Pět dní na Moravě s noži a s lidmi, kteří vám říkají, jak se mají používat? Tomu se přece nedá odolat. Šest až osm hodin denně bodání, sekání, řezání a vykrývání se stejně nadšenými lidmi a taky spousta dobrého jídla a dlouhé a veselé noci.

(Mám sice natočeno už asi 1300 km, ale já to dřív nestihla.)

Sportování potřiačtyřicáté.

Sportování podvaačtyřicáté.

A mým nejoblíbenějším závodem se stává Rakovnická šedesátka! Já to nechápu. Startovné je koruna a přitom je to tak dokonalé. Nádherná trasa (první polovina je úplně bezkonkurenční), skvělé občerstvovačky, tričko v ceně startovného a hlavně ta atmosféra! Vážně. Tohle je tak báječná akce.

Sportování pojednačtyřicáté.

Kolik let už mě na ni Slavo zval? Tak jsem konečně přijela, poprvé. A protože jsem byla hrozně, hrozně unavená, udělala jsem si hezký výlet. 112 km v dešti a mrazu, po spoustě asfaltu a hezkých kopcích, se spoustou dobrého jídla na občerstvovačkách a piva na startu a v cíli, v dobré společnosti a v dobré náladě.

Prodloužené velikonoční svátky strávené s Ladou a Pepou na Šumavě. Putování s kytarou, s plachtou a s dobrou náladou počasí navzdory.

Jak to celé bylo, aneb hodně tmy a sněhu.