Když jsme dojely k baráku, nevěřila jsem svým očím. Nevěděla jsem dopředu, co je to za rodinu, a množství pozlátka mě překvapilo. Miliony investované do všeho byly velmi viditelné, dům kloubí nepraktičnost s nevkusem. Vedle replik pozlacených antických amfor (uměle zaprášených, když na to Coniie - uklízečka - vzala jednou prachovku, měla co dělat, aby tu bílou šmouhu zase zakryla) stojí pozlacené sochy psů v životní velikosti a dekorativní desetilitrové láhve od vína částečně zakrývají obrazy slavných hereček.
Vkus nulový, dekorace se pořizují podle ceny s vírou, že co je drahé, to je hezké.
Fotky interiéru jsou od Terky, neměla jsem kdy si vzít do domu foťák
Kraví koberce, skvělá ozdoba.
Luxovat na mód tři a na dlažbu, hlavně jen po směru chlupů.
Ne, nehodil se tam.
Se Sabrinou jsem se minula ve dveřích, jela na aerobik, několik hodin týdně je její jediná práce.
Terka mě protáhla po domě, Cosima s Indií mi ukázaly pokoje a sbírky koní, protože kolem koní se tu točí svět. Allegra byla zalezlá u sebe v pokoji, Paloma chodí do domu jen na jídlo.
Cosima a poník Maya, kterého jí rodiče pronajali
(fotka z jara, fotila Terka)
Po návratu Sabriny jsme si chvíli povídaly, připadala jsem si jako nedokuk, často jsem si něco nechávala překládat. Mluvit... jsem mluvila; s nulovými ambicemi na gramatiku. Rozumět byl problém.
Vorarlberg je spolkovou zemí se strašlivým dialektem, rozumět jim mají problémy i jiní Rakušáci. Protože je rodina N. veřejnosti dost na očích, mluví víceméně spisovně. Jenže mluví rychle, příliš, příliš rychle.
Další den mě Sabrina za jazyk chválila, prý v porovnání s ostatními aupairkami válím.
To ostatní aupairky mlčely?
Únavou jsem už padala na ústa, Sabrina ještě vstřícně podotkla, ať nevstávám s Terkou na půl osmou, ale kdy chci, a já šla spát.
Přišla jsem v devět. Sabrina byla milá, usměvavá, uvolněná.
Jen o chvíli dříve prý ovšem k Terce sarkasticky podotkla, že nejsem zrovna motivovaná a kde jsem tak dlouho.
Všechno v té rodině je divné...
Čistota. Čistota!
Terka mi zakázala používat umyvadla, ať si ruce myji ve dřezu, protože se umyvadla musejí utírat do sucha. Ta nezlacená v dětské koupelně kvůli kalku, ta zevnitř zlacená v ostatních koupelnách kvůli zaschlým kapičkám.
Nemají pytlíkové čaje jako nějaký plebs, mají čaje jen sypané. K snídani si do nich dávají třtinový cukr a citrón, je snad něco divného dávat cukr a citrón do zeleného čaje nebo oolongu?
Dekadentní toaleta v přízemí
Ovšem.
Utěrky na nádobí se přehazují přes kyblík s biomüllem. Aby v kuchyni nesmrděl; aspoň proschnou, když jsou rozhozené. Taky se jimi utírá špinavý pult, třeba od syrového masa a tak.
Voda na vytírání se dává do misky, do které se na oběd presuje šťáva z mrkví.
Lednice v kuchyni nefunguje a nesmí se otvírat, protože vevnitř není vytřená a nehorázně smrdí. Věci se dávají do lednice v komoře a zelenina do lednice v garáži.
Bylo úterý, to znamená Großputz. Dost toho bylo už hotového, v úterý a pátek chodí i Connie, která s aupairkami uklízí.
Vytřela jsem garáž, rozložila koberce, s Terkou jsme byly Sabrině k ruce při vaření. Znáte pořady o vaření? Na stole jsou vyrovnané potřebné ingredience a ten šikovný charismatický mladík je postupně vkládá do velkého hrnce. Takhle to chodí i u Sabriny - my s Terkou připravovaly na pult ingredience, odklízely a odmývaly špinavé nádobí, škrábaly zeleninu a brambory, přiskočily s vertexem nebo utěrkou, když se něco rozlilo, po obědě sklidily a podruhé vyluxovaly kuchyňské koberce. A samozřejmě jsme Sabrině poděkovaly za skvělý oběd.
Kuchyň v celé své kráse, i s ohromně praktickými
koberci na zemi a kýblem na Biomüll.
Pohled od druhého vchodu
Mezitím jsme si povídaly. I s Terkou jsme spolu mluvily německy, když byl někdo v doslechu, to je v pohodě.
Když mluví Sabrina přímo na mě, rozumím, to se snaží.
Holkám rozumím bez problémů.
Ale když mluví Sabrina na Terku, Connii nebo holky, jsem mimo.
Ohledně mluvení jsem zábrany odhodila už při hovorech s Korejkami a ačkoliv bych si netroufla stejným stylem mluvit na fakultě, tady jsem mluvila dost. Strašně, ale dost.
A když jsem zrovna křičela na holky, něco jim zakazovala, vynadávala jim nebo je pouze okřikovala, měla jsem v pořádku i gramatiku. Co by člověk neudělal pro zachování autority...
K obědu byly lasagne a rukolový salát a Herman - zjevoval se vždy jen na jídlo, jinak byl ve firmě - při něm s Allegrou řešil účet za mobil.
Zdá se, že i milionářům se zdá 88 Euro na měsíc hodně - obzvlášť, když to provolá jedenáctiletá dcera.
V koberci je prošoupaná díra zakrytá jakýmsi minikoberečkem.
Že by na nový nebyly peníze?
Adventní věnec tam už nebyl, to je ze zimy.
Sněhuláček visí ještě v srpnu :-)
Odpoledne jsme měly s Terkou volno, jely jsme na kole do Feldkirchu, to je asi 15 km.
Líbí se mi vstřícnost a přátelskost vorarlberských lidí. Je to cítit z pozdravů na cyklostezkách i ve městech, když se prodíráte s kolem davy. Všichni jsou milí a ochotní, snaží se pomáhat. Co Terka říkala, i ježdění s autem je tu pohodové, všichni jsou ohleduplní.
Feldkirch je pěkné město sevřené horami, říká se mu "brána do Rakouska". Je malinké, projely jsme si ho celé, od hradu si ho prohlédly z výšky.
Feldkirch focený od hradu
K večeři jsme si vzaly na pokoji nektarinky, nechtěly jsme se vracet k rodině.
Ráno jsme přišly před půl osmou.
Terka vyflaumovala, já připravila snídani. To není jen tak, taková snídaně, to není jako u nás, kdy si každý vezme ze skříně rohlík a přikusuje k němu sýr, zatímco se mu vaří voda na čaj. Tady je potřeba prostřít prostírání pro šest lidí, na každé talířek a na to lžičku a nůž, jen Indii bez nože. Potom šálek s podšálkem; doprostřed dvě prostírání, na ně krabici se salámy a sýry, cukr (se lžičkou, jak jen mohu zapomenout?), citrón, nakrájený chleba, konvici s čajem. Sabrina a aupairka obvykle používají velké hrnky, takže to chce vystihnout okamžik, kdy Sabrina vstává, nalít jí a dovařit, aby zbylo na ostatní.
My se snídaní čekaly na Sabrinu, holky se potom trousily postupně.
Těch prostírání musí být šest, i když nás je se mnou sedm. Herman vstává v půl šesté, s tím se nepočítá.
Terka potom šla žehlit, já vyházela všechny deky na balkón, taky koberce z horního patra. Potom zase všechno zpátky, systém naklepávání polštářů v dospělé ložnici jsem pochopila už napodruhé, systém stlaní dek jsem za těch osm dní nezvládla.
Zalít kytky, připravit salát, jen zálivky dělá vždycky Paloma, umí je vynikající. Terka už začala připravovat jídlo, Zitronehahn.
Sabrina se vrátila nedlouho před obědem, radit, komentovat, veliká kuchařka. Leč kuře bylo výtečné, chtěla jsem si vzít recept, bohužel by mi nebyl k ničemu, nemáme doma deset druhů octů, patnáct druhů olejů a další podivnosti, které do jídla patří.
Po obědě naskládat malé nádobí do myčky, velké umýt v ruce, aby se v myčce zbytečně neplácalo místem. Přepucovat knoflíky u skříněk a exponovaná místa kuchyně hadrem též. Znovu vyluxovat podlahu a koberce.
Dále připravit věci na odpolední koupání (pojaté ve velkém stylu, dvě tašky nacpané věcmi na občerstvení) a potom už Sabrina s holkama odjely.
S Terkou jsme odpoledne vyrazily na vlak do Götzes - pár kilometrů - a odtamtud do Bregenz k Bodensee.
Prohlédly jsme si operu na jezeře (informace na wikipedii zde nebo oficiální odkaz zde), kde připravují nové kulisy na následující dva roky, tentokrát se bude hrát Verdiho Aida.
Nové kulisy pro Aidu
Lanovkou jsme vyjely na Eichenberg a tam jsme si udělaly ne zrovna krátký pěší okruh. Samozřejmě, že vím, že moje sandále nejsou na turistiku vhodné. Po tomhle výletu to vím ještě mnohem víc.
Všechno bylo krásně zvlněné, zelené a upravené, kolem se pásly čisté a pěkné krávy (takové z Čech neznám), prostě idylka.
Malý, nepříliš zelený kýček
O trochu kýčovatější kýček
...ale ono to tak opravdu vypadalo, já ty fotky jenom zmenšovala!
Travičkááá zelenáá...
Alpy byly zamlžené
Delta Rýna byla taky zamlžená. Je to ten výběžný pruh zleva.
Daly jsme si okruh na čtyři hodiny a stihly akorát západ slunce nad Bodensee, nádhera. V Bregenz jsme si ještě daly pizzu a počkaly si na vlak ve čtvrt na jedenáct. Ač pod Alpami, i v tuhle hodinu tam bylo krásné teplo, akorát na tílko a kraťasy. Když jsem sem jela, měla jsem za to, že tam bude furt zima...
Koumání kudy dál nad reklamním letákem
Filtry jsou ve foťáku důležité. Jezero nebylo bez filtru vůbec vidět... a proto Bodensee přes sluneční brýle.
Západ slunce č. 1
Kýč!
Dorazily jsme k sobě až před půlnocí.
Nástup byl další den naštěstí až v půl deváté.