1215 minut znalostí

V září jsem o neúspěšných státnicích nenapsala nic, protože jsem nejdřív musela vychladnout a pak jsem naštěstí odletěla do Norska. Teď už se cítím poměrně vyrovnaně, i když to předsedovi komise stejně jen tak nezapomenu...

Losovaly se čtyři otázky z osmi okruhů: morfologie/syntax, lexikologie/fonetika, literatura (mladší/starší) a dějepis/reálie. Každý okruh obsahoval 10-15 otázek.
Když se propočte, že by měl být student schopný pronést ke každé otázce patnáctiminutové pojednání, vychází to na nádherných 1215 minut znalostí.

září
morfologie: Das Genera Verbi (Aktiv, Vorgangspassiv, Zustandspassiv)
lexikologie: Arten des Bedeutungswandels. Fremdwörter, Neologismen, regionale Varianten. Vorschläge zur Typologie nationaler Varianten
literatura: Vormärzliteratur: allgemeine Charakterisierung, Autoren, Werke. (G. Büchner)
dějepis: Deutschland nach der Wiedervereinigung 1990: Probleme und Tendenzen. Regierungen und Parteien. Die Rolle Deutschlands in der Europäischen Union

leden
syntax: Satzarten und Satztypen. Kurze Charakteristik der einzelnen Satzarten (Aussagesätze, Aufforderungssätze, Fragesätze, Wunschsätze). Kurze Charakteristik der einzelnen Satztypen (einfache Sätze, zusammengesetzte Sätze, Satzäquivalente, Schaltsätze, Satzperioden).
lexikologie: Gegenstand und Geschichte der Lexikologie als wissenschaftlicher Disziplin. Teildisziplinen der Lexikologie. Betrachtung des Wortes.
literatura: Zwischen Klassik und Romantik (F. Hölderlin, Jean Paul, H.v. Kleist)
dějepis: Deutschland nach der Wiedervereinigung 1990: Probleme und Tendenzen. Regierungen und Parteien. Die Rolle Deutschlands in der Europäischen Union

Jen stručně se zmíním o zářiovém pokusu.

Na řadu jsem přišla třetí, Marienka dostala trojku a Janu vyhodili. Otázka z morfologie mi vyloženě sedla a tak jsem začala jí. V několika úderných větách jsem pojednala o rodu činném a když nepřišla žádná reakce, přešla jsem k prvnímu rodu trpnému. Předseda komise, který učí na škole veškerou lingvistiku, mi celou dobu koukal přes rameno a myšlenkami byl někde jinde. Až po těch pěti minutách sebou trhnul, podíval se na mě a vypálil: "Tak snad abyste začla aktivem?"
Myslela jsem, že mě omejou.

Ozvala se literární historička, že jsem to právě odříkala, a předseda tedy že dobrá, ať pokračuju pasivem. Od té chvíle mi skákal do řeči a kladl otázky o aktivu, opakoval moje věty a tvářil se, že jsem je neřekla, a já se postupně roztékala na čím dál menší hromádku nervů.

Pak mě poslali za dveře, že se potřebují dohodnout, a pak mi řekli, že tohle fakt ne a ať jdu.

Jestli mě chtěli mermomocí vyhodit, mohli si aspoň počkat na další otázky, které jsem rozhodně nevěděla stoprocentně. Takhle ukřivděně jsem se už dlouho necítila. Protože já jsem to uměla a všechno jsem jim tam řekla!
Pak vyhodili ještě Hanku, která šla po mně, a v pondělí Renátu.

Na druhý pokus jsem proto nešla zcela bezstarostně, komise zůstala stejná.

Ten den jsme měly být zkoušené jen dvě, Slávka měla jít od osmi a já od devíti, nakráčela jsem tedy do školy v 7:59, protože se mi tam dobře učí, a vrátný mi odemkl mříž před schodami se slovy, že jsem v budově úplně první.
Byla tam tma.
V panice jsem vyběhla k seznamu, jestli jsou moje státnice opravdu dneska a jestli je Slávka zkoušená opravdu od osmi, všechno sedělo. Bezradně jsem se sesunula na zem k oknu a šla si opakovat.

Po deseti minutách zaklapaly podpatky a objevila se dr. Nečasová. Zeptala se mě, jestli jdu k nim, a když jsem přisvědčila, mávla na mě, ať tedy jdu. Zděsila jsem se, že mám přece jít až od devíti a že si to ještě potřebuju projít. Pokrčila rameny a že až budu moct, ať tedy dorazím.
Dorazila jsem v 8:59.

Když jsem si vytáhla otázku ze syntaxe, ke všemu tuhle otázku ze syntaxe, neudržela jsem se: "Jo. Joo. Jooo!"
Sice jsem měla pevné předsevzetí mít pokerovou tvář, aby si nemysleli, že jsem na něco odborník; jenže já jsem, žejo. Syntax.
Z lexikologie to bylo to samé. Joooo!
Literatura mě úplně nepotěšila, ale bylo to aspoň to, co jsem očima prolítla těsně před vstupem do kabinetu.
Dějepis byl stejný jako minule a o nic víc jsem nevěděla. Všechna skripta na dějepis i reálie byla z roku 2000 a poslední deset let v nich nebylo. Politika mě nezajímá. Hospodářská situace cizích zemí taky ne.

Takže místo toho, abych začala česky povídanou nelingvistickou otázkou, jak jsem si minule slíbila, jsem začala svojí syntaxí. Dr. Zeman mi položil nějaké doplňující otázky, které jsem mu zodpověděla bez zaváhání, a tak mě bez námitek pustil k další otázce. I z mého pesimistického pohledu mi tady nebylo co vytknout.

U lexikologie jsem si spletla Aristotelovo dílo o vztahu světa a slov s dílem Humboldtovým, to ale dr. Zeman přešel víceméně bez povšimnutí. Mluvila jsem už česky, doplňující otázky mi kladl německy, aniž bychom si to uvědomili, a až po několikáté se zarazil a začal to překládat do češtiny.
I tady jsem těžce zaválela.

Pokračovala jsem dějepisem. Ááá!
Do té doby mě nechali mluvit, dokud jsem měla co říct, a chtěla jsem tak pokračovat i v dějepise. "Ráda bych začala důvody, proč proběhlo spojení NDR a SRN poměrně problematicky. Země se od sebe oddělily po válce v roce 1945..." Pětačtyřicetiletá rezerva, to na tu čtvrthodinu nějak natáhnu, žejo.
Jenže mgr. Haupenthal se začal ptát.
Které politické strany vznikly v SRN po roce 1945? Jak to bylo v NDR?
Ááá!
Bylo mi tam lehce, úplně lehounce trapně.

Končila jsem literaturou. Do téhle doby patří všehovšudy tři autoři a naštěstí jsem od jednoho z nich četla i nějakou knížku.
(Ještě týden před státnicemi: Zpracuju si ji na blog. Néé, to by byla prokrastinace. I když... ale néé.)
Byla výborná, chlap chtěl svoje právo, tedy aby mu zlý pán vykrmil koně, které mu vyhladověl, a aby se svého práva domohl, rozpoutal v Německu povstání. Nakonec dostal zpátky vykrmené koně a tak byl při své vlastní popravě velmi, velmi spokojený.
(Kdo do komentářů uhodne, o jakou knížku jde, bude mít mé uznání.)
Pokračovala jsem rozdíly mezi klasickou a romantickou literaturou a když mi došlo téma - protože je opravdu stručné - dostávala jsem otázky z období předtím i potom. Hrdá na svůj výkon sice nejsem, ale za tohle by mě asi taky neměli proč vyhodit.

Poslali mě za dveře, že se dohodnou. Pochodovala jsem nervózně sem tam, hlasitě si šeptala "nevyhazujte mě, nevyhazujte mě," a když mgr. Haupenthal otevřel, aby mě pozval zpátky, byla jsem akorát na druhém konci chodby.
"Na základě znalostí... na základě vašeho testu... teď tady budu ještě dalších pět minut kecat, abyste byla ještě chvíli napjatá, jestli vás vyhodíme..."
Ne, nevím, co přesně mi tam říkali, zaregistrovala jsem jen to, že jsem prospěla za dobře.

Vnitřnosti se mi rozuzlovaly a svět se malinko projasnil.
Den poté jsem navštívila svoji manželku, abych jí zatepla všechno vyklopila, a ona mi pár hodin poté ze samé radosti porodila synáčka.
A teď mě omluvte, muž mě zve do kina.

Není ten svět krásný? :))

Ať si klidně sní!