Recyklujte papír, chraňte lesy!
Článek Maroko: Trek soutěskou a dortíčkovej strom
Komentáře k článku: Maroko: Trek soutěskou a dortíčkovej strom
sargosargo: Ty fotky...! To se neomrzí. Pořád mě fascinuje, že v tak suchém a zeleně prostém prostředí lidi žijou. Jako výletová destinace, krása, ALE...? 
Hořící holub je ve finální verzi samozřejmě nejlepší historka ze všeho
A samozřejmě mě náramně těší, že ti vyšly tak malebné narozky 
Po pořádné noční obloze se mi občas zasteskne, za chvíli budu jak ti amíci, co spatřili hvězdy a začali volat hasiče
eithne: Hořícímu holubovi se občas pochechtávám dodnes, ten utkvěl
Díky moc Bylo to tam nádherné, miluju ty fotky, miluju ty vzpomínky a jsem vážně ráda, že to celý tak pěkně vyšlo 
e.b.r.: Nic se nebojte čtenáři, už jenom tři měsíce a láska, srdíčka a štěstí opět ustoupí tradičnímu potu, krvi a slzám
eithne: Nesouhlasím! S potem, krví a slzami ano, ale tentokrát budou netradiční! S přímým přenosem na blog jsem se přece jen ještě netopila se žraloky kroužícími všude kolem 
atraktivnistrasilka: Potkat někde chodící list nebo klacek, nevím, jestli bych se v první chvíli víc nevyděsila. 
Každopádně děkuji za zmínku a zachycení tvora, podle kterého se virtuálně jmenuji! 
Hořící holub pobavil, ale bylo by mi to vlastně spíš líto, protože mně se holubi líbí a mám je ráda. 
V létě jsem tady na sídlišti pozorovala jeden holubí gang a bylo to super, jednotlivě jsem od sebe některé holuby rozeznávala.
A ještě k těm pejskům - asi rozumím důvodům, proč jich je tam plno, a asi i tomu, proč jsou zablešení a jistě často i jinak nemocní. Nicméně, je v Maroku vzteklina? Nebo se možná zeptám lépe - přenášejí psi v Maroku vzteklinu? Dělala jsem kdysi v mikračce seminárku na vzteklinu a vím, že v některých místech je to docela problém, třeba na Bali - i když ta pravděpodobnost nákazy je v běžných turistických oblastech docela vzácná (ne nicméně nemožná, jako je to prakticky tady v ČR).
Já mám pejsky moc ráda, ale tady bych je zřejmě nehladila, i když by mi to trhalo srdce. Už jen kvůli těm blechám, a bůhvíco ještě všechno mají... S kočkami mám takový love&hate vztah, doma bych to nechtěla a ani se nedá říct, že bych je měla v lásce, ale když se mi venku nějaká číča začne divoce otírat o nohy, tak ji většinou dobrovolně hladím. I když se mi pak na dlaních udělá pár alergických puchýřků. Takže Lukáše lehce chápu.
eithne: Mě to tam překvapilo, protože jsem doteď vídala strašilky jenom v džungli. Každopopádně moje reakce byla: "Jé, Lukáši, pojď sem, tady je strašilka!" a v myšlenkách bez přerušení: ... a jo, Strašilka!
Kdyby holub hořel, tak by mi ho samozřejmě taky bylo líto. Sice je nesnáším, ale pořád je to živé zvíře, a v cizím utrpení si nelibuju. Ale takhle, s těmi možnostmi, co všechno se mohlo dít, mi to přijde hrozně komický. Pompeje lehly popelem kvůli sopce, Tafraout kvůli hořícímu holubovi!
Kočky mám instantně ráda, i když bych žádnou nechtěla domů. Ale toulavé hladím ráda. Cizí psy nehladím, protože se to bez dovolení prostě nedělá. Tady jsem ale nesahala na žádná zvířata právě kvůli těm blechám. Ještě jsem se odnikud nepřivezla žádné parazity a ráda bych při tom zůstala Ale to štěně na fotce bylo taaak ťuťu. A chtělo se mazlit a bezdotykově ho odehnat nebylo snadný. Pak si lehlo tři metry od nás a smálo se na nás, dokud jsme neodešli. Ach jo.
Psi mají vzteklinu třeba v Brazílii (spolu s opicemi a netopýry), kde jsem byla loni. A v Mongolsku, kde jsem byla letos, mají hlodavci mor, a přitom tam byly pišťuchy taky úplně k poňuňání. Holt - nehladit neznámá zvířata
atraktivnistrasilka: Jj, ta představa s holubem je rozhodně vtipná, to souhlasím.
Víš, že strašilku jsem nikdy žádnou naživo neviděla? 
Já ostuda ostudatá, měla bych to nějak napravit.
Teď jsem si vygooglila, jak přesně vypadá pišťucha. Áááá, já bych tak plakala, že se to nedá pohladit. Takovej plyšáček. Já teda taky málo kdy sahám na cizí zvířata (ty kočky jsou výjimka - ačkoli zrovna u těch koček si myslím, i když je ráda potkávám, že by po venku úplně courat neměly, nebo dřív či později skončí někde rozjeté, jako dneska ráno náš lokální Mikeš, jestli ho znáš, býval na náměstí u úřadu/polikliniky), takže jsem na tyto útrapy za celý život už zvyklá, ale taky někdy něco vidím a zlobím se na celý svět, že nemůžu mazlit.
eithne: Tenhle komentář mě zasáhl - zachytila jsem, že byl sražený nějaký kocour, který vypadal jako Mikeš, ale toulal se tu tak dlouho, že jsem nevěřila, že by to byl opravdu on. Až pak jsem si otevřela jeho skupinu a zjistila, že to je pravda 
zlomenymec: Ty fotky 
To je úplně jiné prostředí, než na jaké jsem zvyklý... :O A lidé zvoucí tě k sobě na čaj a kus řeči, to je prostě z úplně jiného způsobu života
Německý turista byl očividně velmi namotivovaný cyklista
Všechno nejlepší (dodatečně!) 
Jako... toho výlezu po skále bez jištění bych se asi bál Aspoň že dolů jste to už obešli
Už ses dozvěděla odpovědi na své zvídavé otázky ohledně geologie? :O
Hady ani štíry jsme neviděli žádné... nebylo to spíš dobře? Jakože... ve spacáku, v botě a tak?
Ad hořící holub: https://www.youtube.com/watch?v=mAnjIj5pBk4 Ale nevím, nevím, podle mě holubi moc hořlaví nejsou
eithne: Marsovská civilizace Kultura a přístup k životu tam je jiný. Líbilo se mi to.
Dííík Jsem stará, ale nepřipouštím si to
Po té skále to nebylo nic hrozného. Měla jsem vymyšlenou celou cestu, že se bude čeho držet. Lukáš šel kousek vedle a měl to ještě míň strmé. Já prostě ráda lezu... no, po čemkoliv, hlavně že nahoru
Geologické otázky mě stále pálí. Ale ještě jsem se nedostala k tomu, abych to nějak aktivně zjišťovala.
Já mám hady ráda a chci je na cestách vídat. Letos se mi v tomhle nedařilo - byla jsem v tolika zemích a viděla jsem jenom zmiji v Rakousku
Já si myslim, že s pomocí plamenometu hoří všechno. I holubi. A náš vařič na plný výkon trochu jako plamenomet vypadal
Díky za jako vždy skvělý komentář
zlomenymec: Ad skála: Já takhle na Kanárských ostrovech lezl na trochu strmější kopec, abych se rozhlédl po okolí... nahoru to šlo v pohodě. Dolů... dolů už ne A to to fakt byl jenom takový strmější kopeček. Tohle, na co jste lezli vy, vypadá mnohem hůř
A štíry taky? Já mám hady taky rád, mám doma krajtu
Ad plamenomet: https://media1.tenor.com/m/cH9gfgKqp-cAAAAC/umm-wait.gif
eithne: Dolů to je vždycky problém. A ještě, když se skála drolí nebo je posypaná kameny, fuj! Ale to už jsem Lukáše poslušně následovala okolo
Štíři jsou zajímaví! Potkávám jich tam málo, že se jich moc nebojím. Tady jsem párkrát zkoušela převalovat kameny, ale nenašla jsem jediného. Ale samozřejmě hadi jsou láska. Už od dětství jsem domů hada chtěla, ale s mým životním stylem bych musela příliš často shánět někoho, kdo by se o něj staral během mých cest. Tak třeba v důchodu
zlomenymec: Štíry mám taky rád, ale v Zoo, když na ně koukám přes sklo Ve volné přírodě bych se jich asi bál - hlavně teda v botě a ve spacáku. Pamatuju si dodneška z Kačera Donalda, jak je důležité na ně dávat při kempování pozor
Ad hadi: Tam by byl probm asi v čisté vodě a v teple. I když zářivka by se dala vyřešit nějakým automatickým spínačem. S výměnou vody už by to bylo horší :/
eithne: Já na cesty jezdím i na tři týdny, a nevím, kdo by byl ochotný přijet obětovat myš. Mně to přijde zajímavé, ale lidi jsou na tohle hrozně útlocitní
A štíři v botách? Boty se prostě kontrolují. Vždycky. I v Česku. Nevím nevím, jestli mi přijde horší bránící se štír než rozšlápnutý slimák. Ble. Ale to bude tím, že jsem nikdy nesledovala Kačeří příběhy a že to nejzápadnější, co jsem jako dítě viděla, byli Šmoulové
zlomenymec: Tak čím starší had, tím méně jí, já tu naši krmím jednou za 3 - 4 týdny (potkany) a je v pohodě Ale menší had by jedl častěji, to zas jo.
Ale to není z Kačeřích příběhů, ale z Kačera Donalda! Toho komiksu! Tam byly občas užitečné rady a tipy a triky
zlomenymec: Jasne ze existoval komiks! Vychazel od roku tusim 1992 mam svoje dily naskenovane v pdf, muzu je kdyztak ooslat, aby ses mohla podivat