Květen byla úžasná jízda! Jako vrchol hodnotím krav maga urban combat se střeleckým přepadením baru a bojem v jedoucí tramvaji; a hned v závěsu se drží duatlon Rakovnické 60, na kterém jsem oprášila kolo, poznala křeče při běhu po jízdě na kole, naučila se měnit duši a zakufrovala dost ohromujícím způsobem. Taky jsem nebyla schopná dojít Karlštejnskou tlapičku pro nesnesitelnou únavu; byla na koncertě Joe Hisaishiho (áááách); byla na semináři zatýkacích technik; Jindrovi mě přizvali na svůj trojgenerační rodinný výlet; vyzkoušela jsem si po roce zase Coopera, a to na 250m i 400m oválu; a kromě svých KM tréninků jsme s Lenkou začaly chodit ještě na Luka, kde doopravdy opakují na červnové zkoušky. Nevím, jestli mi připadá víc cool, že jsem měla KM osm dní po sobě, nebo že jsem během těch 8 dní stihla 12 tréninků, nebo že to bylo 37 hodin čistého času. Jak říkám, jízda. Sportování popětašedesáté.

Dívám se na ten vybarvenej kalendář a říkám si, kdy jsem to asi všechno stihla? Ten útlum kvůli nemocem od ledna do března byl velkej, mám teď potřebu všechno honem dohnat :) Definitivně jsem si řekla, že si letos udělám zbroják, a začala jsem chodit trochu střílet (a stáhla si aplikaci do telefonu na testové otázky, ale pokaždé se mi začne chtít spát u sedmé z 511). Byla jsem na tradiční velikonoční Šumavě s Ladou, Luckou a Pepou a bylo to nádherný. Pořídila jsem si vrhací nože a zjistila jsem, že ani na tuhle činnost, která mě moc baví, nemám žádný talent. Dvakrát jsem byla plavat a dvakrát běhat. Jednou jsem se odhodlala na kolo, protože můj duatlon v rámci Rakovnické šedesátky (30 km kolo - 30 km běh - 30 km kolo) se blíží a potřebovala jsem zjistit, jestli se pode mnou nerozpadne. Šrota dostala novou technickou, což je mnohem dobrodružnější příběh, než si dovedete představit. Takžeeee...  Sportování počtyřiašedesáté!