75. Utržený meniskus (můj), koronavirus (všude kolem), home office, první policejní kontrola v autě... zajímavý měsíc. Dala jsem se na focení cykloselfieček a svoje kolo jsem pojmenovala Chidori. Objela jsem celou Prahu, a protože to bylo 85 km, je o tom fakt dlouhej zápis. A protože mám zrušenou operaci menisku, zůstanu u kola ještě hodně dlouho.

Babička občas vypráví vzpomínky z dětství za války. Jestlipak my budeme před vnoučaty vzpomínat "to za první pandemie, to se nesmělo ven, to si ani neumíš představit"?

74. Měsíc naprosté ukřivděnosti, protože moje bolavé koleno je utržený meniskus, a to nerozběhám. A taky vděku, protože stačila zmínka od kamarádky fyzioterapeutky, že už se jí to nějak nezdá, a když jsem začala řešit, kam za ortopedem, abych nečekala několik měsíců, dostala mě ona v součinnosti s manželem k jednomu z nejlepších ve střešovické nemocnici. Při běhu to bolí nesnesitelně, na schodech to bolí a na kole to bolí docela málo, takže jsem při hezkém počasí jezdila aspoň na něm. A plavání, plavání nebolí! Doma mi vznikla malá tělocvična včetně hrazdy navrtané ve zdi, kde posiluju aspoň to, co můžu; a jinak nedělám nic.