Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Tréninkový deník: listopad 2019
Komentáře k článku: Tréninkový deník: listopad 2019
helca: Hele, super, ale sem s tim Ekvadorem, jo?
Na zaludech se prokazalo, ze barveni kurou a listim funguje. Plina je cela takova bezova. Jenom nevim, jestli se barva nechytla rovnomerne kvuli flekum, co tam uz predtim byly, nebo sama o sobe.
eithne: Vidíš, teď z ní máš maskovací plínu. Ta se nemusí tak často měnit 
Na příští žaludy do seznamu "s sebou" připisuju cedník s jemným sítem 
sargo: Pěkné, pěkné. Hodny následování mi přišly zejména ty placky - jednou je už prostě musím ochutnat Je vážně zajímavé, jak moc tě ty Krkonoše nakoply. Dobré vědět, hůř opakovat
Jo a hlavně Ekvádor, sem s ním! 
eithne: Opakování Krkonoš se chytá na přelomu září a října 2020
U Ekvádoru ještě čekám na další fotky. Mám sice svoje krajinky a taky už mi Ebříci dodali všechny savce, plazy a hmyzy, ale ještě čekám na ptáky, což je z jejich foťáků naprostá pecka a za to čekání to za to rozhodně stojí 
boudicca: Přidávám se do skupinky nedočkavců na Ekvádor. Už když jsi psala o všech těch očkováních, tak jsem si říkala, že se určitě bude na co těšit, a taky že jo. Ekvádor, panejo!
Hrozně by mě zajímalo, jak chutnají žaludové placky.
eithne: Ekvádor bude - na mou duši, na psí uši! Ale co Srí Lanka, hm hm?
Žaludové placky mně chutnají, ale třeba Helča jim na chuť nepřišla. (Ale stejně je budeme oddaně péct i každý další rok, protože tradice, žejo.) Podle mě mají žaludy ořechovitou chuť i konzistenci - pro představu. Akorát je s tím hroznýho camrání, protože se z toho musí vyvařit ty nejedlé látky, takže se nasekané uvaří ve vodě, ta se slije (třeba přes Helčinu plínu, abychom nepřišly o ty žaludy, když v domácnosti chybí cedník - to jen na vysvětlení prvního komentáře), pak se to znovu vyvaří, slije, a znovu a znovu a znovu, dokud voda po uvaření není čirá. Je to děs, ale já letos chůvovala přítomná miminka, a to je dobré alibi, a navíc byla kuchyň malá, takže za mě dobrý
boudicca: Žila jsem v domnění, že žaludy jedlé nejsou, a ona je to jen otázka pořádného vyvaření. Zajímavý poznatek.
Srí Lanku začnu se svým tempem sepisovat tak v létě. Teď jsem se teprve vrhla na resty z jarního výletu do Skotska. Jo a napsala jsem článek o operací očí, tak kdyby tě to stále zajímalo, jsi zvána k přečtení.
helca: Jeste mame jednu v lednici. Je v ni mouka a nikdo ji tu nesni, takze uz pujde do kose. Segra je tu zapomnela. Ale jako nejvetsi skeptik pecici skupiny muzu rict, ze to zni mnohem lip, nez chutna. Jako peceny kastany..
evi: Asi bych měla vyrazit do Krkonoš, koukám, vzhledem k tomu, že se teď zadýchávám i při chůzi po rovině To je moc hezké číst, jak pěkně vybíháš serpentýny 
Jinak si tak dneska pročítám diskuze k tomu včerejšímu střílení v Ostravě, jak se někteří podivují, že dva příslušníci Vězeňské služby, co taky byli v té čekárně, nijak proti útočníkovi nezasáhli, i když by na něco takového asi měli být trénovaní, tak se tě jako praktikující krav magu zeptám - je vůbec něco takového reálné? V té rychlosti, když někdo prostě zničehožnic vstane a vypálí celý zásobník zblízka do lidí? Dá se vůbec něco dělat, kdyby se člověk v takové situaci ocitl? Jiného než to, že za sebe rychle strčím svoje dítě, jak jeden ten otec udělal? To taky obdivuju, úžasně pohotový a statečný pán, i když jak se teď ta holčina asi musí cítit... Hrůza...
eithne: Nojo, jenže ty teď máš na horší fyzičku fakt dobrý alibi 
S tou střelbou - vůbec se to nedá říct. Hrozně záleží, jak byli daleko od střelce, jak velký ten prostor vlastně byl, ve kterém okamžiku se oni stali terčem střelby (jestli měli aspoň třeba jednu vteřinu na zareagování) a samozřejmě i na tom, jací povahově byli, jak se ten den vyspali, jestli třeba neměli něco na klíně... Těch parametrů je děsně moc, a myslím, že i kdyby se našel někdo, kdo by zareagovat dokázal a střelce na místě zpacifikoval, tak by při dalším takovém incidentu mohl snadno selhat - náhoda a štěstí jsou tu příliš velkými faktory.
Vycvičensot v podobném případě dává šanci lidem, kteří mají velké štěstí v souhře okolností, které hrají pro ně - myslím tím ty faktory výše. Že jsou blízko, ale nejsou první na ráně; že zrovna nemají ruce uvězněné v kabátu, který svlékají; a že se ten den vyspali tak, že jsou odhodlaní se na střelce vrhnout, ačkoliv všechny instinkty radí útěk (který je ale mnohem nebezpečnější).
Což je můj stále dost laickej pohled na věc.
evi: jo jo, tak nějak jsem tušila, že je v diskuzích zase každej hrozně chytrej a že to ve skutečnosti není jen tak.