen nějaký výpadek a časem se ke stovkám vrátíš nebo to bude již trvalé. Holt se ti prostě mění priority, teď zas o to víc žiješ krav maga a jak je to pořekadlo o dvou židlích? Hlavně se nepranýřuj, to je úplně zbytečné a navíc zcela neoprávněné.
eithne: Kratší trasy jsou i na pochodech, kde jsem já chodila dlouhé varianty 
Ale ano, byla bych moc ráda, kdybychom se zase někde potkaly. Chystáte se teď někdy v nejbližší době někam?
Já si zatím nepřipouštím, že by to mohlo být trvalé opuštění stovek, na to se s nimi asi příliš identifikuju. Ale kdo ví. Je fakt, že já mám koníčky periodické, před krav magou mě zase moc bavil beachvolejbal a předtím lezení po komínech... tak se možná zase posouvám někam dál. Ale stovkovat se dá i rekreačně. Uvidíme za rok touhle dobou, to už bude zase všechno jinak
brutally-honest: Musím říct, že zvlášť v kontextu článku o Dubči jsem si říkala "no konečně". Uvědomit si, co pro tebe zrovna teď není nejlepší a co už ti nedělá takovou radost, a udělat s tím něco, je ta největší výhra :- )
eithne: Uvidíme, snad si sama před sebou nebudu připadat jako moc velký máslo a srab, až budu z domova u internetu sledovat svoje kamarády, jak si vesele závodí
jarmik: Jako obvykle - fantastické, díky!
Protože jako obvykle: skvělé (zde podzimní) fotky, drsňácké hlášky (kratší sjezdovka )) ) a psychologicky literární popis.
eithne: Veliké díky! Tentokrát byl článek trochu ošizený co do délky i zpětné revize, protože bych se jinak asi vůbec neodhodalala k jeho napsání, tak jsem moc ráda, že to není až tolik znát.
sargo: Já to mám třeba tak, že v určité chvíli se kapacita zážitků určité činnosti naplní a už jen stěží se může stát něco úžasnějšího, působivějšího, (znovu) nového, či nějaký zásadní pokrok - a v takové chvíli se člověk plynule posune někam dál. Třeba to máš taky tak
Článek jako vždy parádní, sliny se nad ním sbíhaly a po pravdě popis občerstvovaček zastínil hladce i veškerá příkoří cestovatele
eithne: No to je právě to. Já jsem zvyklá na dvouletý cyklus koníčků, ale tohle vydrželo dýl, tak jsem si myslela, že je to nafurt. No. Ale třeba si ještě někdy nějaké stovky nostalgicky dám. (Nebo si třeba někdy půjdu nostalgicky zapinkat na volejbal. Koneckonců na komín si taky jednou za rok nostalgicky zajdu, žejo.)