Tréninkový deník: květen 2019

Květen byla úžasná jízda! Jako vrchol hodnotím krav maga urban combat se střeleckým přepadením baru a bojem v jedoucí tramvaji; a hned v závěsu se drží duatlon Rakovnické 60, na kterém jsem oprášila kolo, poznala křeče při běhu po jízdě na kole, naučila se měnit duši a zakufrovala dost ohromujícím způsobem. Taky jsem nebyla schopná dojít Karlštejnskou tlapičku pro nesnesitelnou únavu; byla na koncertě Joe Hisaishiho (áááách); byla na semináři zatýkacích technik; Jindrovi mě přizvali na svůj trojgenerační rodinný výlet; vyzkoušela jsem si po roce zase Coopera, a to na 250m i 400m oválu; a kromě svých KM tréninků jsme s Lenkou začaly chodit ještě na Luka, kde doopravdy opakují na červnové zkoušky. Nevím, jestli mi připadá víc cool, že jsem měla KM osm dní po sobě, nebo že jsem během těch 8 dní stihla 12 tréninků, nebo že to bylo 37 hodin čistého času. Jak říkám, jízda. Sportování popětašedesáté.

středa 1. 5. 2019: výlet z Vyžlovky do Jevan (10 km)

Helča chtěla původně zorganizovat prvomájový výlet pro kamarády, ale protože nikdo neměl čas, stal se z toho jejich rodinný výlet, jehož jsem byla čestným členem. (A co jsem pochopila, tak i vítaným, protože mě baví nosit děti za krkem a rozesmívat je házením a točením a vydržím to dlouho.) A bylo to hrozně prima, Zuzku, Helču a Ondru a jejich děti jsem viděla naposledy na Silvestru a jejich rodiče na Zuzčině svatbě. A Markétka i Víťa jsou absolutně skvělí a oba mě moc baví. Na oběd jsme se málem stavili v pizzerii, jejíž obsluha byla nešťastná, že jí tam někdo leze, a tak jsme se posunuli o restauraci vedle, která byla skvělá a vařili tam dobře a bylo tam spoustu prostoru i pro dětské batolení. A tak. Fakt jsem si to užila.

čtvrtek 2. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Jé, dneska to bylo prima. V rámci rozcvičky jsme dělali kotoul zakončený pádem nebo druhým kotoulem, což mě baví (a je to P5), a pak jsme projížděli souhrnně všechny techniky v rámci různých stresdrilů: chytání rukou (ještě párkrát a já si je zapamatuju!), škrcení (statická i dynamická), kravaty, bearhugy a nože - a pak nás přitom napadal náš lichý element tyčí nebo nožem. To vše spolu s kombinacemi do lapy. Tohle opakování potřebujeme všichni jako sůl.

sobota 4. 5. 2019: Karlštejnská tlapička (DNF na 36. z 56 km)
4 - 12 °C, zataženo a později déšť

Takhle nějak vypadá dno? Moje první nedokončená padesátka.

Už ráno jsem se vzbudila unavená, navíc mě budík vytrhl ze sledu snů plných morálních dilemat, která nešla uspokojivě vyřešit, takže to bylo celý hrozně depresivní. A nedala jsem si k snídani kafe, abych pak nepotřeboval na záchod. Čemuž jsem se nevyhnula, a první WC ve vlaku, kam jsem vlezla, mělo ucpaný odtok a podlaha byla plná... vody... a teprve druhé bylo aspoň přijatelně použitelné.

Na startu mi udělalo radost, že moje otázka na společný start na Facebooku napověděla lidem, že nemají do Karlštejna jezdit na 6:00, ale až na 7:30. A pak jsem měla ještě jednu krásnou příhodu u jeskyně Koda, kdy mě pár pochodníků ve věku mých rodičů zastavil, jestli nejsem Eliška - a že si pán čte mé reportáže a že jsem dobrá a že mi fandí a že všechna čest. Ach. Sice jsem nejpomalejší pochodník na světě, ale i tak si mě lidi považují, není to krásný?

A to by bylo ke kladům.

Už od startu jsem měla děsnou chuť na kafe. Maniakální. Šla jsem nádhernou přírodou a nedokázala jsem dělat nic jiného než snít o hrnku cappuccina a analyzovat, jestli takhle vypadá závislost na návykových látkách. A pak mi došla voda, bohužel až za Vráží, kde by se nejspíš dala sehnat, a dalších dvacet kilometrů se nešlo kolem jediného obchodu nebo zahrady s lidmi, kde by se dala doplnit. A taky jsem dostala hlad, nebo možná jenom chuť na polévku, a z mých sladkých tyčinek (kterých jsem s sebou měla dostatek) se mi zvedal žaludek. A bylo mi slabo.

Protože mělo od tří pršet a protože jsem pořád zpomalovala (prvních patnáct kilometrů jsem šla 6,5 km/h, druhých patnáct 4,5 km/h), protože mi začala být zima, ačkoliv jsme byla nabalená jako sněhulák, a protože jsem se cítila špatně - a protože jsem měla další den poprvé vidět svoji neteř a jít na koncert, na který jsem se těšila už půl roku - rozhodla jsem se to zabalit. Pravda, na nejbližší víkendový autobus to bylo ještě pěkně daleko (libovolným směrem), a chvílemi jsem bezmocně usedala na pokácené klády u cesty a doufala jsem, že bych se mohla domů nějak teleportovat bez další nutnosti chůze, ale nakonec jsem do Loděnice dorazila a na Zličíně si koupila první pizzu a na Smíchově druhou a pak už to nebylo tak hrozný. I tak jsem po horké koupeli padla do postele, zimnicí a bolestí hlavy se probrala v osm večer, vzala si Paralen a Valetol a spala jsem až do šesti ráno. A pak už mi bylo dobře.

Takže ještě že jsem to zabalila. Ale stejně, byla to jenom padesátka. Raději nedomýšlet, co to o mně vypovídá.

V neděli jsem navštívila koncert Joe Hisaishiho - to je ten naprosto úchvatnej člověk, který dělá hudbu k Miyazakiho filmům (Naušika z Větrného údolí, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie...). Ááááách... Já nevim, co napsat víc. Bralo to dech, slyšet ten orchestr naživo; a k tomu se střídaly sestříhané scény z filmů, do kterých hudba patřila, se záběry na orchestr. (Byli jsme ve Velkém sále Kongresového centra, takže zezadu už jsme tolik detailů pouhýma očima neviděli.) Byla jsem unešená, rozhodně za to to skoro půlroční čekání od pořízení vstupenek stálo!

Mononoke Hime

úterý 7. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Dneska nás přišlo jenom sedm, ale bylo to prima. Při rozcvičce jsme dost krokovali, což mi tragicky nejde, a pak jsme narychlo projeli znovu vytrhávání rukou, což už si začínám aspoň částečně pamatovat. A nově jsme dělali techniky, když mě někdo chytne za vlasy - musím ho chytit za hřbet ruky oběma svýma rukama tak, abych mu nedržela zápěstí (ten ohyb - kvůli páce) a abych tu ruku pevně držela u mé hlavy (aby mi nerval ty vlasy, žejo), a prudce se překlonit a jít trochu k němu, abych mu ruku zalomila do takového zetka, a pak zacouvat, abych ho tím dostala na zem. No a pak jsme dělali techniky, když mě chytí za vlasy a stáhne si moji hlavu dolů, aby mě kopl kolenem do hlavy - a to jak zepředu, tak ze strany a zezadu. Na konci jsme jeli kombinace a pak i sparing - jen s přímými údery a přímými kopy. Už je to dlouho, co jsme spárovali, a fakt mě to bavilo. Pauzy nebyly, protože jsme měli lichého člověka, takže jsme se střídali tímhle způsobem.

středa 8. 5. 2019: Cooperův test (12 min / 2370 m)
16 °C, mírný větřík, po západu slunce, na 250m oválu s umělým povrchem

Umřu. Uběhla jsem 2370 metrů, což je skoro o dvě stě metrů méně než loni touhle dobou. Pravda, to jsem to běžela na 400m oválu a kolem mě byli další lidi, takže jsem se snáz vyhecovala, ale stejně. Snažím si jako alibi vsugerovat těch letošníh 37 dní neschopenky převážně na antibiotikách, ale moc mi to nejde. Trochu jsem přitom experimentovala s nastavením hodinek, ale nevyhovoval mi ani virtual pacer, ani nastavení na intervaly, takže jsem běžela s klasikou a čas od času si zkontrolovala tempo (a čas, abych těch 12 minut nepropásla). Zapomněla jsem si odmáčknout jeden okruh. První okruh jsem hledala tempo - vyběhla jsem moc rychle a pak jsem moc zpomalila a furt jsem musela koukat na ty zpropadený hodinky - a dalších několik jsem měla pocit, že to nemůžu zvládnout, že mě to nebaví a že to ani nechci dokončit, a teprve posledních několik okruhů jsem se do toho dostala. Čas 12:04 min, vzdálenost 2,37 km, tempo 5:06 min/km. (Pak jsem si ještě chtěla vyzkoušet počet leh-sedů za minutu, ale to ztroskotalo na tom, že jsem si teprve po 72 sekundách všimla, že mi mobil zvoní konec - měla jsem nastavené postupné zesilování. Tak nic.)

Třetí okruh jsem bohužel zapomněla odmáčknout

čtvrtek 9. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Uá! (Jakože: UÁÁ!) Honza se rozhodl, že nám dá zas trochu do těla, (naštěstí i skupině před námi, takže to nebylo jenom námi,) a já myslela, že tam umřu. Tak hlavně že jsem se chtěla před zítřejším Cooperem šetřit - navíc mi nohy ještě pořádně neslouží po včerejším Cooperovi. Jeli jsme hodně verzí zombíků (bylo nás devět, takže ve trojicích, a to napřed s fackami, pak s údery, pak s kopy a pak libovolně) a z technik jsme opakovali (podruhé) držení za triko - měkké i tvrdé techniky. Odcházela jsem trochu rozmrzelá, že jsem sem vůbec šla, (fakt jsem měla před zítřkem trému,) ale na druhou stranu bych teď takových tréninků potřebovala víc, abychom se s Lenkou dostaly trochu do formy, než půjdeme na zkoušky.

Fotka z nedělního semináře
(zdroj ZDE)

pátek 10. 5. 2019: Cooperův test (12 min / 2500 m)
12 °C, pod mrakem, mírný větřík, na 400m tartanovém oválu

Tak ještě jednou. Tentokrát kolem byli lidi, kteří mě táhli, a člověk, co nám to měřil a oznamoval, jak jsme na tom, a celé to dost pomohlo - takže za 12 minut jsem dala 2500 metrů tempem 4:49 min/km. K tomu (předtím) 45 sed-lehů za jednu minutu (s drženýma nohama - to doma nenasimuluju, takže mě vždycky překvapí, kolik jich oficiálně zvládnu). Hrozně jsem přepálila první okruh (tempo 4:25 min/km), když jsem se nechala strhnout ostatními - pak jsem si nezávisle na nich znatelně zpomalila na 4:55 a předbíhala jsem odpadnuvší, muhehe. A ačkoliv to bylo hrozný, bylo to o dost lepší než ve středu. Uff.

sobota 11. 5. 2019: krav maga - policejní a zatýkací techniky
3hod seminář, vedl Michal Otipka a Míra Fiala

Daly jsme s Lenkou Michalovi poslední šanci - jeho semináře nás totiž moc nebaví, ale co už jiného by měla být pecka, když jednou týdně učí policajty? A jo, nezklamal, bylo to fakt dobrý. Běhání přes salát na úvod bylo krátké a pak už jsme zaklekávali, poutali (poprvé jsem poutala želízky!), převraceli, prohledávali, zvedali... Bylo to celé dost o pákách, takže po těch třech hodinách bolela zápěstí jak čert, ale zvládly jsme se nezranit, Lenky záda přežila i vzetí do kravaty a nahození na záda, takže cajk. Tyjo, ale tři hodiny jsou fakt dost - jak už na ty semináře moc nechodíme, tak je to znát. Jé jé, to mě to bavilo!

Konečně jsem si na někom vyzkoušela želízka, hehe
(Zdroj ZDE)

pondělí 13. 5. 2019: krav maga
P3/P4 u Honzy Kodeše

Nastal čas přípravy na zkoušky - a tak jsme se s Lenkou dohodly na tréninku týdně navíc. Protože Honza plánoval se svojí třídou na zkoušky opakovat, rozhodly jsme se dojíždět k němu. (Plus mně vyhovovaly jeho tréninky na Živohošti, takže dvojité plus.) Cvičí sice v maličké tělocvičně, ale chodí jich málo, takže jsme se tam vešli. Baví mě ten faktor cizího pojetí hodiny - trochu jiná rozcvička, trochu jiné posilování na závěr, cvičení při hudbě. Projížděli jsme všechny P3 techniky podle seznamu a docela s údivem jsem zjistila, že si je s Lenkou ještě pamatujeme, ačkoliv jsme zkoušky na P3 dělaly před rokem. (A vytrhávání rukou teď poctivě opakujeme s Koblížkem už několikátý trénink.) Takže údery na střed, scooping, bearhugy, vytrhávání rukou. Jo a na závěr jsme spárovali, což tahle třída dělá každou hodinu, zatímco my za poslední půlrok spárovali tak třikrát, hehe. Rozhodně mám VELKÝ prostor pro zlepšování :)

sobota 18. 5. 2019: Rakovnická šedesátka - duatlon (31 km kolo + 28 km běh + 34 km kolo)
sucho, dopoledne zataženo a zima, odpoledne slunko a teplo

Reportáž ZDE. Skoro vůbec nejezdím na kole, takže víc než závod to byla zážitková akce, ale překvapivě hodně jsem si to užila. Kolo I - 31,73 km, 659 m+, 2 hod 30 min, 13,7 km/h. Běh - 28,92 km, 754 m+, 4 hod 53 min, 6,1 km/h. Kolo II - 35,69 km, 944 m+, 4 hod 13 min, 11,5 km/h.

úterý 21. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Koblížek minulý týden zvládnul zkoušky na E1! Jakože expertskej level! Páni, když jsme u něj s Lenkou začínaly, byl G2... To to letí :-) Dneska byl smířlivej a ani nám nedal tolik do těla, což bylo príma. Dělali jsme opakování nožů a tyčí. U nožů to byly všechny techniky (kruhová bodnutí zespodu i shora, přímé bodnutí, protlačené kruhové zespodu) a u tyčí taky, tam jsem měla velký mezery (jednoruč a obouruč shora, jednoruč zboku a baseballový úder). Hodně jsme se střídali a do toho ještě dělali kombinace na lapě.

středa 22. 5. 2019: krav maga
P3/P4 u Honzy Kodeše

Páni, ty zkoušky mě začínají děsit. Jeli jsme od začátku techniky, které nás na nich čekají (P4), a spoustu z nich jsme s Koblížkem vůbec nedělali, nebo nám je jenom ukázal, protože je to jasný / jsou divný. Navíc se plně ukázalo, že mi dost chybí letošní leden a březen, kdy jsem byla nemocná a kdy se opakovaly některé věci.

čtvrtek 23. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Dneska to byl skvělej trénink zakončenej dost nešťastně. Totiž - dělali jsme bearhugy se zvednutím, což je P5, a mám dojem, že jsme je dělali poprvé. Byla to hrozná psina (Domča má špatná záda, takže jsem zvedala Lenku i Adélu), i když trochu fuška. Zezadu s volnýma rukama, zezadu s chycenýma rukama a zepředu toté. Zezadu si jednou nohou obkroutím jeho nohu a druhou musím zvednout koleno a pak ho kladívkovým kopem kopnout mezi nohy; zepředu zase jednou nohou obmotám (zlepšuje to míření na rozkrok) a tentokrát nohu natáhnu za sebe a mezi nohy mu pošlu koleno. No a pak jsme si polovina lidí vzali helmy a jeli jsme fackovanou (oběti jsme střídali) a během ní jsme ty bez helem různě napadali - bearhugy, škrcení, kravaty. Bylo to hrozně dobrý, ale když jsem byla v roli oběti - poslední dvě minuty tréninku! - spadli jsme s Honzou na zem, on na mě, a spadl mi na natažený palec a narazil mi ho. Bolelo to jako čert - a zítra začíná urban combat. Uá!

víkend 24. - 26. 5. 2019: krav maga urban combat

Povídání ZDE.

pátek
17:00 - 19:15 úvodní trénink (Michal Otipka)
20:45 - 21:45 noční trénink (Honza Kodeš)

sobota
9:00 - 11:00 zbraně, odzbrojování (Michal Otipka)
12:30 - 17:00 první pomoc, aktivní střelec (všichni)
19:00 - 21:30 CQB (Michal Otipka)

neděle
10:00 - 13:00 bar fight (Ondra Koštuřík)
14:45 - 17:15 tramvaj (všichni)

pondělí 27. 5. 2019: krav maga
P3/P4 u Honzy Kodeše

Lepší než ve středu. Doprojížděli jsme techniky na zkoušky P4 (dneškem už jsme projeli celé zkouškové kurikulum), a asi že jsem nebyla tak unavená, jsem už nedělala ty nejhloupější chyby. Nelsona, gilotinu a škrcení s tažením a tlačením máme najeté, trochu problém byly stabbing defense vs. různé druhy úderů (plovák, imaginary stick a kladivo - myslím, že vlivem Heji už budu té jakožetyči říkat imaginary dragon nafurt :-D) a pak ještě defense vs. high roundhouse kick, kde jsou tři různé postupy. Jako už nepropadám depresi tolik, ale je toho mrtě, co se ještě musíme pořádně naučit.

úterý 28. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Na začátku jsme si zopakovali zvedané bearhugy, a pak Honza na mě a Lenku: "To je teda na P5. Jdete na zkoušky P5, žejo?" Tak jsme si ujasnili, že na P4, a pak jsme fakt opakovali - projeli jsme gilotinu, nelsona a pak inside defense vs. combination of 2 straight punches - defense with both palms and counterattact + hand defense with a lean back and a regular kick. Po skončení jsme si s Lenkou ještě projely pád ze židle, resp. ze 4 odražečů, a z toho mám dobrej pocit, konečně sebou neplácám na záda, protože jsem přišla na to, že se fakt musím skulit (tj. shodit s sebou i ty odražeče nebo se nechat silně skopnout).

čtvrtek 30. 5. 2019: krav maga
G1/G2 u Honzy Koblihy

Týjo, my jsme dneska celou hodinu opakovali na zkoušky P4! A to ne Koblížkovy oblíbené techniky, které máme najeté dokonale (gilotina, nelson, tyč a škrcení s tažením a tlačením), ale ty, o které jsme si s Lenkou řekly, a ještě některé navíc. Takže jsme dělali pád ze židle (a highroll - sice mám pocit, že ho skáču, ale prý je to jen skákaný kotoul, což prý není definice highrollu - chybí mi tam pokrčení v rukou (loktech) při dopadu), stabbing defence proti plováku, imaginary dragon a kladivu, pak taková ta obrana s rukama dole z 45 °C na čelist a do žeber (dlaně dolů, loket nahoru) a ještě obranu proti dvěma přímkám (s kopem i bez kopu). S Lenkou jsme si ještě sedly po tréninku nad kurikula a Honza nám pak půjčil telefon s otevřenými videy technik, která trenérům děsně závidím. Našly jsme si tam regular (vertical) kick backwards a fakt je tam i verze s otáčením, kterou nám ukazoval Honza na Lukách, což Koblížek tvrdil, že je až na G2 a že je blbost se to učit na P4. Každopádně si někdy musím udělat čas, přijít o hodně dřív, půjčit si ten telefon a projet si ta videa všechna.