sargo: Ještě jednou gratuluji k Ňuníkovi. Je krásný a úchvatný a hrozně ti sluší
eithne: Ňuňík! Dvě ň!
Děkuju, děkuju. Byl stvořen přímo pro mě, oba to víme a máme se moc rádi
epona: Eithné, ty dorty jsou nádherný! Vypadají úžasně a určitě tak budou i chutnat...
A obdivuji, že umíš hrát na piáno. Ať Ti dělá Ňuník jen radost!
eithne: Jé jé, moc děkuju Dorty jsou netradiční, protože nemám ráda piškotové těsto a nemám ráda máslový krém - proto jsem je primárně začala péct, abych si i já někdy pochutnala - ale zdá se, že je okolí kvituje v dobrém
Na piáno hrát "umím" - hrála jsem šest let jako dítě - ale co neumím, se teď snažím odhodlaně dohnat
boudicca: Šrota na Ńuníka žárlit nebude, přeci jen je její jméno mnohem více drsné a cool. Není to žádná růžová nákupní taška, ne?
Nadšení z piana chápu, ačkoliv sama hrát neumím. Jenže Nuvole Bianche musí být naživo mnohem kouzelnější než z Youtube, takže už jen kvůli tomu, ach ach.
Obdivuji tě za ty dorty, s tím množstvím za minulý měsíc už by sis na ně pomalu mohla vyřídit živnostňák.
eithne: Uznávám, tenhle pokus o správné napsání Ňuňíka byl zatím nejblíž A máš samozřejmě pravdu! Oni mají oba úplně jiné povahy - zatímco Šrota je dost svérázná, ale podrží mě ve všech situacích (ano, rozjíždí se i na trojku, když je třeba
), Ňuňík je zatím takový malý ňuňánek, který ale začíná být pěkně zlomyslný - mé infarkty, když ho zapnu, zkontroluju hlasitost, chci začít hrát... a ono nic... ty jsou vždycky kvalitní. (Je to samozřejmě zapojenými sluchátky.)
Teď jsem se začala učit Einaudiho Primaveru, je mnohem jednodušší, tak mi to dělá i větší radost, že tam jsou rychlejší pokroky
Díky
evi: Ježišmarjá - pekařka, opravářka aut, běžkyně schopná dát stovku jako nic, holka, co se nebojí rány na krav maga a teď ještě k tomu hudebnice, já z tebe fakt nemůžu - jak může být někdo takový multitalent? Nespravedlnost jakože Teda ale to, že hraješ na klavír, mi nějak uniklo anebo jsi to tady nikdy neventilovala? Ale nevypadá to piánko špatně, synek onehdy právě takovou Yamahu za 40 tisíc obdivoval v muzikeru, akorát bílá myslím byla, tak jsem mu pořídila flétnu (taky bílou Yamahu, ale za 300,-
), řkouc, že když se naučí noty a vydrží u toho hraní nějaký rok dva, tak se můžem bavit o piánu. Tak uvidíme. Před tvými úspěchy jako vždy smekám a už se moc těším na reportáž z Pražské stovky, protože přečíst si o něčem, čeho jsem alespoň kousek sama zažila, to bude jiný kafe!
eithne: Chtěla jsem nějak ten výčet zhodnotit na stupnici jedna až deset - že jako pekařka za pět bodů, opravářka aut za mínus deset... ale při "běžkyně schopná dát stovku jako nic" jsem spadla smíchy pod stůl, a vzhledem k tomu, jak jsem z té poslední rozlámaná, se zpátky asi jen tak nevyhrabu
O klavíru jsem nikdy nemluvila, hrála jsem jenom jako dítě a pak nebyla příležitost. Uvidíme, jak mi to půjde - zatím mě to pořád moc baví. Adámkovi fandím!
Reportáž z Pražské stovky samozřejmě někdy bude. Každopádně jsem schopná vyspoilovat pointu už předem - není dobré se hlásit na Olafovy stovky, když nemám natrénováno. Opravdu není
Doufám, že ty taky napíšeš něco o svojí trase - aspoň třeba fotky s komentářem na FB Jsem zvědavá, vlastně vůbec nevím, který úsek jste šli.