Sportování počtyřiatřicáté. První krav maga zkoušky. Dvakrát týdně letní tréninky, oba s jiným instruktorem; a chodí nás tam spousta a je to prima. Kupování jedněch papučí ve vietnamském velkoobchodu. Krav maga summer camp zaměřený na nože - ach! Na Smíchoffu otevřeli nový veliký boulder. O zákazech vjezdu a rebelovi Šrotě. Bloudění v lesích za barákem. Jak zvoní zuby. Střílení z luku. Gilotina. Krupobití v autě s otevřeným okénkem. Další pre-kolaudace v bytě bez dveří a lustrů a skříní. Ale taky nová skříň v ložnici jako celodenní program! Hinduistické kliky jako můj nově nejnenáviděnější posilovací cvik. Výlet do Posázaví s nekonečným koupáním. První letní krav maga hospoda.
sobota 1. 7. 2017: zkoušky krav maga - level P1
ZŠ Chelčického, 9:00-12:00, zkoušející Tamir Gilad
Tak teda jo, ode dneška jsem oficiálně P1. Na tenhle stupeň nás bylo něco přes osmdesát, cvičila jsem s Lenkou, z naší třídy tam byl ještě Ivo (a David na P2) a jako přihlížející trenér Honza. Byli jsme rozděleni do řad a na každé dohlížel jeden trenér, my měli Davida Kudrnu, kterého jsem neznala, ale který byl sympatický. Párkrát mě upozornil, že něco dělám špatně, ale to všechny (teda kromě Lenky, ale Lenka je bůh, to se nepočítá), takže v pořádku. No a tělocvičnou se procházel Tamir Gilad (stupeň E5) s Přemou, který mu tlumočil. Tamir celé zkoušky vedl, určoval, co se bude dělat, a komentoval, co hodně lidí dělá špatně a proč to máme dělat jinak. U nás se zastavil dvakrát, poprvé chtěl, abych Lence jinak držela odrážeč na kladiva (přitom se mě zeptal, jak se jmenuju, tyjo, už si dělám známé v Izraeli, ho ho), a podruhé abych ho měla výš při side-kicích, aby mi Lenka neukopla hlavu. Hodně jsme se soustředili na začátku na izolované údery, které mi nejdou, protože je pro mě matoucí, když nejsou v kontextu (nešly mi ani tehdy v říjnu, když jsme je dělali, a teď je to po sedmiměsíční pauze), a kravatu ze strany, škrcení a škrcení na zemi ze strany jsme projeli hodně letmo. Což je škoda, to děláme na trénincích furt. No. Celé to trvalo asi dvě hodiny. Všichni dohlížející instruktoři pak měli krátký brífing, pak si nás zavolali zpátky, z naší skupinky jsme prošli všichni (já myslím, že obecně prošli všichni), a pak si stoupli do řady a vyvolávali jména a rozdávali certifikáty a na chodbě jsme pak dostali pasy a prostě už jsem oficiálně P1, muhehe.
Ivo musel jet hned na Slovensko, ale s Lenkou jsme šly na pivo a pak se připojil Sehy a David a pak jsme se vrátili do tělocvičny a oni pak pokračovali po hospodách dál až do půlnoci, já se odpojila už v sedm večer. Zapili jsme to důsledně. Mám velkou radost a už se moc těším na summer camp.
Zleva trenér Honza, Lenka, já, Ivo a Tamir. Máme to!
pondělí 3. 7. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček
První letní trénink. Nejvíc jsem u vytržení z toho, že začíná v půl sedmé a končí v osm a navíc včas, což je dost rozdíl od předchozích tréninků do deseti plus téměř pravidelných dvacet minut navíc. Navíc nás tam bylo lehce přes dvacet, což je taky příjemná změna. Je to úroveň, kterou jsem odchodila v minulém semestru, a lidí, kteří už za sebou mají místo jednoho semestru dva, tam je polovina - myslím, že nebude na škodu si všechno zopakovat s jiným trenérem. Začali jsme údery a tři sta šedesátkou s nožem a nejvíc se věnovali hrozbám nožem. (Mám na rukou zase spoustu modřin.) Na konci měl jeden ve dvojici zavřené oči a druhý ho probouzel buď hrozbou, nebo tři sta šedesátkou; a pak jeden jel minutu naplno do lapy a pak zavřel oči a ti druzí s noži pak procházeli tělocvičnu a útočili na libovolné oběti. Na závěr silovka - angličáky, pomalé kliky, výbušné dřepy, výdrž v polodřepu, výdrž břicha a bušení do břicha. Protažení individuální. Tyhle tréninky mě asi budou bavit.
středa až neděle 5. - 9. 7. 2017: krav maga knife extreme survival camp Bělecký Mlýn
Michal Otipka, Filip Timbaris, Tomáš Zitta, Filip Slunský a další
Nejvíc nejbožejší kemp, povídání ZDE. Miluju nože, a tady jsme se řezali a bodali a sekali šest až hodin denně od čtvrtka do neděle!
1. trénink - čtvrtek dopoledne: více útočníků, použití nože, útoky nožem (Michal Otipka)
Běhání přes salát (tedy přes střed) - nenávidím to - a pak se štípáním do břicha. Facky ve dvojicích postupně se šlapáním na nohy, kopáním mezi nohy, pěstmi na břicho a pokusy toho druhého zvednout. Zombie hra ve čtveřicích - nejdřív s odstrkáváním, pak s údery a kopy. To samé ve dvojicích. Na závěr totéž s noži.
2. trénink - čtvrtek odpoledne: hrozby nožem (Tomáš Zitta)
Kop jako prevence, když nůž vidím z dálky. Hrozba z krátké distance - odrazit ruku s nožem, kopnout, utéct. Hrozba na dotek zepředu - do kontroly, údery volnou rukou, zalomit nahoru k hrudi a odstrčit. Hrozba na krku z živé a mrtvé strany. Mrtvá strana (kde zavírám) je snazší, protože tam nemá útočník takovou sílu, když mu ruku sundám a zamknu svojí propnutou - druhou rukou můžu dělat kladiva a pak mu klasicky přitisknu ruku na hrudník, odstrčím a uteču. Na živé straně stihnu jenom jeden úder a pak musím ruku s nožem zamknout oběma rukama, pak už můžu jen kopnout do rozkroku a konec je stejný. Hrozba na dotek zezadu, musím se otočit. Pak kavalír, hrozně cool odzbrojovací technika - ruku s nožem mu držím pod zápěstím, druhou rukou ho navolním úderem dlaní do hřbetu ruky, pak mu chytím pěst, dám svůj loket nahoru a tlačím ho dolů - skončí na kolenou a snadno mu pak nůž vypáčím. (Tyjo to nejde popsat, je to třeba tady ta technika od 3:10.) Všechny techniky v různých dvojicích s probouzením. Stres dril ve trojicích, kdy obránce mlátí do lapy a zákeřňák s nožem mu občas pohrozí. Nakonec kardio - běhání mezi člověkem a lapou a u člověka se samozřejmě ubránit hrozbě. Angličáky přerušované hrozbami.
(zdroj)
3. trénink - pátek dopoledne: situace rukojmí, obrana 3. osoby, situace na zemi (Filip Timbaris)
Obrana třetí osoby jsou hrozby nožem na někoho jiného. Nejprve jsme natrénovali odvádění 3. osoby (VIP) v šoku - obrátit ho úderem do ramene, chytit ho za krk a loket a běžet s ním a mírou tlaku na krk (předklonem) regulovat rychlost běhu). Hrozba na dálku, když mě útočník nevidí - sundám ho take-downem, což je docela psina, aspoň pokud zrovna vy neletíte hlavou napřed k zemi a bez vlády nad vlastníma nohama. Hrozby z různých stran, klíčové je uvědomit si, že se nůž odklání na tu stranu, kde přitom nikoho nepodřeže. Obránce obvykle chytí útočníkovu ruku s nožem, postaví se mezi sebe a VIP, kop do rozkroku, ruku s nožem mu přitisknout na hrudník, odstrčit a odvést VIP. Když jsem útočníkovi za zády, jednou rukou mu chytnu ruku s nožem a druhou rukou ho obracím k sobě za obličej a nos. Když jsem za VIP, jednou rukou ho odkloním za rameno a hned si stoupám před něj. Když hrozí útočník VIP nožem ze strany, na které stojím z boku, dělám Skippyho. Když útočník má nůž na krku VIP a já jsem před nimi, tak dávám úder do hlavy útočníka, pokud ji má vystrčenou, a pokud ji nemá vystrčenou, strčím ho hlavy VIP tak, aby dal útočníkovi hlavičku. (Au. Vyzkoušeno. Funguje.) Hrozba nožem, když se s VIP držím za ruku, tak jak ho dostat za sebe - použít spojené ruce jako páku. Hrozby nožem na náš krk. Když mi ji drží pod krkem a je za mnou, tak mu ruku seberu na dvou místech, podtočím se, kopnu mezi nohy a ještě ho tou jeho rukou s nožem pobodám do podpaží. Hrozba na krk ze strany - sebrat za paži a strhnout, zvednout druhou ruku, čímž ho zablokuju, aby se tam nedostal zpátky, podtočit, pobodat. Nůž opřený špičkou nad klíční kostí - nenápadně si přiblížit opačnou ruku, sebrat a zvednout ruku, nakopat. Nůž pod bradou - obětovat prsty a sebrat za čepel.
4. trénink - pátek odpoledne: předměty typu nůž, práce s nožem, nůž vs multiple (Filip Timbaris)
Boj na zemi. Nejprve bodání, to je klasické 1,5 rytmu + mostování. Hrozba na krku z živé i mrtvé strany a taky špička nože pod bradou, to se musí zaháknout ruka s nožem a vymostovat. 360 na zemi. Pak už na nohou obrana nožem proti lidem bez nože (proti úderům i kopům). Krátké entrée do toho, kam bodat a řezat, aby to mělo účinek a abychom tím protivníka zabili / nezabili, 5 hlavních tepen, nůž zabodnout a pokračovat po kosti, aby se odřezal sval a tím znepoužitelnil, rozřezávat svaly na zadku, které jsou skládané a špatně se hojí, bodat do jater a do ledvin, rozříznout ucho, rozříznout čelo, aby protivník přes krev neviděl, přetínat šlachy nad zápěstím nebo loktem, aby nemohl dál používat ruku, nebo na kotníku nebo pod čéškou, aby za námi nemohl běžet. Nakonec multiple útočník, tedy zombie hra s nožem na obranu.
5. trénink - pátek v noci: světlo jako obrana a zbraň (Přemek Marek)
Temný les a výkonné baterky a asi už nikdy neuvidím. 360 potmě, pak s oslňováním. Prevence světlem - oslnit a utéct. Obrana se světlem - jednou rukou oslňuju (světlo mít mimo tělo, protože na něj bude protivník útočit), druhou mlátím. Stres dril, kdy půlka stála potmě a druhá oslňovala světlem a přitom dělala kruhové útoky nožem. Světlo je mocná zbraň.
(zdroj)
6. trénink - sobota dopoledne: obrany proti noži, přímá bodnutí, slash (Michal Otipka)
Běhání přes salát a štípání do břicha, uá! Obrana proti přímým bodnutím je jak proti přímkám, ale vždycky s kontrolou a tu útočníkovu ruku s nožem mu musím přitisknout na břicho, aby ji už nevytrhl, plus já tu svoji ruku, kterou ho tak držím, musím mít propnutou. Bodnutí na solar se vykrývají předloktím+zrcátkem, sjet k zápěstí, háček, céčko, kop. Sekání na hlavu - záklon ala Matrix a útěk. Sekání na trup - úskok tělem a při seku zpátky nastavit předloktí (jedno shora a jedno zdola, tím pokryju celý svůj trup), tím zdola zase přejdu do kontroly, druhou rukou kladiva. Obrana proti hákům s nožem - jako obrana proti háku, ale rukou, kterou jsem to vykrývala, přejdu do kontroly a druhou sázím přímky a kladiva.
7. trénink - sobota odpoledne: obrany proti noži 360 (Filip Slánský)
Rozcvička s mnohým běháním a klikováním. Klasická 360 s mnohým opravováním. Použití běžného předmětu jako štítu. Obrana 360 ze strany a zezadu s funny stepem. Kavalír s policejním zakleknutím. Ve dvojicích simulace reálného útoku - jeden bez rozmyslu bodá, druhý se snaží ubránit a vzít ho do kontroly - krásná demonstrace toho, že to nikdo z nás nezvládne. I tak jsme pak kontrolu u 360 dlouho cvičili. Zvrchu zablokovat, háček, céčko, ruku nahoru jako volant, druhou za krk, koleno do obličeje. Zdola protočení + obemknutí ze zablokování, chytit nad loktem, což už je páka, mít svůj loket u těla, koleno do obličeje. Závěrečný dril ve trojicicíh - jeden buší do lapy, druhý ho napadá nožem a do toho volal Filip povely jako angličáky, kliky, sedlehy a hlavně kolotoč, po kterém já se ani neudržím na nohou, natož abych někam chodila nebo se bránila.
(zdroj)
8. trénink - neděle dopoledne: nůž proti noži, multiple s nožem (Filip Timbaris)
Celou dobu nůž proti noži. Levá proti levé s převzetím do kontroly a bodáním do klíčových míst. Obrany 360 s nožem, ty mi nejdou. Scoobing, kdy se útočníkova ruka s nožem zahákne mým averzně drženým nožem při protiúderu a úkroku stranou. Sliding. Obrana aka sliding ze strany s funny stepem z živé i mrtvé strany při bodání na břicho a na hlavu. Obrana proti bodnutí z levé, kdy se s nožem slajduje po útočníkově ruce + úhyb tělem + přechycení do druhé ruky + pořezání.
9. trénink - neděle odpoledne: závěrečný trénink (Michal a Timbi - etapovka)
Sparing se Sehym, zombie hra se třemi zombíky, hrozba nožem, kruhový útok nožem, použití nože proti dvěma s lapami a jednomu s rukavicemi, multiple bez nože.
(zdroj)
pondělí 10. 7. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček
Naprosto boží. Překvapilo mě, jak moc byly znát ty čtyři dny tréninků na Moravě - když měli dva ve trojici lapy a třetího si přebírali, všechny přechody a útoky a kopy mi navazovaly a bylo to plynulé a vymyšlené a dobře provedené. Dozadu jsem se dokonce dostávala backkickem, ten jsem dobrovolně použila poprvé! Zopakovali jsme veškerá škrcení a potěšilo mě, že mě Petr opravil, že u škrcení zezadu nemám bouchat do rozkroku kladivem, ale mističkou, protože je to větší plocha, to jsem netušila, ačkoliv Lenka to tak dělala pokaždé, ale tohle nejde odkoukat. Pak taky říkal, že obrana proti škrcení zepředu ala natahování luku (kterou nemám vůbec ráda, zkoušela jsem ji tu jenom proto, že to bylo moc dlouhé) se používá spíš ve chvílích, kdy stojím v bojovém postoji, ne v semipasivu, což docela dává smysl, ačkoliv mám pocit, že Honza nám říkal, že se vychází ze semipasivu a odkračuje se pryč. Zopakovali jsme taky kravaty ze strany a přes průdušnici a krkavici, u těch jsme se měli tahat dozadu, pokud jsme to znali, což celém procvičování docela dodalo jiskru. Procvičení všech kopů. Techniky jsme zakončili škrcením ze strany na zemi. Pak dril v těch trojicích, o kterém jsem psala zpočátku, a ve dvojicích ještě jeden, když jeden začínal na zemi, půl minuty odkopával druhého s lapou, pak se musel postavit, třicet sekund útočit a pak ten s lapou upadl a ten druhý ho tam dalších třicet sekund mlátil. To bylo dobré, dokonce jsem se postavila ofenzivním vstáváním, aha! Nakonec posilování, při kterém zdechli i ti, kteří nezdechli do té doby, protože byla asi miliarda stupňů - kliky, dřepy s frontkicky, takové divné sedlehy. Tyjo. Odcházeli jsme všichni, jak kdybychom právě vylezli z rybníka, ale bylo to hrozně super! Jo a dneska jsem to spočítala, je nás tam 22.
středa 12. 7. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Honza Kobliha
Já se směju. Nevím, jestli to bylo tím, že jsme byli začátečníci, nebo už se Honzovi večer prostě nechtělo, že byly dosavadní rozcvičky tak na pohodu, ale dneska jsme všichni málem zdechli už při ní. Prvních deset minut cvičit při běhání a prokládané posilováním, skákáním a jiným kardiem. (Taky mě Honza hodně pobavil: "Stínový boxování, to musíte všichni znát." Jako jo, já i Lenka to známe, ale jen díky kempům, s Honzou jsme to nedělali ani jednou, hehe.) Pak jsme rychle projeli kravaty přes průdušnici a krkavici. Pak přímky na střed těla a na hlavu. Pak kopy. A pak to spojili do sparingů. Ehm. Bylo to sice jenom posledních asi pět minut, ale po třiceti sekundách Honza měnil dvojice. Všechny holky se držely u sebe, abychom cvičily spolu, protože většina z nás je opravdu P2, zatímco si myslím, že většina kluků tam je P3, ale i tak jsem si přišla marná. Co jako zmůžu? Takže jsem držela ruce pěkně před hlavou a trupem, bradu dole, občas se mi povedlo vykrýt nějakou přímku (narozdíl od kopu, tam jsem úplně bez šance) a skoro pokaždé jsem dostala protiúder, když jsem se sama pokusila o útok. Ale zase se musí chlapům nechat, že jak viděli holku, byli neskutečně hodní - až mě to možná trochu mrzelo. Jako. Já chci odcházet ze sparingů v slzách! Kde jsou nepříjemné rány do obličeje a pod žebra a všechny ty kopy do rozkroku? (Hlavně se to takhle nikdy nenaučím, a já to chci umět! Vždyť to je úplné gró!) Tyjo. Dneska docela dřina, ale prima.
Historka ze čtvrtka. Markéta měla svátek, což jsme zjistili až v práci, a tak jsme se s Maruškou dohodly, že až pojedeme do sousedního areálu na oběd k naší vietnamské paní, oběhneme tam pár krámků a koupíme jí nějaké správně trhlé papuče jako náhradu za ty, které jí pes sežral o den dříve. No. Prošly jsme to tam snad celé, než nám někdo prozradil, že obuv seženeme ne tady, ale v našem areálu. Takže jsme se cestou z oběda nechaly vysadit za vrátnicí a začaly obcházet zdejší velkoobchody. A samozřejmě jsme narazily na nevyhnutelné, že se tu zboží prodává jenom po kartonech. Paní v prvním obchodě byla neoblomná, v druhém ani neměli nic takového, co by se nám líbilo, ale ve třetím nám jedny padly natolik do očí, že to Maruška prostě ukecala. Taky si za to pán řekl o stovku, zatímco po kartonech se prodávaly za 45 Kč. Jako. Ale ta radost! :)
To jsou ony, v práci dělají parádu! Fotka převzata z Markéty instagramu ZDE
čtvrtek 13. 7. 2017: stěna
Smíchoff s Mončou
Já se musím smát. Monča nelezla už dlouho, takže v úvodní 4- sedala asi šestkrát a pak ji nedolezla. Ona mě přesvědčovala, že chce jít na trojku, ale já jí to nevěřila. Ale samozřejmě se s každou cestou rozlézala víc a víc, byť pak už lezla na druhém. Já se rozlézala na nějaké 5 a pak si na druhém v linii zkusila 7-, kterou jsem zabalila v polovině, protože jsem po krav maga kempu pořád ještě silově nezregenrovala a tohle bylo až příliš na stisk a na sílu v pažích. Po další cestě jsme to zabalily na stěně a vyrazily vyzkoušet nově otevřený přilehlý boulder. Nejlehčí byly černé cesty, zkoušela jsem i růžové, ale ty se mi nedařily dolézt. Každopádně jsme obě zápasily s tím, že se bojíme výšek - Móňa se bojí výšek obecně, já se bojím jenom padání a skákání. Takže pár cest jsem sice dolezla až nahoru, ale než bych skákala ze tří metrů, hezky jsem si dolů zase dolezla, a samozřejmě u několik cest mě to zastavilo před koncem, protože jsem tam nejištěná nebyla ochotná udělat nějaký odvážnější krok (pokaždé chyt od konce). Tyjo. Boulderování není špatné, ačkoliv na klasické lezení to nemá.
Ale ještě historka z cesty na stěnu. Když se jede z Barrandovského mostu, nedá se z Dobříšské odbočit ke stěně, a tak jezdím na Radlickou a otáčím to na první možné odbočce mezi baráky. Což je odbočení doleva přes protisměr, a tak jsem zase vyhodila blinkr, okamžitě mě pustilo auto... a když jsem tam byla najetá, koukám, že dočasný zákaz vjezdu. No ale přece nebudu na Radlické couvat zpátky, takže jsem tam zajela, že hned zase vyjedu. Jenže ty zákazy tam byly kvůli výkopům všude, takže jsem projela čtyři a ještě objela jeden výkop uprostřed křižovatky a jednu značku umístěnou v prostřed silnice, než jsem se dostala do nezakázané arey. Uf. Jako. Pořád mě nenapadá, jak bych to byla měla vyřešit líp.
neděle 16.7. 2017: běh
26 °C, pod mrakem, dusno
Pořád jsem unavená, ale po odpoledním šlofíčku se to ve mně zlomilo a konečně jsem zase vyrazila běhat. Modřanská rokle je daleko a Kamýk mám oběhaný, a tak jsem vyrazila objevovat les, podél něhož jezdím autem do práce. Chtěla jsem jím proběhnout až do Bráníka a vrátit se přes Hodkovičky, ale bez telefonu s mapou jsem odbočila moc brzy. Pak jsem se dlouho nemohla z toho lesa dostat do civilizace, protože je celá Novodvorská oplocená - co čekají, že na ně v noci budou z lesa útočit tygři? - ale celkově mě překvapilo, že to není zarostlý špinavý les, ale docela světlý, prostorný, kopcovatý, zelený prostor. Příště musím zkusit proběhnout ještě níž. Vzdálenost 6,41 km, čas 49 min 32 sec, tempo 7:44 min/km, nastoupáno 180 metrů, New Balance WT490SG2.
Já chtěla ještě dál na západ
pondělí 17. 7. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček
Milé děti, noste chrániče na zuby! Dlouho jsem o tom nebyla přesvědčená, protože jsem je za ten skoro rok ani jednou nepotřebovala (ačkoliv kdyby ten nůž na kempu nebyl gumový, ale kovový, s jakými jsme cvičili o den dříve, mluvila bych jinak, tam mi břinknul o zuby pěkně), ale po dnešku obracím. Při škrcení na zemi mi Lenka nejenže pravidelně přiklekávala a tím rozvazovala tkaničky, ale jednou mi dala takovou kolenem do pravé horní jedničky, že jsem musela sundat chránič a zkontrolovat, jestli se nekýve. (Naštěstí ne, uf.) Přitom v tom vlastně ani nebyla síla, jenom hlava+koleno ve stejnou chvíli na stejném místě... vůbec nechápu, jak to v MMA chlapi řeší, o zuby bych přišla hodně nerada. No. Dneska byla rozcvička docela odpočinková, běhání v kruhu s protahováním, pak samostatné protahování a lehké posilování do začátku. Zopakovali jsme boj na zemi, takže škrcení ze strany (s přiklekáváním je to pěkně debilní a moc mi to nejde a zleva mi to už tuplem nejde, navíc jsme byli zpocení a hrozně jsme se smekali) a škrcení ve vítězce, které mi jde v prvních patnácti případech a pak už ty mosty neudělám. Měli jsme na to dril - polovina ležela se zavřenýma očima, druhá polovina je náhodně brala do těchto dvou škrcení. Bylo vtipné, když mě ve vítězce zaklekla padesátikilová Terka, jak snadno odletěla, a pak se na mě navalil cca devadesátikilový chlap, a to už byl větší problém. Petr říkal, že kdo techniky zná, má to dělat procítěnějc, hlavně to škrcení. Tak jsme to s Lenkou začaly brát vážně, vážně se škrtily a přiklekávaly skoro plnou vahou (což je mimochodem fakt odporný pocit), o to těžší to provedení bylo, ale při tom drilu ostatní docela koukali, když jsem začala... ne škrtit, jen kolem toho krku opravdu pevně držet. Jo a Anča to taky bere vážně, ta mi bodla prsty do krku tak, že nemusela už dělat nic jiného, odletěla jsem dobrovolně. A trochu se dusila. Pak obrana proti přímkám, obrana 360 ° s noži a pak to všechno spojené v zombie hře - ve čtveřici jeden bije do lapy, další zombík na něj útočí přímkami a poslední zombík kruhově nožem a na povel obránce upadl na zem a někdo ho začal škrtit. Musím se pochválit, hezky mi jde to obtékání, abych nebyla k nikomu zády a hlavně aby si zombíci vzájemně překáželi. Ještě jsme taky ve dvojicích dělali zajímavý dril, že jeden ležel na zemi, měl na sobě lapu, druhý ho mlátil do lapy ze zakleknutí střídavě z obou stran, a když chtěl, odhodil lapu a začal ho škrtit. No. Na závěr posilování - dvacet brazilských kliků, kolena k loktům, v kliku si sahat na ramena, výpady, výdrž v dřepu. Individuální protáhnutí. Tyjo. Uteklo to hrozně rychle, bylo to super.
úterý 18. 7. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Venkovních třicet stupňů nabývá pod smíchoffským stropem nebývalých hodnot. Rozlezli jsme se na 5 a pak zkoušeli dvě 6, obě byly záludné a v obou jsem sedala, a čím déle jsem vymýšlela další kroky, tím víc mi bylo vedro a potila jsem se, a zatímco na ruce si člověk dá mágo a leze dál, nohy v botách se vyřešit nedají. Uf uf. Po třech cestách jsme přešli na boulder, kde jsme oba jako nic vylezli jednu cestu černou (nejlehčí), jednu růžovou (2. nejlehčí) a ani nenastoupili do prasátkové (3. nejlehčí). Zkoušeli jsme pak ještě jednu růžovou, ale oba jsme nezvládli nalezení - dopomohli jsme si jiným držením začátečních chytů - ani dolezení k poslednímu chytu, protože to bylo vzdušné a vysoko a vůbec. Ale já tam odtud skočila na žíněnku! To přebíjí všechno. Nenávidím skákání a padání. Ale přece to nepřiznám nahlas.
Po lezení vždycky chodíme na pivo. Nebo na víno, protože nám ho v práci pořád rozdávají a já už vůbec nevím, co s ním dělat. Tentokrát jsme ale šli střílet z luku. (A pak na víno. Neasi.) Pepa si ho koupil na dětský tábor, a ačkoliv to vypadalo jako hračka, střílel dobře. Chvíli mi trvalo vychytat techniku, ale pak už většina šípů šla do stromů. Maximální dostřel to má prý kolem 200 metrů, my stříleli asi na 15 metrů. Šípy mají báječné kovové hroty, takže to vypadá hrozně profi, když jsou v tom stromě zabodané. Tyjo. Kdyby se nás tam nesnažili sežrat komáři, střílela bych doteď.
středa 19. 7. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska to bylo TAK dobrý! Sotva jsme začali, a už bylo deset minut do konce, vážně to uteklo jako voda. Měli jsme dlouhou a důkladnou rozcvičku, nejdřív protahování v poklusu, pak hodně důkladné protažení krku. Zopakovali jsme kravaty přes průdušnici a krkavici, Honza si hodně dával záležet na tom, abychom si útočníka navolnili loktem do břicha nebo hammerem do rozkroku, což my s Lenkou děláme standardně, protože když se držíme pevně, je nemožné se vysmeknout bez toho. No a přidal gilotinu, techniku P4. Mě hrozně moc baví učit se nové techniky. Útok je tak, že si stáhnu levou rukou za krk hlavu napadeného dolů a pravou paží si ho chytnu a přitisknu k boku, pak spojím ruce a držím. (Kroutím, nadzvedávám - je to docela nepříjemné.) Obrana je jednou rukou chytit nepřátelskou paži a druhou rukou nejprve vrazit do útočníka ramenem a švihem mu plácnout kladivem/miskou do rozkroku a pak touhle rukou bodnout do krku, vysmeknout se, kopnout, sken. Zezačátku jsme s Lenkou měly problém bodat prsty do krku - člověk tam nekouká, tak neví, kde je krk - takže my jako útočníci odpadávaly, protože to lochtalo - a taky nás dost bolely ty údery ramenem, protože to šlo převážně na prsa. Stres dril byl klasický, půlka se procházela se zavřenýma očima a druhá půlka je napadala s odražeči nebo chytala do kravat včetně gilotiny. Jojo, boží to bylo.
Ve čtvrtek jsem jela po práci k Sargo a cestou na Radlické potkala krupobití. Začínalo nevinně, prostě jako prudké krupobití s kroupami standardní velikosti, které vyhnaly motorkáře přes všechny pruhy na odstávku na autobusobou zastávku. Jenže krupobití sílilo, až byla z auta přede mnou vidět jen zadní světla, a to ještě špatně - předměty jsem viděla na pět metrů, světla na deset - všechna auta zpomalila na čtyřicet, a i to mi přišlo jako zbytečný hazard (navíc měl můj šéf minulý týden na dálnici nehodu, když v podobné slotě chytnul aquaplanning, roztočil se a narval to do svodidel čumákem nazad a pak už jen sledoval blížící se předjíždějící se náklaďáky, které ho za snížené viditelnosti vůbe nemusely vidět). Jeli jsme ještě dlouho, než jsme konečně potkali parkoviště, kam jsem zajela počkat a za mnou pět dalších aut. Jo a pořád mi nejdou levé zadní dveře otevřít a jejich okénko zavřít, takže mohu zodpovědně prohlásit, že ke konci už byly kroupy 1-2 cm velké. Aspoň ty, které to zvládly až dovnitř.
Ve čtvrtek a v pátek mi bylo... špatně. Takový ten pocit, že víte, že zanedlouho budete zvracet, a vlastně se na to už docela těšíte, abyste ulevili žaludku... jenže takhle jsem se cítila dva dny a samozřejmě jsem nezvracela. Dít se mi to déle, krásně bych zhubla - z představy jídla mi bylo zle. Koupila jsem si pak prášky na pálení žáhy, ačkoliv to vlastně pálení žáhy nebylo... no, nakonec asi zabraly, v sobotu ráno jsem si je dala ještě jednou, bylo to tak na hraně, ale pak už v pohodě. Akorát na sobotní ranní běhání jsem byla tím pádem dost zesláblá.
sobota 22. 7. 2017: běh
24 °C, svěží ráno před horkým dnem
Probudila jsem se v šest, a protože mělo být přes den třicet stupňů, využila jsem ranního chládku k novému pokusu oběhnout všechny zdejší lesy. Což se mi opět nepovedlo, a navíc se o běhu při tomhle tempu moc nedá mluvit (po ránu mi to ale nešlo nikdy; a roli v tom hraje i bloudění a váhání při navigaci), ale dostala jsem se dál než minule a jsem ráda, že jsem šla. Zmátly mě koleje před branickým nádražím, netušila jsem, že tam jsou dvoje, a zabočila jsem zpátky moc brzy. Jo a potkala jsem zajíce, běžel po cestě přede mnou a přišlo mi, že to po ránu moc neběží ani jemu. Vzdálenost 7,34 km, čas 57 min 51 sec, tempo 7:53 min/km, nastoupáno 177 metrů, New Balance WT490SG2.
Zlepšuju se. Příště ještě trefit les v Hodkovičkách.
V sobotu večer se u mě konala další pre-kolaudace, protože se ohlásil Ebřík, že by přespal po příletu z Koreje a před odjezdem do Polska, a pak Zuzka, že by ho ráda viděla, a Bětka, Helča, jejich chlapi a moji rodiče se nabalili už nějak samovolně. A bylo to príma, všichni se hrozně přejedli, netěhotní a neřídící se opili a já měla radost, že všem chutná. (Tyjo, tohle mám asi po babičce, že chci všem nutit jídlo, když jsou u mě, hm.)
V neděli jsme s tátou stavěli moji novou velkou zrcadlovou skříň do ložnice. Táta přijel hned ráno, abychom odpoledne mohli já na kolo a on na kešky, ale místo očekávaných tří, čtyř hodinek to trvalo trochu déle, a když jsme v půl deváté večer skončili, už nebyla na sportování nálada...
pondělí 24. 7. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Petr Poláček
Dneska to bylo vlažnější. Rozcvička nebyla nijak drastická, posilování zařadil Petr málo a celou hodinu jsme projížděli bear hugy, což je level P3, takže chápu, že se to muselo dělat poctivě, ale bylo to takové... nudné. Až na konci jsme ve dvojicích měli jeden zavřené oči a druhý ho chytal do všech procvičených (zezadu pod rukama, zezadu přes ruce, zepředu pod rukama se schovanou i neschovanou hlavou, zepředu přes ruce nad lokty, z boku přes ruce). Zapotili jsme se i tak, docela jsme do toho s Lenkou bušily, ale vlastně mě nejvíc asi bavil hned úvod tréninku, kdy jeden se zavřenýma očima čekal, až ho druhý s lapou z libovolné strany i vzdálenosti probudí. Já si dneska do té lapy zamlátila tak s vervou! Hehe. Jo a odnesla jsem si ze dneška jednu novou věc - hinduistické kliky. Fuj! Je to jakože ze střechy do kobry plynule se zavlněním a zase zpátky... a nejde to. Prej dvacet. Vracet se stejným způsobem jsem vzdala po třetím a ani tak jsem jich dvacet nedodělala.
úterý 25. 7. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska to bylo super. Celou dobu jsme lezli v jednom převislém koutě a oba jsme se tam vysílili, začínali jsme na jednoduché 5-, pak vylezli hrozně zajímavou 6-, která mě nadchla, protože byla dost technická a dobře vymyšlená a měla pěkné chyty a i tak byla docela těžká, pak jsme oba zkusili jinou 6-, kde já skončila u páté a Pepa u sedmé presky, protože to bylo divný a nezábavný a s ošklivými chyty na stisk (v převisu) a celou dobu se lezlo mimo osu těla a vůbec... no a zakončili jsme to pětkou, která byla nejpřevislejší, tak jsem se to pokusila vysprintovat a málem se mi to povedlo, sedala jsem u poslední presky pod stropem. Pepa o jednu dřív. Ruce po dnešku bolely, ale pocit z toho byl dobrý.
středa 26. 7. 2017: krav maga
P2/P4, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska to bylo prima. V rámci rozcvičky jsme pilovali háky, a protože jsem večer předtím zjistila, že nepojedu do té Albánie, kam jsem se tak těšila, hezky jsem se do toho opřela. ("Eli, tebe ta Albánie hodně štve, co?") Zlepšovali jsme pohyb, kroky při úderech, zábavné bylo cvičení ve trojicích, kdy jeden bouchal do lapy a třetí ho zpoza toho, kdo držel lapu, bouchal molitanem do hlavy a on měl tou hlavou samozřejmě uhýbat. To se pak ještě upgradeovalo a k úderům do hlavy shora se přidaly údery do hlavy ze strany na úhyb nebo tři sta šedesátku nebo jiný kryt. No a pak opakování kravat a gilotiny. Mám pocit, že v tom nejsem úplně marná. Na závěr jsme si vzali holeně a rukavice a šli spárovat a je to poprvé, co jsem z toho měla dobrý pocit. Honza nás po půl minutě prohazoval, spárovala jsem s Lenkou, s Ivem a s pár cizími lidmi, nikdo nedával žádné šlupky, ale docela se mi dařilo něco vykrývat a nějaké údery rozdat. Nejhorší je kop na rozkrok, ten jsem nevykryla nikdy, ten kryt je hrozně neintuitivní. Ale dobrý, fakt mě to bavilo.
Honza v sobotu udělal zkoušky na G4, a tak jsme šli na pivo. Museli jsme tam na něj (obětavě!) počkat, až odcvičí ještě třídu po nás, ale bylo to fajn. Bylo nás tam asi deset a prý jdeme příští týden zas. Tak teda jo. To by mohla být dobrá tradice, konečně, po takové době.
pátek až neděle 28. - 30. 7. 2017: výlet Posázavím
horké léto jako stvořené ke koupání
Povídání ZDE. Nepříliš sportovní, ale o to lepší výlet. Tedy každý si v něm našel, co hledal, třeba Martin byl dvakrát běhat a ještě se vracel do Prahy dřív, aby mohl na kolo. My se hodně koupali, dělali hodně ohňů s opékáním a taky jsme docela dost popíjeli. Báječný program.
pondělí 31. 7. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kodeš
Za Petra zaskakoval Honza a začala jsem ho nenávidět už při rozcvičce. Asi patnáct minut jsme tam běhali běžeckou abecedu a do toho dělali výpady a občas to proložili jumping jacky a podobnými roztomilostmi, ačkoliv bylo hodně přes třicet stupňů. Uá. Se divim, že jsem to přežila. A musím uznat, že kvalitnější rozcvičku a protažení jsem na krav maze ještě neabsolvovala. Pak jsme opakovali simultánní obranu (tu jsem téměř neznala), údery na střed a low kicky. Bylo nás tam málo a Honza celou dobu chodil mezi námi a opravoval nás a dělal to dobře, vlastně byl celý trénink dobře koncipovaný, jenom mi chyběl nějaký stres dril, na závěr jsme akorát dělali slow fight nejdřív ve dvojicích a pak všichni proti všem, což někteří pojali skoro jako sparing. Na závěr posilování - a kliky v rukavicích a holenních chráničích nedávám a nemám ráda. Tyjo. Super trénink.