74. Měsíc naprosté ukřivděnosti, protože moje bolavé koleno je utržený meniskus, a to nerozběhám. A taky vděku, protože stačila zmínka od kamarádky fyzioterapeutky, že už se jí to nějak nezdá, a když jsem začala řešit, kam za ortopedem, abych nečekala několik měsíců, dostala mě ona v součinnosti s manželem k jednomu z nejlepších ve střešovické nemocnici. Při běhu to bolí nesnesitelně, na schodech to bolí a na kole to bolí docela málo, takže jsem při hezkém počasí jezdila aspoň na něm. A plavání, plavání nebolí! Doma mi vznikla malá tělocvična včetně hrazdy navrtané ve zdi, kde posiluju aspoň to, co můžu; a jinak nedělám nic.
úterý 4. 2. 2020: krav maga
Honza Kobliha
Dneska byl trénink hrozně vtipnej, hlavně prvních 45 minut, které Honza uvedl slovy "vyzkoušíme si takovou divnost". Začali jsme doteky prstem na devíti bodech na trupu (jakože čtvercová síť s rohy na ramenou a kyčlích), které měl dotčený celým tělem jakože podebrat. Pak už to bylo uhýbání dotekům tyčí stejným způsobem, pak při chůzi a nakonec v libovolném pohybu, který určoval ten s tyčí. Účelem nás bylo rozhýbat, protože jsme i při sparingu hrozně strnulí; a bylo to vážně vtipný, takové hadí tance. Pak jsme jeli nácviky s nožem - 360 a slashe na blízko i na dálku. Při stres drilu to bylo bušení do lapy a tři lidi v helmách, kteří nás přitom napadali nožem. Dvakrát na mě ale zaútočili tak silně, že jsem si špatně došlápla na koleno, a tak jsem si šla na zbytek doby sednout. Ale jinak fakt pecka.
středa 5. 2. 2020: plavání
30 min ve 25m bazénu
Vau, to ale bylo fiasko! Zaprvé mě zase dost bolelo koleno, jak jsem si ho včera zas trochu poničila, a navíc jsem celý den předtím stěhovala svoji kancelář z jednoho konce chodby na druhý, takže jsem měla ruce vytahané až na zem a vůbec netáhly. Navíc jsem prvních sto metrů místo okruhů na hodinkách odklikávala tlačítko start/stop... prostě pecka dneska :) Kdybych v tom bazénu byla sama, tak snad nedoplavu ani ten kilometr a vzdám to (ale naštěstí chodíme ve čtyřech).
Ve čtvrtek jsem na krav magu nešla. Koleno se rozleželo tak, že jsem opět musela zvažovat každý jeden krok, který udělám, a upřímně bych tam neměla co dělat. A taky jsem se rozhodla, že nepojedu na wintercamp, protože bych to na sněhu nedokázala uhlídat - a já už jsem unavená z toho, jak to bolí. A od téhle úvahy byl jen krůček k další: mám se vůbec hlásit na další semestr krav magy? Za stávající semestr jsem měla 16 odchozených tréninků a 22 zmeškaných - a peníze se nevrací. Semestr stojí 5.900 Kč.
Pátek. Kamarádčin manžel pracuje v ÚVN a sehnal mi tam konzultaci s ortopedem bez objednávání. A tam jsem se dozvěděla, že tušení bylo správné - vazy mám pevné, je to poškozený vnitřní meniskus. Protože jsem na celý březen vyslaná na důležité školení, naplánoval mi operaci až na duben.
Tradiční velikonoční Šumava.
Brdská stezka.
Quo Vadis.
Zimou nezimou.
Květnový triatlon v rámci Rakovnické šedesátky.
Kravmagový Urban combat.
Úžasné cvičení nedlouho po Velikonocích, které jsem si v práci vyprosila a na které jsem se tak moc těšila...
Chce se mi brečet.
neděle 9. 2. 2020: běh
12 °C a kráásně
Byla jsem rozzlobená a frustrovaná a ukřivděná a venku bylo hezky a doktor říkal, že můžu! Takže jsem byla celou dobu na asfaltu, abych byla opatrná, jak říkal, a běžela jsem pomalu, protože odrazy mi z té nohy moc nejdou, ale zase jsem běžela celou dobu, i do kopců (i když to ty odrazy bolí ještě víc). Taky mě pak svaly úplně děsně bolely ještě dva dny - a to se nehýbu teprve dva měsíce. Akorát byl teda Krčák plný lidí, kteří se houfovali a neuhýbali, to nebylo moc příjemné. 1 hod 6 min, 9,09 km, 7:20 min/km, 167 m+.
(A koleno mě nesnesitelně bolelo dalších pět dní. Takže ani doktor plně nedocenil, jak moc tomu otřesy budou vadit...)
středa 12. 2. 2020: plavání
35 min ve 25m bazénu
Dneska jsem se hrozně zdržela na jednání, takže jsem nemohla nabrat ostatní autem a i tak jsem přijela pozdě, takže jsem pak byla pěkně rozjetá a zabírala jsem celou dobu. A dneska mi to sedlo, plavalo se mi vážně dobře. Akorát teda po doplavání se mi na břehu hrozně motala hlava, fakt by mě zajímalo, čím to je - takhle silně se mi to dělo zatím jenom během swimrunu v září. 37 min 15 sec, 1350 m, 2:46 min/100 m.
Co cvičit před operací i po ní
Na zádech:
- Overball pod achillovkou, propínání špičky + tlačení kolenem dolů (pak povolit a pak zase)
- Overball pod kolenem, narovnat a propnout nohu, fajfka ze špičky, koleno tlačit dolů (pak povolit a pak zase)
- Celou napnutou nohu zvedat v ose (lze se zátěží)
- Celou napnutou nohu zvedat s vtočenou špičkou (lze se zátěží)
- Celou napnutou nohu zvedat s vytočenou špičkou (lze se zátěží)
- Overball mezi koleny pokrčených nohou, střídavě natahovat kupředu pravou a levou nohu
Na břiše:
- Páskem si přitahovat patu k zadku a nohou protitlak
- Obě paty přitahovat k zadku s overballem mezi kotníky
- Overball mezi kotníky a rolování nohou (střídavě) nahoru, ale pohyb musí vycházet jenom z kyčle, ne ze zad (lze se zátěží)
Vsedě:
- Kolmé volné nohy (nejlépe sedět na stole), natahovat a skrčovat
Nestabilní plocha:
- Přenášení váhy dopředu a dozadu, doprava a doleva
- Podřepy
Na zemi, později na karimatce:
- Na jedné noze (nohy v ose: pánevní výstupky vepředu – prostředek kolena – ukazováček
Šipky jsou v práci stále populární a na openspacu není nikdo z nás moc velkým fanouškem Vánoc... ale headshot jsem zvládla jenom já, z pěti metrů, vážení! :)
úterý 18. 2. 2020: kolo (9 + 9 km)
6 °C a silný vítr, ke konci už šero; 8 °C a silný chladný protivítr
To byl zase nápad. Večerní předpověď o ranních šesti stupních zněla lákavě - šest stupňů je teplo, žejo. Takže jsem si vzala jen tričko a mikinu. No, a pak jsem vylezla ven a zjistila jsem, že jsem zapomněla zkontrolovat, jestli nefouká - a ono foukalo, převážně protivítr, a docela chladný. Takže jsem mrzla až do chvíle, než jsem začala stoupat lesem z Hlubočep, kde mi naopak bylo v mikině dost vedro, a pak jsem nahoře zase profoukla... prostě plánování za nula bodů. Ale jelo se mi skvěle, taky mám tímhle směrem letošní nejlepší průměrnou rychlost. (Neodjezdila jsem toho zatím moc, ale i tak.) A koleno na kole prostě dobrý. 9,34 km, 37 min, 15,1 km/h, 157 m+.
Cestou domů už fučelo fakt výrazně - lidi v práci si ze mě dělali legraci, že mě to odfoukne, když jsem odjížděla. Prudký protivítr se do mě ale opřel až na našem sídlišti, kdy paneláky fungovaly jako komín, do té doby to šlo. A jelo se dobře. 9,14 km, 30 min, 17,9 km/h, 117 m+.
středa 19. 2. 2020: plavání
35 min ve 25m bazénu
Dneska mě v tom nechali samotnou! Doteď jsme se scházeli až v pěti lidech - a teď že jako mám jít plavat sama? Ještěže zrovna procházím obdobím "jsem mrzák a budižkničemu", ve kterém bych si neodpustila, kdybych to zabalila a místo toho se flákala doma, vážně uf. Byla jsem v nejširší dráze se starou paní, která si na své půlce plavala znak a já jí naložila jeden bazén na každé její dva, a navíc jsem byla rychlejší než chlapík ve vedlejší dráze, který vypadal namakaně a byl potetovaný a prostě takový ten typ, co vás potěší, když mu to nandáte. No, a pak paní místo znaku nasadila prsa a já ji předplavala jen s velkým úsilím, když jsme se zrovna sešly na stejném místě; a chlapík vedle začal plavat kraul a dával mi bazén na mé dva. (Takže ano, pochopila jsem tu paní, proč nepokračovala ve znaku. To akorát já už neměla jak zrychlit.) Ale bylo to příjemné a navíc jsem tam přestála liják, který začínal, když jsem z auta přebíhala do budovy. Jo a pozorovala jsem vodu z boku! Kolega přišel s tím, že se snaží plavat kraul správně, takže mít při nádechu půlku obličeje ponořenou ve vodě, a že ho přitom hrozně baví, jak je hladina akorát v půlce jednoho oka, takže vidí zároveň pod i nad hladinu. Takže jsem to taky zkoušela a sice jsem se málem utopila, ale je to hrozná prča. 33 min, 1250 metrů, 2:40 min/100 m. A kdyby vás zajímalo, proč jsem měla horší tempo než minule, tak je fo fifty-fifty nevyspání a výpečky s knedlíkem k obědu. (Počkat, proč jsem měla pocit, že mám horší tempo? Já měla lepší tempo! Tak to ty výpečky. Mňam.)
Objednala jsem si z Číny turnikety - vojenská zaškrcovadla. Clili mi je na poště... takže prosimvás, prý to jsou dřevěné výrobky na paličkování.
čtvrtek 20. 2. 2020: kolo (9 + 9 km)
1 °C a bezvětří; 5 °C
Dneska mi to nesedlo, ale na moji obhajobu jsem táhla fakt velkej náklad - kvůli zimě vysoké boty a taky Iron, protože jsme v práci předchozí den přidělávali skla do knihoven a kolega trpěl, jak byla zapatlaná. Zpočátku byla docela zima, hlavně na nezakryté části obličeje a ruce v rukavicích, ale při stoupání z Hlubočep už jsem sundavala mikinu a jela jen v tričku a rozepnuté bundě. Svítání ke konci cesty je vždycky tak krásný, jak nejdřív obloha zešediví a pak začne růžovět... jů jů. A potkala jsem zajíce, nejprve utíkal přede mnou a pak si to rozmyslel, otočil se a fofrem mazal zpátky. 9,49 km, 40 mn, 14 km/h, 155 m+.
Cesta zpátky už byla lepší, i když furt žádný výkony. Taky mě pak bolelo koleno, takže jsem byla ráda, že další ráno pršelo a fičelo a já ani nemusela uvažovat nad tím, jestli pojedu do práce autem. Jo, ale jsem ráda, že jsem zase začala jezdit. 9,11 km, 34 min, 16 km/h, 123 m+.
úterý 25. 2. 2020: kolo (9 + 9 km)
10 °C a krápání, 10 °C a pošmourno bez deště
Předpověď jsem kontrolovala večer dvakrát a ráno jednou a pršet mělo až mezi sedmou a devátou; jasně že jsem i tak zmokla. Ale jen trochu v počátečním sjezdu, a navíc bylo teplo, takže jsem měla přes tričko jen bundu, která to chytila. Zato byl docela provoz a auto ve stoupání z Hlubočep jsem chytla úplně pitomě v ostré zatáčce, že jsme se neviděli, takže jsem se nacpala do škvíry ke kraji, sotva jsem zmerčila kužely světla, a jo, vešla jsem se. Navíc teda jezdí fakt pomalu a opatrně. A viděla jsem veverku. 9,08 km, 37 min, 14,7 km/h, 144 m+.
Odpoledne to vypadalo, že bude pršet, ale nakonec naštěstí ne. Na silnicích ale byla i tak spousta kovových deštníků a místy to bylo až nepříjemné. Ono jsou ke mně řidiči v naprosté většině velice ohleduplní a třeba si za mnou i přibrzdí před zúženými místy s ostrůvky na přechodech a tak; ale pak se během cesty najdou dva naprostí kokoti, kteří mě ohrozí, a tím kazí pověst všem. Dnešní cenu vrchního idiota roku vyhrává blbec v Audi, který si na světlech najel těsně vedle mě (ačkoliv v druhém pruhu bylo jen jedno auto a o ten můj pruh je to tam rozšířené jen na sto metrů, pokračuje to podélným parkováním a pruhem pro cyklisty) a při zelené to natúroval tak, aby stihl předjet auto v levém pruhu rozjíždějící se současně na světlech o 50 metrů dál. A samozřejmě dodávky stojící na blikačkách v cyklopruhu, protože od toho tam ten cyklopruh přece je... oh wait, není! A ten proud aut vedle mě mezi sebe fakt ochotně pustí, abych tahle hovada objela. Uf. Ale jinak se jelo příjemně. 9 km, 32 min, 16,6 km/h, 117 m+.
středa 26. 2. 2020: plavání
30 min ve 25m bazénu
Byli jsme tam ve třech a shodli jsme se, že tam byl místo vody sirup. To bylo tak hrozný! Kamarád znechuceně odešel po uplavaném kilometru a já ho po pěti minutách (a svém kilometru) následovala, načež kamarádka lezla hned za mnou, že dobře že už jdeme. Tak asi tak. Bolely mě ruce i nohy, byla jsem rozlámaná, tahal mě sval na lopatce, ve sprše jsem dostávala křeče do chodidla, po vylezení z vody se mi ještě dalších pět minut motala hlava, div jsem tam sebou nesekla zpátky... paráda, fakt. Ale pozorovala jsem zase hladinu ze strany a to bylo pěkné. Taky jsem zase zkoušela nádechy s půlkou zanořeného obličeje, ale to jsem se málem zalkla, takže jsem to dál nepokoušela. A při odchodu jsme potkali Davida Svobodu a sám od sebe nás pozdravil, ňuf :) 1000 m, 28 min, 2:48 min/100 m.
A tím to končí. V březnu nemůžu ani jezdit na kole, ani chodit plavat, a tak se budu prostě jen nehorázně flákat. V dubnu operace a pak prý rychlá rekonvalescence. Když mi moje fyzioterapeutka tvrdí, že s ní v srpnu poběžím swimrunový závod, tak ho prostě poběžím! Žejo, vzpírejte se autoritám :)