Tréninkový deník: duben 2019

Dívám se na ten vybarvenej kalendář a říkám si, kdy jsem to asi všechno stihla? Ten útlum kvůli nemocem od ledna do března byl velkej, mám teď potřebu všechno honem dohnat :) Definitivně jsem si řekla, že si letos udělám zbroják, a začala jsem chodit trochu střílet (a stáhla si aplikaci do telefonu na testové otázky, ale pokaždé se mi začne chtít spát u sedmé z 511). Byla jsem na tradiční velikonoční Šumavě s Ladou, Luckou a Pepou a bylo to nádherný. Pořídila jsem si vrhací nože a zjistila jsem, že ani na tuhle činnost, která mě moc baví, nemám žádný talent. Dvakrát jsem byla plavat a dvakrát běhat. Jednou jsem se odhodlala na kolo, protože můj duatlon v rámci Rakovnické šedesátky (30 km kolo - 30 km běh - 30 km kolo) se blíží a potřebovala jsem zjistit, jestli se pode mnou nerozpadne. Šrota dostala novou technickou, což je mnohem dobrodružnější příběh, než si dovedete představit. Takžeeee...  Sportování počtyřiašedesáté!

pondělí 1. 4. 2019: běh (9,67 km)
12 °C, slunko, teplo a studený vítr

Běh z práce. Je nádherně, stromy na sluníčku už rozkvétají, ačkoliv v lesích ještě ne. Vzala jsem si letos poprvé barefootové tenisky a bylo to znát, lýtkové úpony mě tahaly hned od začátku, ale naštěstí to za celou dobu nepřerostlo do neúnosna, takže dobrý. Taky jsem běžela pomaličku, pořád se ještě šetřím po svých březnových angínkách - kontrolní výtěr mám až za týden. (9,67 km, 7:31 min/km, 251 m+, Vivobarefoot Primus Trail FG L.)

úterý 2. 4. 2019: krav maga
G1/G2, trenér Honza Kobliha

To jsem si zase jednou dala. Byla jsem vyčerpaná už při úvodní fackované - Honza nám dával veliké intervaly. Pak jsme projížděli tyč, a to nejen jedno- a obouruč shora (to jsem dala dohromady), ale i úder baseballkou z větší vzdálenosti, který jsem dělala všehovšudy jednou, takže jsem s tím měla trochu problém. Na krátkou vzdálenost ze semipasivu je to jednoduché, tam jsem se chytla hned. Na konci jsme dělali zajímavej stresdril, že čtyři byli na pytlích a na povel přestali bouchat a zavřeli oči a druhá čtveřice je libovolně napadala tyčí - později do toho Honza přimíchal i nože a pistole.

středa 3. 4. 2019: plavání
30 min ve 25m bazénu

Po dlouhé době zase na plavání. Z úterní krav magy jsem měla bolavé celé tělo (kvůli fyzické náročnosti, ne z ran) a z pondělního běhu mě stále ještě (hodně) bolí lýtkové úpony, takže jsem si plavala piánko kraulu celou dobu, abych se protáhla, a bylo to akorát.

Tím, že jsem se nesnažila o žádné výkony, jsem byla skvěle rozdýchaná, ale neunavená, takže se mi jednou povedlo doplavat pod vodou do půlky bazénu, což je pro mě asi rekord, to mi udělalo radost. Taky jsem dostala tipy ke zlepšení, že kopu nohama málo z kyčlí a moc daleko od sebe ("rozkročená") a že mám nohy zanořené moc hluboko, že bych měla mít horizontálnější polohu. Tak třeba příště. (Jo a snažila jsem se uplavat kilometr a naměřeno mám 1083 m za 33 minut, ale abych překročila z 0,98 na 0,99 km, jsem musela uplavat tři bazény, a těch posledních deset metrů v hodinkách chtělo ještě další dva bazény, takže těžko říct, kolik mám uplaváno dohromady. Plavu holt pod střechou a počítat to schopná nejsem.)

středa 3. 4. 2019: střelnice
CZ P-10, 100 nábojů

Já mám takovou radost! Konečně se mi povedlo odstranit příčinu mé extrémně špatné mířenky z pistole - vždycky jsem se pokoušela pistoli udržet tak, aby mi zpětný ráz nezvednul hlaveň, a touhle kompenzací jsem trefovala významně pod cíl. Když jsem konečně pochopila, že ta zvednutá hlaveň nevadí, začalo mi to padat do černého; a když jsme měli poslední tři náboje jako lucky shots na 20 metrů, šly mi do krásného soustřelu v terči všechny tři. Mám ze sebe fakt radost.

čtvrtek 4. 4. 2019: krav maga
G1/G2, trenér Honza Kobliha

Dneska s námi byl Honza zase nespokojený, že se nesnažíme, že nemáme fyzičku, že to flákáme a tak. Já jsem hrozně rozlámaná - pořád mě tahají lýtka z pondělí a bolí mě každý pohyb z úterý - a tak jsem to brala s rezervou, že se přece jen ještě pořád dávám dohromady po nemocech. Ono se to nezdá, ale byla jsem nemocná a na antibiotikách hrozně dlouho. Dneska jsme z počátku krokovali a stínovali, a na tom je nejvíc vidět, jak dlouho jsem tu chyběla, protože jsem v tom úplně tragická. Pak jsme přešli na nože, takže kontrola u kruhových útoků a pak i u přímých bodnutí zepředu. Dokud jsem byla s Lenkou, bylo to v pohodě, ale pak jsem to zkoušela s Petrem (přes 2 metry na výšku a přes 100 kg váhy) a toho do kontroly nevezmu, ani kdybych se rozkrájela, takže jsem pak musela přecházet do úplně jiné techniky (s tím mi poradil Honza). Po dnešním tréninku se mi udělala spousta modřin, a to už se mi z podobných nácviků moc nedělaly, takže opět váhám, jestli si jen odvykly paže, nebo jestli je to furt ještě následek nemocí.

sobota 6. 4. 2019: Středočeská šedesátka - trasa 35 km
19 °C, slunko, krásně

Jít na šedesátku po všech mých březnových angínkách nebylo rozumné, ale zůstat doma, když mělo být tak krásně? A tak jsem se projela do Mělníka aspoň na dětskou trasu. (Což s sebou neslo okamžik údivu, že jsem dorazila do cíle dříve než kdokoliv z šedesátkařů, a to jsem tam byla přesně šest hodin po společném startu. Holt byla elita na souběžné stovce Brdská stezka.)

Zpočátku trasa odsejpala až nepravděpodobné rychle, akorát jsem měla v jednom kuse hlad. Ten teda mám už mnoho dní v kuse (v pátek mi kolega dal půlku svého oběda, když mně moje porce nestačila, například), ale i tak mě to vyvádělo z rovnováhy. Počasí bylo krásné, chvíli po startu jsem sundala mikinu a už ji nenandala, akorát jsem si opalovákem zapomněla namazat výstřih a ruce a je to znát. (Na obličej myslím kvůli v zimě vyřezávaným znamínkům.)

Šlo se Kokořínskem, a ačkoliv se startovalo a končilo v Mělníku, takže jsme museli nějaký kus absolvovat po asfaltu, moc se mi trasa líbila. První živá kontrola byla v cukrárně, takže jsem si dala na oběd džus a dortík, a pak jsem ještě ve dvě měla v cíli další džus a polévku, mňam. Kontroly jsem překvapivě neminula žádné, ačkoliv u jedné jsem si tím nebyla jistá (naučná cedule - až po delší době jsem zjistila, že jdu těžařskou cestou a že je naučná stezka pět metrů nade mnou); ale bohužel jsem v závěru neuhlídala, že nemám jít až do cíle po zelené, ale po vlastním popisu, a místo přírodou mezi slepým ramenem řeky a řekou jsem šla po asfaltové stezce.

Na konci už mě nohy pěkně bolely, byla jsem ráda, že jsem se na tu šedesátku nevydala, těch 35 km bylo akorát.

Jo a kdybyste váhali, co chtěl básník ríct tou fotkou vpravo dole, tak to je jasnej starkovskej zlovlk.

úterý 9. 4. 2019: krav maga
G1/G2, trenér Honza Kobliha

Honza měl prý ráno špatnou náladu, takže jsem se docela bála, ale naštěstí ho to přeslo a na nás byl zlatej - sice nás mučil, ale v dobrym a vtipkoval u toho, a to je zcela akceptovatelný, to já ráda :) Při rozcvičce jsem si připomněla, jak moc jsem marná na krokování - měla bych s tím opravdu něco udělat, moje stínování je ostuda. Dneska jsme opakovali tyč, a to jak úder jednoruč shora (umím), tak úder jednoruč ala baseball zblízka (blokuju předloktím na paži+tyči, přechytávám do kontroly, biju, odzbrojuju), a hlavně jsme dneska přidali crosscheck, který jsme dělali poprvé. To je, že útočník drží ruč v horizontální poloze obouruč a do napadeného tím strčí a zase to stáhne (takový macho útok). To bylo prima, zase jet něco nového, a dokonce tam být na vysvětlování techniky! Na konci byl stresdril s údery do lap, kdy lapař vede směr dopředu a dozadu jen v jedné přímce, ale snaží se vstupovat do těch útoků. Pak se k tomu přidaly i kopy a bylo to dlouhý a už to občas po lapě sjíždělo do obličeje a tak, ale bylo to užitečný - navíc zas to bylo dost o krokování, takže pro mě potřebný jak sůl.

středa 10. 4. 2019: běh
13 °C, pod mrakem, vítr

Bylo opravdu příjemně - v profukovacích pasážích jsem na sobě měla bundu (nechci zpátky své angíny), ale jinak mi bylo dobře v kraťasech a krátkém rukávu. Zase jsem se mučila v barefootech, ale lýtka mě bolí o poznání míň než minule, tak uvidím, jak dopadnu v dalších dnech. Jinak to byl tradiční pomalý výklus. (9,66 km, 7:35 min/km, 247 m+)

Jarní zeleň

čtvrtek 11. 4. 2019: krav maga
G1/G2, trenér Honza Kobliha

Dneska byla supervtipná hodina. Konečně jsme taky jednou odložili zbraně a věnovali se boji na zemi, především píďalkování, které má výhodu v tom, že útočníka obránce nevyhazuje mostováním, nýbrž se z pod něj podplazuje, takže to není taková fuška. A na závěr jsme dělali cvičení na vnímání těžiště a celkově situace, takže jsme oba měli na zemi zavřené oči, jeden byl dole a snažil se dostat nahoru (libovolná technika), zatímco ten nahoře se prostě roztekl a rozkládal těžiště a měnil na tom člověku pod sebou různě polohy a snažil se udržet nahoře, ale bez technik, jenom tou rozteklostí (rozkládáním těžiště). Chechtala jsem se od začátku do konce.

pátek 12. 4. 2019: vrhání nožů

Ano ano, do "tréninku" se dá počítat ledacos! A mně konečně přišly mé vrhací nože, a tak jsem je hned musela dojít vyzkoušet. Jakooo... šlo mi to z maximální vzdálenosti metr od terče :-D Pořídila jsem si nože na non-spin techniky a hrozně mě to bavilo. A rovnou jsem otestovala nový prak a střílí děsně daleko! Ať žije nakupování při neschopenkách!

úterý 16. 4. 2019: krav maga
G1/G2, trenér Honza Kobliha

Dneska to byl hrozně zajímavý trénink! V rámci rozcvičky jsme dělali kotouly + navazující techniku (další kotoul nebo pád), což je super, to je na zkoušky P5 a navíc je to dost prča. Pak jsme projeli tu nejzákladnější techniku na obranu proti hrozbě pistolí a pak jsme se věnovali technice, na kterou se ptaly Áďa s Domčou, protože byla o víkendu na semináři a ony ji chtěly dát dohromady. Je to hrozba pistolí nablízko, když člověk třeba vybírá z bankomatu a někdo mu přitiskne na bok pistoli a ještě je docela blízko, aby ji zakryl a nikdo to neviděl. Je to tahle technika, to ani nemá cenu popisovat slovně. A na konci jsme jeli sparing v rukavicích, takže jenom ruce - a je znát, že už jsme to dlouho nedělali, protože nejenže chyběly základní reflexy, ale ani jsem neměla tendenci kopat! S čímž mám normálně velký problém.

středa 17. 4. 2019: plavání
25 min v 25m bazénu

Od pondělí mám křeče v břiše, takže to bylo velmi uvolněné, podle hodinek 524 metrů v tempu 4:42 min / 100 metrů. Plavala jsem si kraula, jednou se pokusila o otočku na konci bazénu a odřela si u toho nohu, zkoušela se soustředit na různé věci - technika nohou, zanořování rukou, splývání v tempu a tak - a nic jsem nehrotila, chtěla jsem si hlavně protáhnout záda po krav maze.

čtvrtek až pátek 18. - 26. 4. 2019: Šumava s Ladou, Luckou a Pepou
pohádkové počasí a střídmé kilometry

Povídání bude. Bylo to nádherný!

neděle 28. 4. 2019: kolo (17,16 km)
12 °C, zataženo, silný vítr a hrozící déšť

Potřebovala jsem vyzkoušet, jestli je kolo ještě kulatý a celkově se nerozpadá, když na něm budu za tři týdny závodit (teda... ehm), a tak jsem dofoukla kola a vydala se na krátký okruh. Ze dvou blikaček mi nesvítila ani jedna, ale výměna baterek pomohla, a jinak je největší závadou mého kola jeho pohon, který je slabý :) Hrozně fičelo, a ačkoliv jsem měla větrovku, neprotahovala jsem to, abych nenastydla - furt mám z těch nemocí ještě hrůzu, další neschopenku bych doma nevydržela. Ale cestou domů jsem dojela omrknout běžecký ovál, který tu v Modřanech máme přístupný veřejnosti, a je fakt nádhernej - budu muset začít běhat intervaly a tady to půjde. Mám ho 2,5 km daleko, takže to bude i s prima zahřátím.

Z kola fotky nemám, tak z procházky o den dříve. Tohle mám půl kilometru od domu v našem lesoparku :)

úterý 30. 4. 2019: krav maga
G1/G2, trenér Honza Kobliha

Dneska jsme měli vynikající trénink. Kromě nácviku loktů (s krokováním) jsme opakovali souhrny technik - takže škrcení (statická i s tažením a tlačením), kravaty, bear hugy a zem. Bylo to hodně různorodé, a když jsem byla na konci s Áďou a mladým Honzou, bylo to i docela náročný na fyzičku. (Se kterou bych teda měla do zkoušek něco výraznýho udělat.) Fakt mě to dneska bavilo.