Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Tréninkový deník: květen 2018
Komentáře k článku: Tréninkový deník: květen 2018
boudicca: Trauma z nákupu bot jsem nezažila nikdy. 
Nedokážu si představit, jak MOC musíš být nasvalená, že běháš s kolem na zádech! To snad ani fyziologicky nejde, ne? 
Mám problém své kolo i jen přizvednout, abych ho vyvezla po schodech ze sklepa. Duši jsem měnila jednou, někdy před 10 lety. Taky bych se na tom zasekla, ale raději ji s sebou na výlety mimo město vozím, že třeba kolem pojede někdo zručnější.
eithne: V Deichmannu to taky zvládám bez psychické újmy, ale tam po mně nikdo nechce, abych uměla aspoň trochu popsat, pro co si jdu nebo na co to budu používat. (Proto si pořád nosím nějaké sandálky, žejo. Přitom jdu hledat kozačky nebo potřebuju plátěnky... ehm )
Kolo mám lehké. Já ho totiž podědila po mámě, která si koupila ještě lepší, a ono už i tohle bylo vážně dobré - a oproti mému starému (taky po ní, ale už fakt letité) je neskutečně lehoučké. Není nad to mít v přízni někoho, kdo si potrpí na kvalitní věci No a duši normálně taky vozím! Co dodat. Ale já bych asi stejně nebyla schopná nikomu z kolemjedoucích cyklistů říct o pomoc, jsem beznadějný případ
boudicca: Já mám sice těžkou potvoru, to je fakt, navíc všechny ty tašky a stojánky taky něco přidají, ale stejně si to nedokážu představit, běhat s kolem na zádech. Jsi drsná!
hroznetajne: Takže bacha, já jsem poslední měsíc strávila na kole, běháním v poli nebo na bruslích, takže jsem teď mým odborně neodborným okem projela všechny ty tvoje vzdálenosti u jednotlivých aktivit a říkám si: "Dobrý, dobrý, pěkný," ale jakmile jsem došla k těm 68 kilometrům a deseti hodinám, tak 
. Jsi prostě borka! 
Jinak holky, před pár dny jsem taky píchla (úplně poprvé ) a neměla jsem s sebou absolutně nic, všimla jsem si toho až doma, dojet se na tom dalo. Naštěstí mám doma vrchního opraváře duší taťku. Kdyby to ale bylo něco většího, musela bych zpátky pěšky, protože jezdím na frajerku bez duše a opravit umím leda spadlý řetěz a trávu v přehazovačce .
A boty teda nemají chybu !
eithne: Nebudu tvrdit, že mě nenapadlo dojet na píchlém kole až domů, ale kdybych pak měla ještě shánět nový plášť a dost možná řešit zkřivený ráfek, protáhla by se mi oprava na několik měsíců (já se znám), takže jsem si to rychle rozmyslela. Když jsem cestou zlehka nadávala, nejvíc zloby se sneslo na to, že ani nevím, jestli bych nějak vážně tomu kolu ublížila, kdybych ho jenom vedla, místo toho abych ho celou dobu nesla Jinak ano, nandat řetěz a vytáhnout trávu z přehazovačky umím taky, to jsi docela dobře vystihla
Děkuju 
sargo: V článku jsem pozitivně zmíněna, takže je zaručeno, že se mi bude líbit.
Ten šťastný pohled, když ji chudáka držíš pod krkem u toho auta...!
Škoda, že jsi se víc nerozepsala o urban combat, zní to naprosto úchvatně, to bych si hodně chtěla zkusit. Ehm, nanečisto.
eithne: O Urban combatu mám napsaný článek, ale s uveřejněním čekám, až nám dají organizátoři na Facebook všechny fotky, abych to měla čím ilustrovat. Zrovna ta střelba jim trvá nejdéle 
Co se "chudáka" Lenky týká... když jsem jí mlátila hlavou o volant, tak to auto troubilo. Takže jsem ji takhle ubezdušila a pustila, že jako střídání... a Lenka úplně rozzářeně zvedla hlavu a povídá "ono to troubí! ještě!"
Jinak právě teď měním tuduši - konečně mi vybylo trochu času. Zatím to překvapivě docela jde, teď ještě vrátit zpátky kolo na kolo... kdo by řekl, že nejtěžší bude nafouknout novou duši, která není nikde usazená? Nejjednodušší se to ukázalo nafukovat pusou
evi: Mám to přesně jako sargo, taky bych chtěla slyšet o urban combatu do všech podrobností - jakože vědět to aspoň teoreticky, jestli se tedy schovávat nebo prchat. Super, že bude článek, to se hrozně těším. Tenhle deníček se mi vůbec hodně líbil, byl takový pestrý, od všeho trochu, od krav maga víc. Píchlá duše, nové botky, plavání, výletování (no jo, tak mě tvůj koment na FB opět popíchl, že jsem sepsala něco o Prčicích), 12 min běh (to teda čumím, že to fakt oficiálně existuje, já myslela, že si to vymysleli u nás na základce, aby nás s tím prudili, protože jsem se pak s tím už nikde nepotkala - a mě to tak hrozně deptalo - kondici jsem prostě neměla ani tehdy, nutno říct, že se nás tam ploužilo kolem stadionu docela dost vždycky...). Super článek!
eithne: Jestli se schovat, nebo prchat, ti tam stejně neporadím. Na takovou situaci bohužel neexistuje univerzální návod - hodně to otřáslo mým světem, že příprava je většina úspěchu, protože tohle je z devadesáti devíti procentech o štěstí, jestli jsi, nebo nejsi vidět. Zorientovat se v situaci skoro nejde a nějak ji řešit taky ne.
Jinak jo, březen byl hodně pestrý, samotnou mě překvapilo, co všechno se do toho měsíce vešlo, sama jsem to vnímala jako mnohem delší dobu
A dvanáctiminutový běh je největší zlo! Upřímně ho nenávidím, a to dokonce tak moc, že se nakonec snad odhodlám a začnu na něj trénovat. Sice to k ničemu nepotřebuju, ale když jsem zjistila, jaká jsem troska... jako - mě tam o kolo doběhli kamarádi! Sice to jsou ultraborci a zdaleka jsem nebyla poslední, ale stejně. V Modřanech máme volně přístupný atletický ovál, tak asi začnu cvičit intervaly. Nenávidím intervaly. A nenávidím ovály. Ale když já bych chtěla být o kousek lepší a ještě lepší, až bych byla nejlepší na celým světě...
Děkuju
evi: To mě fascinuje, ten tvůj přístup - když to nenávidím, tak to jdu natrénovat, abych v tom byla lepší. To já mám naopak, já jsi jdu lehnout a nemyslet na to No jo, mě ale šikovnější spolužáci o kolo dobíhali i na patnáctistovce Jinak nevíš proč zrovna 12 minut? Proč ne 10? Nebo 15?
eithne: Já už dávno zjistila, že kdybych dělala jenom věcí, které mi jdou nebo mě baví, nedělala bych vůbec nic - tak jsem zapojila ctižádost a hned je čím se bavit
Těch dvanáct minut ocituju z nějakého článku na internetu - je to z fyziologického hlediska dostatečná doba na rozvinutí všech kardiovaskulárních, respiračních a katabolických procesů v lidském těle při vykonávané námaze. Takže tak
