Došla síla, došlo štěstí a velmi pravděpodobně mi začaly prázdniny, které skončí v září.

Vraťte mi poslední dva roky mého VŠ studia a já vám slíbím, že budu dřít jak vůl a do státnic se naučím německy. No tak! Prosím!

...když třeba dva učí německou syntax...
UÁÁÁÁ!

Pochod Praha-Prčice. Plno puchýřů. Podezřelé pflastry. Příjemné poprchávání. Pitomé plosky. Poučná přednáška. Puchýře pálí. Puchýře praskají. Plosky pálí. Plosky praskají. Proboha, proč?! Pomaleji... Ploužení. (Plosky. Puchýře.) Pouhých padesát. Poslední přípoj? Pryč! Probůh... Pomoc, Prahu! Prosím!!

Čtenářská reflexe.

Etapové hry. A když dobře splníš všechny úkoly, dostaneš diplom a cukrlátko a budeš hrdě stát pod vlajkou v půlkruhu ostatních a budeš vítěz. Projdi stanoviště. Nezpomaluj! Splň úkoly. Čti pořádně, co máš dělat! Zapamatuj si zadání! A teď přemýšlej, no tak, no tak! Chceš přece vyhrát... nezpomaluj! Utíkej, běž k dalšímu stanovišti! Co je napsané na něm? Nefňukej, že to nezvládneš! Zvládneš všechno

Nebyla byla jedna hvězdárna, na které neměla prvomájový víkend službu velmi úderná sestava. Takže se nestalo, že se tam sešlo patnáct lidí, aby společně zapili prvního máje, aby neuschli.

V prváku a druháku jsem během dubna na otázku "Cože, ty už máš zkoušky?" s úsměvem odpovídala: "Ne, ještě. Ze zimního."
Takže vlastně nic divného, že mám v dubnu zkouškové už v plném proudu, nezvyk to není. Jenom se to v indexu bude zapisovat na řádek patřící letnímu semestru...

Víkend, díl druhý: lanové centrum.

Víkend, díl první.