Na konci března někdo na Facebook nasdílel článek o prvním společném výběhu Běžecké školy Prahy 4. Zaujalo mě to, a protože mě běhat samotnou už moc nebaví, vedla jsem to v patrnosti, že až budu mít nějaký čtvrtek volno, že to zkusím. Účast tam bývala velká, většinou kolem padesáti až šedesáti lidí, jednou dokonce sto... anonymní davy moc ráda nemám, ale společnost je společnost. A dneska jsem měla čas.

A taky první maraton. Ono vlastně první závod. Ale zas ne poslední závod. Hm. Taky jeden z nejhorších zážitků poslední doby. A nejsilnějších, což se většinou považuje za klad? Uá, to to bylo hrozný! A silný! A vůbec!